Jen dopis a nic víc? (KnB Fanfic)

4. Část

Další dílek~
****
Hned jak se za Kurokem zabouchly dveře, popadla jsem svůj kufr a zašla do jedné z ložnic. Ty tu byly čtyři.
*Proč tu má čtyři ložnice, když bydlí sám?*
Přemýšlela jsem. Vybavení bylo jednoduché. Postel, stolek a skříň. Vyndala jsem si z kufru věci a uklidila je. Jediné co jsem nechala venku byla tmavě modrá košile. I po roce v ní pořád zůstala ta sladká vůně.
"Kat?"
Rychle jsem košili schovala za záda.
"Alex vyndala maso. Dáš si?" zeptala se Kurome a já kývla, "Co to tam máš?"
"Nic..." zamumlala jsem. Kurome se ke mně vrhla a vytrhla mi košili z rukou.
"Ta je bráškova~"
"Není!" křikla jsem a vytrhla jí Kurome z rukou.
"Sama jsem tu košili vybírala Kat. Mě neoblafneš," mrkla na mě potom se na mě tázavě podívala, "Proč brečíš?"
Ani jsem si neuvědomila, že brečím.
"Já to.. prostě... nedokážu to snést... nevím co udělám jestli ho uvidím.. vím, že je to už rok...ale..." Pevně jsem stiskla košili, hodila jí do kufru a zaklapla ho. Pak jsem si otřela slzy.
"Zvládneš to?" zeptala se a dala mi ruku na rameno.
"Ano..." odpověděla jsem a odešla do kuchyně. Alex zrovna vyndavala něco z mikrovlnky.
"Jídlo!" řekla Alex pyšně a já si sedla ke stolu. Kurome si sedla vedle mě a ustaraně na mě koukala.
"Jsem v pořádku," odsekla jsem a natáhla se pro jídlo.
***

Druhý den jsme vyrazili se podívat na trénink Seirinu. Bylo to jenom rychlé procvičení před zápasem, protože měli hrát odpoledne. Trenérka Riko Aida mi připadala velmi sympatická.
"Jmenuju se Kurome a tohle je Catherinne," usmála se Kurome. Kluci se nejprve zahleděli na mě a na Riko. Něco porovnávali.
"Oppai..." řekl jeden, který se podobal kočce. Vůbec jsem nevěděla co tím myslel. Ale Riko zřejmě jo a tak ho přetáhla rukou po hlavě. Byla celá rudá.
"Sedněte si na lavičku. Jenom si dáme cvičný zápas. Potom už půjdeme na stadion. Podívat se proti komu budeme bojovat v čvrtfinále," řekla trochu lámanou angličtinou, ale rozuměly jsme jí. Chvíli jsem sledovala hru. Všimla jsem si, že Kuroko nějak zmizel. Rozhlédla jsem se po hřišti, ale nikde ho neviděla.
"Koho hledáš Catherinne-san?" řekl někdo vedle mě. Otočila jsem hlavu a uviděla Kuroka.
Vypískla jsem a vyskočila.
"Kdy jsi se tu zjevil?!" Ukázala jsem na něj prstem. Ten se jen usmál.
"Jsem tu celou dobu." řekl. Pomalu jsem se znovu posadila.
"A co se stalo mezi tebou a Himurem? Kagami mi o něm vyprávěl. Ale nezmínil se o tom, že někoho Himuro měl, nebo o tobě?" zeptal se.
Zabořila jsem pohled do země.
"To je osobní... Prostě něco udělal... Víc ti neřeknu. Ještě teď mě to bolí..." špitla jsem.
"Zlomil ti srdce?"
Přikývla jsem. Na další vyptávání nebyl čas, protože už se šlo.
Zvedla jsem se a připojila se ke Kurome. Následovali jsme ostatní do metra. Za celou cestu jsem ani jednou nepromluvila, i když se mě Kurome snažila zaplést do rozhovoru. Já ji ignorovala. Potom mě popadla a vystrčila ven z metra, protože už jsme byli na místě.
*Co když ho těď potkám? Co mu řeknu?* Přemýšlela jsem a zapomněla, že jdu ze schodů.
"Dávej bacha Kat!" křikla Kurome, protože jsem zakopla a začala padat. Zavřela jsem oči a čekala náraz na tvrdou zem. To se ale nestalo. Otevřela jsem oči. Nějaký blonďák mě držel v náručí.
"Oh... Sorry. My bad...." řekla jsem a odtrhla se od něj. Udiveně se na mě podíval.
"Kise?" zaslechla jsem hlas Kagamiho.
****
Ukončila jsem to dobře,co?
~~ Ruuna