Pure love (Platonic love 2.) - CZ

8.

"No bude to něco ve stylu párty." Zasnil se Tris a já vážně netušil, co je na tom tak úžasnýho. 

"A?" 

"A dál to není promyšlený." Rozplácl jsem se na postel. 

"A kde vůbec?" 

"No podle všeho u toho jejího kámoše, protože Charlie je u babičky. V telefonu nezněla moc nadšeně, tak to chce rozveselit." Spráskl ruce a měl jiskry v očích, zatímco já měl chuť se rozpustit jako máslo v mikrovlnce a vsáknout se do postele, abych nikam nemusel. Chtěl jsem, ale nechtěl. Můj plán nebyl promyšlený ani trochu, každopádně si ji chci odchytit a mluvit o...o...o tom. 

"Jseš vážně v pohodě?" Plácl do mě Con. "Jseš úplně zelenej." 

"Já? Já jsem v pohodě." Možná bych si mohl na chvíli dát hlavu do trouby. Ani nevím, jak mě tohle napadá. Vždyť i když jsem dospělej, jsem ještě furt děcko a...to nejde. Sakra já nemůžu být otec, když myslím nad tím, jak bych si dal hlavu do trouby. Spíš by to chtělo výkonnější mozek. Dospělejší mozek, pokud se tohle opravdu děje. "Co byste dělali, kdybyste měli mít dítě teď?" Vyletělo ze mě, ani nevím jak. 

"Jamesi?" Vykulil na mě oči Brad. 

"S kým si se sakra vyspal?" Zeptal se Tris.

"To kdybys věděl, dal by si mi přes hubu." Zamumlal jsem. Neměl jsem to vytahovat. 

"S mojí mámou snad ne." Zasmál se Tris. 

"Ne." Boxl jsem ho do ramene a rozesmál se. Aspoň že ho nenapadla jeho nejlepší kamarádka. 

"Drewe? Tak jak to je?" Zeptal se Con u vchodových dveří a já skenoval rozsvícené okno u vedlejšího baráku. Rýsovala se tam její postava. Stála tam za závěsy a koukala se někam v pokoji. 

"Všechno nachystaný." Vrátil jsem se pohledem zpátky k tomu, kdo prve spal s MOJÍ Charlie. Zamračil jsem se, když jsem viděl, jak se úspěšně usmívá. 

Vlezli jsme dovnitř a schovali se za stůl s jídlem. Jak to tak vypadalo, pozval sem víc lidí. Drew zhasl a řekl, že jde pro ní. U ucha jsem slyšel nechutný zvuk. 

"Tristane! Musíš chroustat ty brambůrky u mýho ucha?" Majzl  jsem ho ze srandy hadrem, co byl na zemi. Tris se zasmál s plnou pusou a pak se rozkašlal, najednou zaskřípali vchodové dveře. "Pšt." Tris si chytl pusu a snažil se utlumit svůj brambůrkový záchvat. 

"Je ti něco?" Slyšel jsem z chodby Drewa. 

"Jen špatné zprávy, ale neřeš to, v podstatě už je to vyřešené." Řekla unaveně a já nevěděl co si mám myslet. Jak jako vyřešené? 

"A co pro tebe můžu udělat já?" Zeptal se jí. Nic! 

"Mohl by jsi mě jen obejmout?" Ne ne ne. "Děkuju." Nahlas jsem se nadechl naštváním a zklamáním. 

Všichni vyskočili a zařvali "Překvapení" Jak se to stává v těch filmech, ale já zůstal na zemi ještě dlouho. 

Když jsem vylezl, hodně lidí se kolem ní točilo. Já nějakým způsobem našel cestu na zahradu. Anglické dvojdomky jsou tak jednoduchý. Sedl jsem si vedle dveří na dřevěnou podlahu a pozoroval hvězdy. 

Po chvilce se dveře otevřeli a někdo si sedl na druhou stranu, asi mě ten člověk ani v té tmě neviděl. 

"Ahoj." Tak jsem se zmýlil.

"Hm...ahoj." 

"Tanya." Řekla.

"James." Jak primitivní tenhle rozhovor bude?

"Co tu děláš? Jamesi?" Zdůraznila mé jméno. 

"Sedím a přemýšlím. Co ty Tanyo?" Zasmál jsem se pochmurně a to jsem chtěl být veselý. 

"Nebylo mi tam nejlíp...co se stalo, že tady tak pohledný kluk sedí sám?" 

"Vždyť mě nevidíš." Ušklíbl jsem se i když jsem věděl, že to neuvidí. 

"Určitě jsi. Máš příjemný hlas." Podotkla. 

"Asi né tak příjemný, aby mě jedna osoba vyslechla." Zavřel jsem oči.

"Je tady?" 

"Jo je tady v domě." 

"Miluješ jí?" Nechápal jsem proč se zajímá. 

"Asi až moc." Zašeptal jsem. 

"Tak běž!" 

"Kam?" 

"Dovnitř ty troubo!" Najednou byla u mě a třásla se mnou. 

"Proč?"

"Musíš jí to říct. Hned!...On to nikdy neudělal a proto jsem teď tady, odstřižená od přátel, naučila jsem se milovat samotu, protože jsem do toho spadla...nechtěj aby se to stalo jí!" 

Zvedl jsem se a ještě koukl na místo, kde by měla být. "Díky Tanyo?"

"Jo. Není za co Jamesi s příjemným hlasem." 

Uviděl jsem jí se skleničkou vína a to se mi vážně nelíbilo k jejímu stavu. A ten černovlasej kluk na kterého se usmívala taky ne. 

Vletěl jsem mezi ně. "Co si myslíš, že děláš?" Řekl jsem celkem klidně s sebral jí sklenku vína. 

"Co ty tu děláš?" Zajíkla se a vykulila na mě své krásné modrošedé oči. 

"Obtěžuje tě nějak?" Zeptal se ten týpek za mnou. Vrazil jsem mu sklínku do ruky. 

"Tohle můžeš odnýst." Poplácal jsem ho po rameni a hraně jsem se na něj usmál. 

"Co to?" Vymámila ze sebe.

"Mohla by jsi mi prosím něco říct?" Vydechl jsem a přistoupil blíž k ní, její dech zhrubl. 

"Co potřebuješ vědět?" Polkla asi tak stějně těžce jako já dneska celej den. 

"Proč si tehdy zvracela a proč si dneska byla na vyšetření?" 

Asi to bylo fakt hrozně nudné :D Já nevím jak to rozhoupat, napište mi prosím vaše názory:) Jestli po mě ještě něco chcete a něco vás napadá, ráda vám pomůžu, jak jen budu moct! <3

S láskou vaše

*DwarfDreamy