Nebelvírův Zmijozel (HP FF) POZASTAVENO

Chrápání

Zklamání. Jen nekonečné zklamání. A zlost. Vlastně ještě smutek. A bezmoc. To všechno Draco pociťoval, když ležel po velkolepé hostině (při níž nesnědl ani sousto) v posteli, v Nebelvírské věži. Nebelvírské. Nebyl snad dost Malfoy na to, aby byl ve Zmijozelu? Hloupost. Tak co je v tom případě špatně? Komu má tuhle věc vyčítat? Sobě snad?

Musel spát. Byl unavený, strašlivě unavený. Vyčerpala ho cesta vlakem a taky ono trápení se. Další den už začíná výuka a on se potřeboval pořádně vyspat, nabrat síly. Přinutil se myslet na něco jiného. Na cokoliv, jen ne na to, že zklamal. Zatáhl rudé závěsy kolem své postele, aby na něj nesvítilo měsíční světlo, položil plavovlasou hlavu na bílý polštář a zavřel šedivé oči. Cítil, jak se mu postupně uvolňují končetiny, jak pomalu propadá spánku.

Zaslechl chrápání. 

Fajn, možná by usnul i přes všechny výčitky své vlastní osobě za to, že se nedostal do rodinné koleje, ale přes TOHLE chrápání rozhodně neusne! Kdo to je? Kdo vydává tak příšerné zvuky? Musel si vybavit, s kým je vůbec v ložnici, s kým ho tam školní prefekt Percy Weasley vlastně šoupl. Určitě si vybavoval tvář Nevilla Longbottoma, toho tupce, co odběhl při zařazování do kolejí ke kolejními stolu, ačkoliv měl Moudrý klobouk stále na hlavě. Ano, je to tupec. Dále viděl rudé, krátké vlasy. Jednoznačný Weasley junior, žádná sláva. Tím myslel doopravdy žádná. Dále možná Dean Thomas, jím si nebyl jistý. Naopak u poslední osoby si jistý byl. Percy snad vycítil, že je jen jedna osoba, se kterou být v ložnici nechce ani kdyby měl bojovat s drakem, proto tam s ním svatého Pottera šoupl taky! 

Draco se posadil na posteli do tureckého sedu a promnul si oči.

,,Sakra, přestaňte chrápat! Někteří se tu snaží spát!" vykřikl naštvaně do tmy. Čekal buď odpověď či aspoň ticho. Dočkal se první možnosti.

 ,,Sklapni, Malfoyi. Snažíme se spát!" 

No jistě. Snaží se spát, ale to, že taky někdo chrápe, jakoby řezali trámy nikoho nezajímá. O to víc ho ale naštvalo, že v drzé odpovědi poznal Potterův hlas. 

Vykašlal se na to. Nehodlal se tu hádat s Harrym Potterem, který přeci věděl všechno. Který sám pozná, kdo za co stojí. Zatracený Potter!

Draco si vzal peřinu a polštář a sešel po schodech dolů do společenské místnosti. Vyhlédl si jednu pohovku u krbu, hodil si na ni polštář a stulil se tam do klubíčka pod peřinu. 

Dále mohl přemýšlet, co na to, že je v Nebelvíru řekne jeho otec, co řekne celá jeho rodina. Co se událo špatně, že skončil tady mezi Potterem a Weasleym? Uvězněn v téhle koleji bude ještě sedm let. Sedm dlouhých, bezútěšných let. Co si jen počne? Má dělat Nebelvíru čest nebo ostudu? Má si promluvit s ředitelem? Ne, to nepřipadá v úvahu. Brumbál by na něj nebral ohledy, ne v téhle věci. Jednou už je Draco zařazený, ať chce, nebo ne. 

Draca tyhle myšlenky užíraly celou noc. Zkazily mu sny, celou noc měl žaludek jako na vodě. Co si jen počne?