Tea Girl -SHORT STORY- [CZ] ✔

twenty-third tea

"Proboha."

To slyším z křesla, zatímco se mi hlava boří do polštáře a zaručeně mě dusí. Po výslechu mě Ell uložila a nechala spát, ale je překvapení, že drží hlídku.

"Ee, neh m n pkj," mumlám a do prostoru vyhazuju prostředníček.

"Nerozumím ti ani slovo."

Prokrista, kéž by ta holka nebyla tak protivná!

Zmučeně namáhám krk a zvedám hlavu. "Nech. Mě. Na. Pokoji. Ellen." Poslední slovo zasyčím. Ale odpovědí mi je stejně jen praskot proutí, z nějž je křesílko vyrobeno.

"Dám ti na výběr." Elleniny podpatky klapou po podlaze v pravidelném rytmu sem a tam. "Buď ihned vstaneš a jdeme se někam bavit, nebo..."

"Nebo mě necháš v klidu dýchat, co ty na to?" skáču jí do řeči a ušklíbnu se.

Zvážní. "Od doby, co ti máma... no... Nikde jsi nebyla," řekne prostě. Pak si sedne na postel a já skrčím nohy k sobě. "Musíš se přece taky trochu bavit."

"Já nechci," protestuju, přestože vím, že marně. Ellen na mě nerozhodnost a slabé ne pozná. Hrábne mi do vlasů - grrr - a poplácá po tváři.

"Dělej, zvedej se. Za pět minut buď oblečená, přijdu tě namalovat!"

Tak to doufám, že po jejím zásahu s make-upem nebudu vypadat jako šlapka, co chodí do kostela.