Pure love (Platonic love 2.) - CZ

15.

"Ne. Už se odstěhovala." Začal jsem máchat mátový sáček ve vodě. 

"Tak mi půjdeme." Konečně se ozvala. 

Jen co zavřela dveře, házela na mě nechápavé pohledy. 

"Jo tohle." Položil jsem čaj na její stůl. "Když jsem od tebe odcházel když jsme...ehm...tak jsem tvýho tátu potkal na chodech." Zajíkla se. "A tak jsem řekl, že jsem tady byl za kamarádkou. Přitom tady žádnou nemám." Uchechtl jsem se a ona se zasmála a sedla si na postel. 

"Posaď se kam chceš." Pokynula mi. Vím, že by asi nebylo nejlepší si hned sednout k ní, proto jsem si sednul na křeslo a oba jsme napjatě čekali, co se bude dít. Pohlídl jsem na ní, sedla si do tureckého sedu a nadechla se. "No tak teď mi řekni, co si myslíš, že se tehdy stalo...bože cítím se jak terapeutka." Nervózně se uchechtla. 

"No tak já myslel, že to bylo kvůli tvému otci, takže...tak." Nevěděl jsem co říct. 

"Ach jo." Promnula si spánky. "Myslíš, že jsem tak blbá?" Zaleskly se jí v očích slzy to jsme poznal z odlesků od okna. Prostě jsem to musel udělat. Zvedl jsem se a sedl si vedle ní a objal jí. 

"To jsem si nikdy ani trošku nepomyslel." Odtáhl jsem se od ní a ona s úsměvem posmrkla. "Teda jo myslel, když jsem tě nesnášel." Píchla do mě ukazováčkem. Rozesmál jsem se. 

"No a já tě kdysi nesnášela." Uchechtla se. "Teda kdysi kdysi jako že kdysi jako když jsme se poprvé setkali díky Trisovi." 

"Počkej co?" Zasmál jsem a trošku nepochopil sestavu její věty. 

"To je teď jedno." Máchla rukou. "Jak je to s tebou a Ebony?" Přimhouřila na mě oči. 

"No momentálně nijak, trošku mě pošpinila na twitteru, ale už ani tam jí nesleduju, tak nevím, co teď. Vlastně jsem si i vymazal její číslo z mobilu." Řekl jsem neutrálně a snažil se najít v hlavě důvod, proč se ptá zrovna na ni..."Počkej!" Ukázal jsem na ní. 

"No já furt čekám." Máchla rukama. 

"Ty jsi tam byla? Ty jsi viděla, jak jsem jí odhodil? V Los Angeles?" Najednou se to trošku poskládalo. 

"Pokud myslíš odhodil na postel tak jo." Řekla naprosto vážně a já čekal, kdy se konečně rozesměje a řekne, že já bych přece s Ebony nikdy nic neměl. Ale ona si jen žužlala spodní ret a mrkala na mě s rozzuřeným bolestným pohledem. 

"Co?" 

"Víš, co jsem viděla? Seděla ti na klíně a líbala tě a ty ses nebránil, koukla se na mě s tak děsným pohledem. Nevím, co jste dělali poto-"Zajíkla se."-potom, já prostě musela pryč." Stekla jí jedna slza a ona sklopila pohled na ruce v jejím klíně. Utřel jsem jí slzu palcem a pohladil ji po tváři. V hlavě se mi míchalo tolik otázek a souvislostí, že jsem jen tupě koukal na obrázek malé Charlie naproti na stěně. Charlie se mi hlavou zabořila do hrudi a vzlykala. Konečně jsem se vrátil do reality a ovinul své ruce kolem ní a jednou rukou se jí snažil uklidnit hlazením po zádech. 

"Ta mrcha!" Křikl jsem najednou až sebou Charlie v mém náručí trhla. Odtáhla se ode mě a otřela si oči. "Charlie já ti přísahám, já s ní nic neměl, ani tu pusu jsem jí nedal. Sprostě nám vlezla do pokoje a snažila se mě svézt...já...já vážně netušil, že by jsi to mohla vidět." Koukala na mě vyjeveně.

"Ty jsi s ní nic neměl?" 

"Ne. Zvlášť ne když jsem byl s tebou. Miluju milovat a milovat je pro mě něco pro co žiji. Nemohl bych ti tohle udělat." Chytl jsem ji za ruce a ona silně stiskla. 

"Já jsem taková kráva!" Pustila mě a rozplácla se na posteli a polštářem si přikryla obličej. "Kdybych tehdy zůstala. Kdybych ti věřila..." Mumlala z pod polštáře. 

"Nenadávej si." Pohladil jsem jí po ruce a najednou jako by se zasekla. "Prostě se to stalo. Špatné věci se stávají, aby pak mohli být ty dobré  ne?" Usmál jsem se ona pomalu sundala polštář z hlavy. 

"My nemůžeme být spolu Jamesi." Sedla si se smutkem v očích a i ve mě najednou vyhasl poslední plamínek naděje v tento den. 

"Proč?" Řekl jsme jako malé dítě, co nechápe proč nemůže jíst bonbóny večer. 

"Teď odjedeš, kluci ani Joe nejsou pro to aby někdo ze skupiny někoho měl, protože je to vrtkavé a pak se stává...to co se stalo tobě."Co se stalo mě? "A já kdyby v tom nebyly tyhle věci, bych prostě nesnesla to jak by tě všichni řešili a rejpali kvůli mě do tebe..."

"..."

"..." 

"Romeo a Julie taky měli takových důvodů proč nebýt spolu, ale i tak přes to šli." Stále jsem se bránil, věděl jsem při pohledu na Charlie, že by taky byl radši, kdyby to šlo, ale stále odporovala. 

"Oba dva se zabili." Zakroutila hlavou. 

"Ale já bez tebe nechci být." Pleskl jsem se do stehna, abych to zdůraznil. 

"Vždyť to já taky ne." Naklonil jsem se k ní a koukl se jí do očí, pootevřela rty a slabě se nadechla. Pomalu jsem své rty přesunoval k jejím a když jsem se jich dotknul, jemně jsme se líbali. No a pak mě zase od sebe lehce odstrčila. "Ne." Zašeptala a prosebně se po mě koukla. "Jsi jako to nejkrásnější čokoládový cukroví...miluju čokoládu." I když to neřekla přímo, měl jsem chuť vykřičet všude, že mi řekla, že mě miluje, bylo to něco tak úžasného, cítil jsem se úplně naprosto šťastně. 

"Já miluju tebe a čokoládu." Dal jsem ruku na její koleno a skousl si ret. 

"Ale my spolu nemůže chodit." Zakroutila hlavou s trošku červenými tvářemi. 

"Na něco příjdeme." Usmál jsem se a ona mi překvapivě úsměv opětovala. Tak jo jsem už šťastný na entou. "Co třeba-

Nevěřil jsem tomu, co mi vyletělo z úst. 

Tak je tu další díl :) Co vaše dojmy? Co si myslíte, že ho napadlo? A jaká bude Charliina odpověď?

Lots od love,

DwarfDreamy