Nebelvírův Zmijozel (HP FF) POZASTAVENO

Trest ve skladu

Draco byl navztekaný a opět se v něm zvedla vlna zklamání a nenávisti k sobě samému. Nejdříve se nedostane do Zmijozelu a poté se přijde na jeho plán, o kterém si myslel, jak je geniální. Bylo to ubohé a snad už i beznadějné. 

Tu noc Draco nespal. Navíc pochyboval, že by spal i Potter (Ačkoliv by byl rád, kdyby spal, Draco měl totiž pocit, že až do své postele cítí Harryho touhu Draca zabít za jeho podařený pokus Harrymu uškodit.). O Weaslánkovi si jistý nebyl - Ron byl totiž všelijaký. Už za těch pár prvních dní stačil Draco zpozorovat, že Weasley je nehorázný žrout, flákač a spal by vždy, všude a při jakékoliv příležitosti. Fajn, Ron asi opravdu spal. 

Draco pořád musel přemýšlet o tom, co asi dostanou jako školní trest. Jakoby dostatečným trestem nebylo už to, že ho bude muset plnit s tou mudlovskou šmejdkou Grangerovou a slavným Potterem. Ani v nejmenším mu nezáleželo na tom, že profesorka McGonagallová vzala Nebelvíru celých sto bodů. Na vítěství Nebelvíru ve školním poháru mu ani za mák nezáleželo. Nebelvír nebyla jeho kolej, ať si Moudrý klobou skuhrá co chce. Bylo mu to jedno. Dracova kolej byla Zmijozel. 

Ráno na snídani bylo jedenáctiletému blonďákovi nevolno. Ne, že by snad snědl něco špatného nebo naopak vůbec nic, ale cítil silnou nervozitu. Přes noc si tu svou hlavu dost namáhal a začalo ho silně trápit nejen to, že školní trest si bude muset odpykat s Potterem a Grangerovou, ale i to, že není příliš obvyklé chodit na školní tresty v devět hodin večer. Začínal mít podezření, co asi budou muset dělat. To bylo ale až příliš děsivé, tak onu myšlenku zastrčil co nejhlouběji do své hlavy a posunul ji na co nejnižší příčku starostí, které měl. Po probdělé noci musel aspoň něco sníst bez toho, by to nervozitou později nevyhodil ven. Musel nabrat nějakou energii, aspoň pro dnešní večer, kdy měl přijít jeho trest.

Vyučování si ten den ani zdaleka tak neužíval, jako den předešlý. Vlastně si ho neužíval vůbec, byla to muka. Svíral se mu žaludek a hladinu adrenalinu měl podle svého mínění až nebezpečně vysoko. Cítil se podobně jako po zařazování první den školy. Měl strach. 

Jedinou útěchou mu zůstávaly lektvary, kdy se mohl cítit krásně povýšeně díky profesoru Snapeovi. Ten totiž peskoval Pottera za každou maličkost při každé příležitosti. Že neměl kotlík správné velikosti, že nemíchal vařený lektvar podle směru hodinových ručiček dost dlouho, že neřekl Nevillu Longbottomovi, aby nedával do svého lektvary krysí ocásek dřív než ho deset minut povaří...

Dracovi se samozřejmě moc zamlouvalo, že jemu samému Snape vše možné toleruje a Potterovi neprojde absolutně nic. Aspoň Potterovi opět sklaplo, dnešní hodinu totiž dostal seřvák za to, že zapomněl přidat drcené brouky před vařením svého lektvaru do té doby, dokud nezískal zářivě zelenou barvu. Snape do něj hučel svá moudra skoro až do konce hodiny, kdy jako bonus strhl Nebelvíru pět bodů. Aspoň tehdy Draco nemusel tolik cítit onu nervozitu projevující se převážně v jeho žaludku a mohl se konečně opět škodolibě usmívat i přes Potterovy nenávistné pohledy směřované přímo na Dracovu adresu.

I přes malé zpříjemnění dne lektvary byl Dracův den nepochybně jedním z nejhorších v Bradavicích, co kdy zažil, ačkoliv šlo jen  vnitřní pocit a byl tu teprve pár dní. Možná že šlo částečně i o to - byl tu jen pár dní a už si musí odpykávat školní trest. Těch sto strhnutých bodů jeho vlastní koleji mu ani v nejmenším nedělalo starosti, i když to bylo převážně kvůli němu. 

Konečně nastal čas večeře. I když byl Draco tak nervózní, že měl pocit, že cokoliv by polkl, vyšlo by horem opět ven, nacpal si kapsy pečivem od dlouhého kolejního stolu a vytratil se z Velké síně. Neměl náladu trávit s Potterem v jedné místnosti víc, než bylo nutné, navíc se mu ode všech těch lidí, co si cpali chřtány jídlem, dělalo špatně. Obzvlášť z Rona, který měl právě plnou pusu čínských nudlí a zaujatě něco vykládal Harrymu, který seděl vedle něj. Musel spíše huhlat, byl zázrak, že ze své pusy dokázal vyloudit vůbec nějaký zvuk, natož větu, které by Potter rozuměl, když se jeho pusa dmula nudlemi, které div nepopadaly na stůl. Draco rychle odběhl směrem ke schodišti s myšlenkou dostat se do Nebelvírské věže, aby se ta ty jedlíky už konečně nemusel dívat.

Konečně nastal večer. Draco stál už snad půl hodiny ve Vstupní síni, kde se tak pozdě nenacházela už ani noha. Měli se tam sejít až v devět hodin, kdy je měl odvést profesor Snape na jejich trest. Draco už byl ale tak nervózní, že sešel po mramorovém schodišti už pět minut před půl devátou a chodil po vstupní síni sem a tam, pořád dokola, aniž by ho začaly bolet nohy. Přemýšlel. Cosi ho nutilo přemýšlet, proč za ním Harry tehdy v noci přišel, když Draco utekl na chodbu, kde je následně nachytal Protiva. Sice se mu Harry zrovna neomluvil, ale už načal větu týkající se toho, že viděl, jak Dracovi ublížili a že šel za ním z vlastní vůle. Hraje si Harry na takového zmetka, jakým se zdát být, nebo může svoje chování schovávat za něco jiného? Za něco... hlubšího?

,,Jéj, Malfoyi, nazdar! Co tu čekáš tak brzo? Nemůžeš se dočkat toho, jak kvůli tobě budeme muset všichni celou noc dřít? Netvař se takhle, až moc dobře víš, že je to celé tvoje vina!" 

To už z mramorového schodiště nescházel nikdo jiný, než Harry Potter. Tvářil se podrážděně, ale zase dostatečně škodolibě na to, aby mohl Draco poznat, že se v Harrym v jeho předchozích úvahách zde, při čekání ve Vstupní síni, zmýlil. Potter si nehraje na zmetka, on zmetek zkrátka je. Tak to je a tak to bude, žádné Dracovo přemýšlení či dokonce jeho pochopení si tenhle zmetek nezaslouží. Navíc to celé nebyla jeho vina, Potter neměl provokovat jeho věčným nesnesitelným chováním, kterým si o to přímo říkal. 

O deset minut později už scházeli Draco a Harry společně s Hermionou Grangerovou v čele s profesorem Snapem do sklepení. Draco si nemohl nevšimnout, že Harryho zachvátila menší vlna paniky hned, jakmile vůbec Snapea uviděl a nyní, když s ním pět minut po deváté večer scházel do hradního sklepení si Draco s potěšením uvědomil, že Harry není kapku nervózní, to v žádném případě. Potter byl prostě zalit vlnou paniky a musel být o dost nervóznější než Draco sám. 

Když konečně dospěli všichni po točitých schodech do sklepení a prošli kus tamní chodby, Snape jejich pochod zabrzdil před ztrouchnivěle vyhlížejícími dveřmi poblíž vlastního kabinetu a třídy lektvarů. Škodolibě dveře se skoro nesnesitelným zavrzáním otevřel. Naskytl se jim pohled na místnost velikosti menší učebny, kde byly v uličkách postaveny trouchnivějící police z tmavého dřeva plné lahviček, misek a ampulek nejrůznějších tvarů, barev, a jak si Draco stihl nemile uvědomit, tak i pachů. Lahvičky a ampulky byly naplněny různými tekutinami, sem tam v nich bylo dokonce něco naloženého a se v keramických miskách nacházely sušené i nesušené rostliny a jiné látky, které se využívaly jako přísady do lektvarů. Celá místnost byla chabě osvětlena několika svícny v jejích rozích, kamenné dlaždice v podlaze byly mnohočetně popraskané a kamenné stěny byly v horních rozích plné pavučin. Všude byl prach, který se zvířil hned, jakmile Snape vkročil dovnitř. Všichni tři bradavičtí studenti zakašlali, když se jim prach dostal do úst a do nosu, pořád však zůstávali na chodbě. Celé místo vyhlíželo jako opomenutý sklad lektvarů, což jim Snape z poloviny potvrdil jakmile začal zadávat, co je úlohou jejich školního trestu.

,,Tohle je sklad bradavických učitelů lektvarů. Dnes bude vaším úkolem projít si štítky na každém ze zde postavených lektvarů," ukázal prstem po místnosti, ,,A vyřadit podle data trvanlivosti již nepoužitelné lektvary. Nezabývejte se lektvary, které nemají datum trvanlivosti zadáno. Pokuste se nic nerozbít, nerozlít, nerozšlapat... Prostě si nepočínejte jako banda pitomých potácivých paviánů!"

Harry, Hermiona i Draco se dívali na profesora Snapea s mírně vyděšeným výrazem, ale i přesto kývli na souhlas, že si nebudou počínat jako paviáni. 

Něco takového opravdu nečekali, obzvlášť Draco, který schýzoval, že je všechny tři zaženou do Zapovězeného lesa na okraji pozemků hradu a dovolí jim vrátit se až třeba za svítání. Měl vcelku divoké představy. 

Snape se nuceně pousmál. ,,Je vám vše jasné?" zeptal se se stále přetrvávajícím úsměvem, který ho už musel psychicky bolet. 

Draco, Harry i Hermiona přikývli. Nedovolili si odporovat, byli rádi, že dostali aspoň práci, která se vykonává uvnitř hradu. 

Snape jim ke dveřím přistavil velkou dřevěnou bednu, kam měli podle jeho pokynů dávat již prošlé, nepoužitelné lektvary a odebral se do svého kabinetu nedaleko odsud. Nechal je tam poprat se se svou prací, nechal je tam stát, pořád ještě dost vyjevené, ale už ne tak nervózní a vystrašené. Neřekl však, jak si stačili všichni tři studenti po chvíli ne příliš šťastně uvědomili, kdy budou moci s tříděním lektvarů přestat.