Fangtasia

11.

S dobrou náladou jsem mířila do pokoje. Usmívala jsem se jak měsíček na hnoji. Chtěla jsem jít k sobě. Nám? Ale pak zamířila za Sookie. Zaťukala jsem na dveře pokoje. Otevřela mi rozcuchaná a v županu. „Nino?"

„Ahoj," zaculila jsem se a vlítla k ní do pokoje „hádej co se stalo?" zamávala jsem jí seznamem před obličejem. Sebrala mi ho a začala si ho číst. „Co to je?" Začala jsem jí vysvětlovat co se stalo a taky svůj plán. „....takže můžu zjistit jestli tam Godrik je nebo ne." dořekla jsem nadšeně.

Chvilku si mě měřila. „Děláš si srandu?" zamrkala „Víš co se ti tam může stát?!" zvýšila hlas. Aspoň mám plán...na rozdíl od někoho. „Mohli by jste se mnou přestat jednat jako s dítětem?" založila jsem si ruce na hrudi. „Nejsem dítě a umím se o sebe postarat....navíc kdyby se něco dělo Erik to ucítí, ne?"

Chvilku mlčela. „Až se tohle Erik dozví, zabije tě." řekla a vrazila mi papír do ruky.„Máš hlad?"

„Jako vlk...co tam máš?" obsadila jsem jí gauč.

„Jogurty....šunku...nějaký kefír nebo co to je...a...ne, to je všechno." vyndala dva jogurty.

„A zmrzlinu nemáš?" otevřela mrazák.

„Ne...zmrzlina došla."

Odpoledne jsme strávili u televize. Programy sice nic moc, ale člověk u toho aspoň nemusel přemýšlet.

„Za chvíli se bude stmívat," koukla jsem z okna „asi půjdu za Erikem." Pomalu jsem se zvedala z gauče. „Sook, až mu řeknu co mám v plánu, podržíš mě, viď?" usmála jsem se na ni.

Povzdechla si. „Asi."

.

.

.

Když jsem přišla Erik už byl na nohou. Koukal z okna na západ slunce. Zamířila jsem za ním a objala ho. „Eriku...myslím, že vím jak zjistit jestli má Společenstvo Godrika." zpozorněl „Ale musíš my slíbit, že mě vyslechneš...a hlavně nekřič, ok?" Podala jsem mu papír.

„Co to je?"

„Seznam věcí, které budu potřebovat na třídenní seminář u Společenstva. Vyplnila jsem jim dotazník a zítra v osm ráno je odjezd."

„Děláš si prdel, co když zjistí, že si s námi?! Co myslíš že ti udělají, hm?" zvýšil hlas. Dokážu si to představit....

„Máš snad něco lepšího?"

„Chtěl jsem tam poslat Sookie, jel by tam s ní jeden člověk od Isabel." To si dělá...

„Sookie?" nadzvedla jsem obočí „Vážně? Co když o nich budou vědět? O mě nikdo neví, i kdyby, ani neví jak vypadám...V čem je sakra rozdíl mezi ní a mnou?"

„Je telepatka." protočila jsem očima.

„Já tam prostě jedu, ať se ti to líbí nebo ne....Nebudu tady jen sedět a čekat." Políbila jsem ho. „Chci ti pomoc." řekla jsem mírnějším tónem.

„Co když se ti něco stane?"

„Kdybych měla problém tak to ucítíš."

„A když to bude ve dne?"

„Viděl si mě někdy nasranou? Plus kurzy sebeobrany....a pepřák, ten je dost účinnej, Gale mi ho jednou omylem stříkla do ksichtu.....teda nevim co v tom je, ale neviděla jsem dva dny." zasmál se.

„Fajn, jeď si, ale stejně tam pošlu i Sookie...a nedívej se na mě tak." sklonil se a chtěl mi dát pusu, ale někdo zaťukal. „Kazišuci." zavrčel a byl u dveří.