Touha zabíjet

Počátek konce 2.část

Dívám se na oblohu zářících hvězd. Ležím na zemi a přemýšlím co jsem udělala špatně.
Všichni mí přátelé, nadřízení, všichni jsou teď v nebezpečí a já je musím zachránit. Snažím se popadnout veškeré své síly abych se postavila na nohy a mohla jim pomoct. Všichni jsou obklíčení stvůrou nesoucí název Temný Stín. Nejmocnější děs na téhle planetě který ovládá ostatní stvůry a děse. Existuje pouze jedna věc, jediné co ho dokáže zabít je Temný meč. Meč vyrobeny z jeho krve, který leží vedle mě.
Kirito,Katsu a Erwin..všichni kteří mi důvěřují ..teď závisí jejich život v mých rukách. Levi už je na pokraji sil. Hanji je těžce zraněná a vypadá že brzy umře. Já stále stojím na místě a pozoruji , jak Temný Stín všechny pomalu zabíjí.
Sebrala sem ze země Temný meč, pevně ho stiskla v obou rukou Popáleniny nevypadali dobře, ale me to už bylo jedno.. Po tváři mi stékala pomalu krev z tržné rány na hlavě. Levi se snaží odehnat Temný Stín od zraněné Hanji..
Udělám krok v před, poté další. Rozejdu se přímo ke krvavé lázni..
Temný Stín není hmotná stvůra jako ostatní, je to pouze stín bez těla. Slabina která ho činí zranitelnou se nachází uprostřed jeho nicoty.
Zastavuji se před ním.
Zhluboka se nadechnu.

"Hej ty tam...nech laskavě moje kamarády napokoji!"

Stín mě obklopil a začal požírat mou duši. Všechny vzpomínky, všechny moje city k Levimu, snažil se mě ovládnout, zničit mé tělo a pozřít mou duši.
V rukou stále držím Temný meč. Rozhoduji se... Stále bráním Temnému Stínu proniknutí do mě. Udělám krok vpřed. Kráčím vstříc smrti.
Naposledy se rozhlédnu po mých přátel a vstupují do vzpárů Temného Stínu. Za sebou slyším jenom hlasy které na mě volají ať to nedělám.

Nemám na vybranou, tohle je můj osud.

Všechno kolem mě se změnilo. Nikde nic nebylo , pouze tmavá mlha. Náhle se objeví temné světlo které mě oslepilo. Objevila sem se ve svých vzpomínkách na minulost. Jaká sem byla před tím.
Přede mnou se objevily dveře, meč sem si přendala do pravé ruky a levou rukou otočila klikou.
Ocitla sem se ve vzpomínce před dvěmi roky. Kdy jsem zabila nevinné dítě. To jsem byla ještě bezcitná zrůda.
"Kimi, nedělej to! Je to ještě dítě!"

Kirito..

Nemohla jsem mluvit. Něco mi v tom bránilo. Chtěla sem promluvit! Omluvit se za to, že sem byla taková bezcitná zrůda! Povědět mu že sem se změnila!

Ale byla to pouze vzpomínka.
Temné světlo se opět ukázalo a já se ocitla v další vzpomínce.

Haichi mizející v koruně stromů. Další portnutí do jiné vzpomínky.. Zabití Lubbocka..
Další a další hrozné vzpomínky se mi před očima promítaly.

Proč mi tohle ukazuješ! Co po mně chceš?!

Věděla sem že mi Temný Stín čte myšlenky. I když sem neočekávala žádnou odpověď, stejně se dostavila.

"Tvojí duši."

Ne! Nikdy!!

Klekla sem na zem, všechno okolo mě začalo mizet, opět sem se ocitla v realitě. Temná mlha mě obklopovala, neviděla jsem ani na krok. Ale, už jsem musela zasáhnout. Zdvyhla sem meč a chystala se bodnout do země když v tom se předemnou objevil Levi.
Usmíval se a podával mi ruku. Stále sem držela meč nad hlavou.

"Levi."

Už jsem mohla konečně promluvit.

"Pojď Kimi, odejdeme společně, založíme rodinu. Budeme žít šťastný život."

Pomalu sem pokládala meč na zem a chystala se podat Levimu ruku.
Levi se ušklíb av tom sem poznala že je to pouhá iluze, pouhá představivost v mé hlavě.
Rychle sem popadla meč a vzápětí se Levi promněnil na Démona chystajíc mi meč vyrvat z ruky.
Zdvyhla jsem meč nad hlavu a vší silou bodla do země. Vše okolo se začalo stahovat do meče který sem stále držela. Temná mlha mizela společně s Temným Stínem který se strácel v Temném meči.
Společně s Temným Stínem se strácela i má síla a já upadla na zem, vysátá..skoro bez života.

Cítila sem jak mě někdo chytá do náruče..

"Kimi!"

"Levi..chtěla jsem s tebou založit rodinu.. mit dceru a vychovávat na farmě... a-"

Přiložil mi prst na rty.

"Přežij, a splním ti to. "

Nezmohla jsem se už skoro na nic. Pohladila sem ho po tváři, i když jsem viděla matně, stále sem rozpoznala jeho obličej. Nebyl jako obvykle, byl vyčerpaný a vyděšený.

Naklonil se a políbil mě.
Přála sem si aby tohle nikdy neskončilo, ale vše jednou musí skončit.

"Taky tě miluju ...Levi."

"Kimi..."

Brečel ještě víc než před tím.

"Navždy zůstanu tady."

Ukázala sem na jeho
srdce.

"Navždy ano?"

Rychlá odpověď se mi ihned dostavila ale já už jsem
neodpověděla , pouze jsem se usmála, zadívala se do jeho očí a své zavřela.
Zaslechla jsem lítostný křik Leviho a naposledy vydechla.

Převtělým se do někoho jiného, najdu si tě a založíme spolu rodinu.
To ti slibuji...Levi...