Vychována v korzetu

VII.

Zkameněla jsem.
Stála jsem tam a dívala se do té tváře.
Do té tváře, kterou tak dobře znám.
____________________________________

,,Ariano, pojď! Je tu král a princ!"

Ano, já jdu... Jdu vstříc lži.

Došla jsem k nim. Podívala jsem se do těch modrých hlubokých očí, které mě zradily a podlomila se mi kolena.

,,Ariano? Co se děje?"
,,Je ti dobře?"
,,Co se stalo?"

,,Nechte mě na pokoji!" zakřičela jsem, jak nejvíc jsem mohla.

Utíkala jsem a slzy mi stékaly proudem.

Proč?
Lukasi, proč jsi mi nic neřekl, ty hlupáku a lháři!
_____________________________________

Lukas:

Vypadala jako víla.
Snad pochopí, že jsem to všechno dělal jen pro její dobro.

Přišla ke mně a podívala se mi do očí.
Spadla. Pláče. Utíká.

Její matka ji omlouvá: ,,Moc se za ni omlouvám, to víte, je rozrušená. Příště se to snad spraví. Moc, moc se omlouvám. Pane králi, potřebujeme s vámi probrat svatbu, pojďme dovnitř." pobídla otce.

Já jí nechtěl lhát! Ale ona by mě pak nechtěla a já ji miluji, nemůžu si pomoct...
Běžel jsem ji hledat. V kočáru nebyla, v altánku také ne, na lavičce neseděla...
Potřebuji ti to vysvětlit, Ariano, kde jsi?
V zahradě nebyla. Najednou jsem si vzpomněl na největší strom v zahradě.

,,Ariano, prosím, já ti to vys-"

,,Nech mě! Nech mě na pokoji!"

Sáhl jsem jí na rameno.
,,Prosím! Já ti to chci jen-.."

,,Nesahej na mne a běž! Lháři! Nevracej se!"

Bylo mi z toho smutno.
Já ji potřebuji...
Tak jsem tedy šel.
_____________________________________

Ariana:

Já ho tak miluji, a zároveň nenávidím!

Možná jsem to přehnala.
To si nezaslouží.
Třeba teď musím něco udělat.
Co když toho budu litovat?

Zvedla jsem se a utíkala za ním.
,,Lukasi, počkej!"
____________________________________

Lukas:

Zpozorněl jsem.
Utíkala za mnou.
Otočil jsem se a ona mě vletěla přímo do náruče...
Dobře, tak do náruče to nebylo.
Na tváři mi přistál perfektní políček.

Dodala jen: ,,Měj se krásně, Lukasi."
___________________________________

Ariana:

Za čtvrt hodiny jsme odjeli.
Večer jsem řekla Charlesovi, že ten mladík je princ a budu si ho brát. Charles mi jen odpověděl, že na tom, že mě miluje, se nic nezmění.

Pak už jsem jen ležela v posteli a rozplakala se.
Neměla jsem mu ten pohlavek dávat.
Já jsem tak hloupá.

Proč? Proč jsem to udělala?
____________________________________

Lukas:

Já jsem opravdu hlupák.
Proč jsem jí to tajil?
Zasloužím si to.

Proč? Proč jsem to udělal?
____________________________________

Ariana:

Dnešní dopoledne proběhlo vcelku obyčejně.
Rodiče mi sice něco povídali o svatbě, ale já jim to pouze odkývala.
____________________________________

Odpoledne jsem seděla v zahradě na lavičce.
Hodně dlouho jsem tu nebyla..
Vzpomněla jsem si na naše první setkání..
Na druhé...
Na třetí...
Čtvrté...
Páté...
...
A to poslední.

Uvědomila jsem si, že ho mám opravdu moc ráda.
Uviděla jsem ho. Přeskočil naši zeď.

,,Ariano?"

,,Lukasi?"

,,Můžu začít?" zeptala jsem se.

,,Jistě."

,,Lukasi... Já se ti za všechno moc omlouvám, ale...
_____________________________________
Ahoj :)

Tak jsem dopsala sedmý díl :D

Už jsem ho chtěla napsat, protože to bylo napínavé i pro mě :D

No nic, chtěla jsem jen napsat, že pokud budete někdo chtít, můžu vám díl věnovat. Tenhle je pro VeroNicaPer, která je tohoto příběhu pravidelná čtenářka, tímto jí děkuju :)