Katova píseň

Budeme tančit až do rána

Ahoj, ano je to po hrozně dlouhé době, co to vydávám a omlouvám se za to. Buď nebyl čas, nálada nebo jsem pracovala na novém příběhu, který pak někdy až bude víc rozpracovaný, přidám. Doufám, že se nebudete zlobit, že je to krátká kapitola, ale nechtěla jsem ji zbytečně prodlužovat a ani nevím, co bych tam dál psát měla. Jinak touhle kapitolou jsem to zakončila, doufám, že se vám příběh líbil a pokud jo, určitě mě nezapomeňte podpořit hlasováním, sledováním nebo komentářem. Hurá do čtení! :D

Od té doby, co chytili kata, bylo v Beacon Hills zase bezpečno. Přesto, že se katovi podařilo vzít pár životů, brali to jako úspěch, protože je lepší zachránit někoho než nikoho.

Skupinka si sedla k jednomu ze stolů, co byly venku. Kecali hlavně o škole. Písemky, učitelé, známky a tak dál. Ale pak přisedl Mason, položil sešity, co měl v rukou na stůl, a hned se rozpovídal. „Hele! Už dost řečí o škole. Školy máme všichni plné zuby. Písemky jsou těžké, učitelé protivní, úkoly nás nebaví. Tečka! Ale... mám lepší plán." Šibalsky se usmál a ostatní čekali, co z něj vyleze. „Ples." Rozmáchl rukama před sebou, jako by jim líčil obrázek. „Jo... to se mi líbí." Přitakala Lydia. „Jasně, půjdem jako velká parta. Budem tancovat, pít a hlavně se bavit!" Přidala se se smíchem Kira. „Já mám jasno, jdem nakupovat." Dodala Malia a kluci ani nestihli nic dodat. Ale zřejmě souhlasili. Usmívali se a pokyvovali hlavou. Scott pak dodal za všechny „tak fajn... Řekni kde a kdy?"

Když bylo vše domluveno, holky po škole vyjely na nákupy, jelikož Malia potřebovala nějaké šaty i boty stejně tak jako Kira. „Co myslíš?" „Mmm, ne." „Dobře, tyhle?" „Ne." Kira zoufale stáhla ruce s šatama k tělu. „Nějak mi musí slušet." „Jo, musí, ale tyhle prostě ne." Ukázala na ně prstem a udělala znechucený výraz. „Hele holky." Řekla za nimi Malia a vyšla z kabinky ve velice vkusných bílých šatech. „Wau." Dodala jen Lydia. „Tak ty si vezmeš." Kira se usmívala a pak šla hledat šaty dál. Malia měla jasno, ale vydala se hledat boty. Kira opět předstoupila před Lydii. „Tyhle?" „Kiro, jsou moc.. ehhh." Oporovala. Zvedla se ze stoličky u kabinek a šla prohlédnout modely. Nakonec vytáhla jedny velmi krásné šaty, které kiře padly do oka. „Já nevím." Zamrmlala Kira, když si je před zrcadlem na sobě prohlížela. „Proč ne?" „Jsou krásné, ale obávám se v nich jít." „Kiro, ty šaty ti moc sluší. Buď odvážná. Kluci ti budou padat k nohám... a ten nejdůležitější bude zírat, jak moc má krásnou přítelkyni." Usmála se a Kira jí ho opětovala. „Děkuju." Objala ji a hned podala šaty Lydii, aby je pohlídala. Podobně to vypadalo u bot.

Mezitím, kluci doma zkoušeli smoking. Někteří byli spokojení, někteří méně. Liam byl hrozně smutný. Přemýšlel nad Brettem, který tam vlastně nebude. I kdyby mu zavolal, že jdou na ples, ať se přidá, nešel by. V poslední době trávil hodně času se svou kamarádkou Ninou, takže určitě i dnešní večer. Honilo se mu to neustále hlavou. Potáhl si kravatu a hleděl na svůj odraz do zrcadla. Skleslý, ale slušivý oblek, to půjde. Řekl si a pomalu se vydal na místo, kde měli mít sraz.

Když už všichni dorazili, vydali se společně dovnitř. Ples vypadal kouzelně, hodně se snažili a šlo to poznat. „Páni." Hlesla Malia, když viděla výzdobu. Skoro všechno bylo otřpytkované a ze stropu visely na provázcích malé papírové hvězdy.

Našli si jejich rezervovaný stůl a po nějaké době se začali rozmisťovat, tak jak chtěli. Liam na chvíli vstal, že si zajde na punč, ale Lydia se hned přidala. Zatím, co nalíval Lydii, někdo mu poklepal na rameno. Otočil se a málem o krok ustoupil, jak se lekl. Šok se najednou změnil v úžas, když spatřil Bretta. „Ou, ahoj... Co ty tady? Já myslel, že budeš s Ninou... V podstatě jako vždycky." Dodal s lehkým náznakem cynismu. Lydia si vzala punč. „Zavolala jsem mu a všechno řekla. Bav se." Mrkla na něj a odešla. Liam se zmateně podíval na vyššího kluka. „Omlouvám se, že jsem teď čas trávil skoro furt s Ninou... Takový ples bych si nenechal ujít, a když mi Lydia zavolala, že jsem jdete, zmínila se o tom, že bys byl určitě rád, kdybych přišel." Pousmál se. „No... jsem." Dodal Liam. Brett zpoza zad vytáhl růžičku. „Sice nejsi holka, abych ti dával květiny, ale myslím, že tě i tak potěší." Oba se tomu pozasmály a zadívali se do očí. Liam ji přijal a objal jej. Brett ho nenechal opustit jeho osobní prostor a jednou rukou si ho za bok přidržel u sebe. Druhou jej pohladil po tváři a jemně políbil. „Co to mělo znamenat?" Usmál se Liam. „Že tě miluju a moc..." Odmlčel se a čekal, jestli k tomu něco řekne. Liam se mu vrhl do náručí. „Já tebe taky. Hrozně." Stiskl jej silně k sobě. Pustili se a pak se přidali k ostatním. Tančili jak na pomalé, tak na rychlé písně. Pili punč a hrozně se smáli každé kravině. Bylo to skvělé zakončení pátečního dne.

Brett si vzal Liama stranou, kde už šla jen tiše slyšet hudba. Liam se na něj musel dívat skoro do stropu, naopak Brett zase do země. Smáli se a ani nevěděli čemu. „Tebe nikomu nedám." Blonďák nic nenamítal, to bylo jediné, co si přál. Stoupl si na špičky a políbil svého přítele. Pak ale uslyšel štěbetání a oba se otočili za hlasy. Kousek od nich zpoza rohu vykukovali jejich kamarádi. „Já to říkala celou dobu." Neubránila se tomu Kira i když už to jednou řešili. Vyšli za nimi a kluci se začali smát. Objali se se všemi. To bylo ten večer důležité. Přátelé, zábava a nějaká ta romantika. To vše patří k plesu a Liam to měl všechno. Jednou rukou objal kolem ramen Kiru a druhou Stilese.

Ten den byl možná obyčejný. Ples možná normální, i když jinak krásný a přátelé stejní jako vždycky, ať už na sobě měli drahé šaty a smokingy, nebo džíny a mikiny. V jednom to bylo jiné. Konečně se cítil šťastný...

THE END