XIV.

4.9K 441 4
                                    

,,Tak to jsi ale přehnala!"

,,Hm," dodala ke svému monologu.
______________________________________

,,Jsi lhář! Co si to dovoluješ? Vždyť se za tři dny bereme..." moje slzy najednou vytryskly.

,,Prosím tě, nech si to vysvětlit!" hlesnul Matt.

,,Nech si to svoje vysvětlení sám pro sebe..."
Odešla jsem do svého pokoje a nahlas práskla dveřmi.

To snad není možné... Už druhá naděje...
Já se od něj odstěhuji. Ať si je s Jennifer.

Proč už mne zklamala druhá láska?

Lukas:

Je škoda, že Arianu nevídám... Chybí mi ta naše krásná odpoledne. Ale to už je teď minulost.
Ta už má nějakého bohatého prince a je s ním šťastná... Mám pocit, že se jmenuje Matt. A vím, dobře, dozvěděl jsem se to od kuchařek, že je to prý záletník a s žádnou dívkou neměl vztah končící svatbou..
Chudinka Ariana.

Jennifer:

Já to říkala, že od něj odejde.
Konečně budu mít prince Matta jen pro sebe.
Konečně mohu říct, že budu královnou. Tedy, nevím, kdy, ale vím, že dříve nebo později se to uskuteční...

Ariana se zanedlouho odstěhovala zpátky domů a zrušila se svatba.

Ariana:

Seděla jsem na posteli, myšlenkami někde ve vesmíru a ani si nevšimla, že je v pokoji matka.

,,Ariano, už to hoď za hlavu..." potichu mi řekla maminka.

,,Ale maminko... Pochopte, že jsem ho milovala a on-, " klesla jsem hlasem.

,,Tě zradil, já vím.. Je to jednoduše hlupák první třídy...  Ehm.. Ty jsi tu princeznu viděla?"

,,Myslíš tu nafintěnou Jennifer? Ano, viděla. Doufám, že poprvé a naposled. A také si myslím, že zrovna ona delší zmínku nevyžaduje."
______________________________________

Opět jsem seděla na místu, mému srdci blízkém. Slyšela jsem zpěv ptáků a cítila krásně roztodivné vůně květin.
Ano, hádáte správně, byla to ta lavička. Lavička plná vzpomínek.

Už, už jsem chtěla říct 'nashledanou', ale to by znamenalo, že se ještě uvidíme, takže jsem nic neříkala.
Jen jsem sledovala, jak běží a šplhá po zdi..

Vzpomněla jsem si také na toho mladíka ze včerejšího odpoledne.
Škoda, že jsem se ho nezeptala na jméno.

Pak se na chvíli odmlčel...
,,Je mi s vámi hezky... Princezno."

,,ale já s tebou nechci být... Tedy chci... Já si nejsem jistá. Dej mi čas, prosím."

A při té poslední mě trochu zamrzelo...
______________________________________
Ahoj:)
Máme skoro 1,3 tisíce přečtení!
Děkuji ti moc, ty před tou obrazovkou, ty, co právě čteš tenhle text.
A hlavně díky za vaše úžasné komentáře:)

Pa <3

Vychována v korzetuWhere stories live. Discover now