Dokonalá zuřivost#DOKONČENO

1.part

Jak jsem tak pokukovala,tak jsem dostala ukrutný hlad. Oblízla jsem si své už popraskané rty a pocítila bolest na břichu.

Zakručelo mi tak,že jsem se musela rozhlédnout kolem sebe,jestli to nikdo neslyšel.

Nikde nikdo,což bylo zvláštní zrovna v téhle ulici,tak jsem si oddychla .

V tu mě,ale něco napadlo.

Došla jsem na roh ulice a uviděla jsem stánek s ovocem.

Prodavač nikde nebyl a tak jsem i využila příležitosti.

Sáhla jsem po jablku a rychle se otočila.

"Hej!Otoč se a vrať to!"

Ozval se silný hlas brunátného prodavače.

Rozutekla jsem se pryč.

Utíkala jsem po dlážděné cestě a s velkou dávkou hrůzy,kterou jsem pociťovala mi došlo,že mé šaty jsou velká nevýhoda.

Uslyšela jsem píšťalu a přidala jsem .

V levé ruce jsem držela zelené jablko a v pravé kusy cárů z šatů.

"Hej!"

Křikl mužský hlas.

Byl blízko.

Přidala jsem i když mě začalo píchat v boku.

Běžela jsem takhle ještě chvíli a měnila směr.

Běžela jsem na konec města.

Až za městem jsem se zastavila,protože jsem neslyšela žádnou píšťalu a ani křik a natož kroky.

Následně jsem se ohlédla za sebe a nikde nikdo.

Mé nohy mě zavedly na známou lesní pěšinu.

Sundala jsem si prošlapané střevíce,vzala je do rukou.

Pocítila jsem úlevu a mé prsty si ulevily .

Přeci jen tyto boty mám čtyři roky a podle toho také vypadají...

Bohužel v dnešní době jsou,až moc drahé,mohou si je dovolit jen bohaté vrstvy.

Už jsem byla na místě,kde jsou dvě pěšiny,já zamířila tou pravou .

Vychutnávala jsem si ten pocit,hlíny mezi prsty .

"Slečno?"

Bohužel tenhle svět je tak na prd,že mi to musí vždy nějakým prostředkem zkazit .

Nikdo asi neví jaký je to prostředek...samozřejmě to byl ten strážník...

Poznala jsem ho jen po hlase s jakou to říkal nechutí.

Otočila jsem se a nenechala na sobě znát svůj strach,ale uvnitř sebe jsem se klepala jako ratlík.

"Ach...seš to ty! Jdeš semnou!"

Zasmál se a mě napadl jen další nápad.

Útěk...