Slytherin&Gryffindor (HP FF-CZ)

TOMŮV ĎÁBELSKÝ PLÁN

Tom se probudil v bílých peřinách. Prudce se posadil, což si vyžádalo ostré zabolení hlavy. Chvíli mu trvalo, než si vzpomenul, jak se dostal na ošetřovnu. „Á, pan Riddle se uráčil vstát?" pronesla jedovatě madam Pomfreyová, když si ho všimla. „Co se stalo?" zeptal se. „Při hodině obrany proti černé magii vás slečna Nebelvírová zasáhla opravdu silným omračujícím kouzlem a vy jste se bouchl do hlavy. Což je prkotina oproti tomu vašemu kouzlu," zakabonila se a odešla pro nějaký lék. Pak si jí všiml. Ležela naproti němu. Byla bledá a jen stěží dýchala. Byla v bezvědomí. Poté si všiml její levé ruky, kterou měla položenou na peřině. Na vnitřní straně ruky, od loktu až k zápěstí, měla hlubokou řeznou ránu. Tomovy myšlenky byly jako splašené. Z toho zmatku v hlavě se mu stále vynořovala jedna a tak samá myšlenka. A to, že toho lituje, že mu je Jessicy líto. „Kdyby tě tak viděla. Vysmála by se ti," napomenul se v duchu. Pak si všiml, že pauzy mezi Jessičinými nádechy se začínají prodlužovat. Rychle popadl hůlku a zamumlal protikouzlo, které jí mělo pomoct. A taky že pomohlo. Rány začaly pomalu mizet a Jessica začala dýchat normálně. „Vypadni od ní, Riddle," zavrčel někdo za jeho zády. Otočil se a spatřil Vronského a Grindewaldovou. „Chci jí pomoct," odsekl Tom. „Už jsi pomohl dost," řekla Grindewaldová. „Jo. Padej od ní, nebo ti mám snad taky pomoct?" řekl Vronský a začal se natahovat pro hůlku. „Ani to nezkoušej, mudlovskej šmejde," procedil skrze zuby Riddle a vydal se pryč z ošetřovny.

U oběda se na Toma Riddla dívali všichni, ke kterým se doneslo, co se stalo. S arogantním výraz přešel až k místu, kde obědvali jeho přátelé. „Páni, to bylo děsivý. Co jsi proti ní použil za kouzlo?" naklonila se k němu Drualla Rosiérová s obdivným výrazem. Tom si všiml, jak se kvůli tomu zaškaredil Cygnus, který seděl vedle ní. Byl do Druelly blázen už od třetího ročníku, ona však obdivovala Toma jako většina dívek ze Zmijozelu. „Bylo to jen moje vlastní kouzlo," ušklíbl se Tom. „Vlastní kouzlo? Konečně všichni nebelvírští ví, že my ze zmijozelu jsme nejlepší," obdařila Toma úsměvem Gina Averyová, která seděla naproti němu. Vedle ní seděl Abrasax, kterému bylo jedno pozdvižení kolem hodiny obrany proti černé magii. Ten se věnoval jen a jen jídlu před ním. Jejich skupinu uzavíral Orion, Cygnusův bratr, s Wallburgou. Myšlenkami byl Tom stále u Jessicy při jejich zápasu. Bylo by pro něj krajně nebezpečné, kdyby se proti němu v budoucnu postavila. Už teď měl problém ji porazit. Jessica byla jediná vráska v plánu, co chtěl Tom po ukončení školy uskutečnit. Ona bude vždy stát proti němu, ledaže...

Tomovi se na obličeji usadil nebezpečně potěšený úsměv. „Děje se něco, Tome?" vytrhla ho z myšlenek Gina. „Vůbec nic se neděje," usmál se ještě více Tom. Nikdo nic nenamítal, ani neměl poznámky k jeho divnému chování. Ostatně říct něco proti králi zmijozelské koleje by bylo jako sebevražda. Po obědě se Tom vytratil na jediné místo, kde mohl bez vyrušení vymyslet svůj plán. Nepozorovaně proklouznul do dívčích koupelen, kde se skrývala Tajemná komnata hluboko pod povrchem. Tom přecházel po Komnatě sem a tam a usilovně přemýšlel. Uklidňovalo ho tiché šumění vody a pohled na hadí sochy kolem. Po hodině se mu v hlavě usídlila představa, jak zajistit, aby Jessica Nebelvírová nestála proti němu. Z Komnaty se vydal přímo na ošetřovnu spolu s dopisem, ve kterém stála několikastránková omluva určná pro dívku, která nevěděla, co ji čeká.

Potlesk. Konečně jsem se dokopala k napsání nové části. Sama tomu nevěřím. 😀 Baví Vás to? Nebo byste něco změnili?
Budu ráda za votes/komentáře! 😊

AN po korektuře: Jistě si pamatujete, že v této kapitole začal původně Tom k Jess něco cítit. Ovšem s odstupem času jsem se na Tomův charakter pro mou ff zadívala znovu, a tak je tohle jediná velká změna (snad).

Hope u like it! ✌❤