Touha zabíjet

Zoufalství

Ležím na posteli , rukama svírám prostěradlo. Křeče které mi dou od nohy až do hlavy nejdou vydržet.
Na levo ode mně sou položeny prášky..
Natahuju levou ruku,chvíli se snažím dosáhnout na noční stolek ale křeče mi v tom brání.
Skusím to znovu. Opět natahuji levou ruku, ještě kousek. Mám je! Rychle sem si do dlaně vysypala hrstku prášků. Nejsem tam blbá abych je spolikala všechny. Vylovila sem dva prášky a ty sem spolkla. Ostatní sem pustila na zem.

Křeče pomalu ustávají ale touha zabíjet se vrací.
Musím si najít nějakou oběť.
Pokoušela jsem se postavit ale nepodařilo se mi to,ani sem si nesedla. Byla sem vyčerpána, viděla sem rozmazaně až skoro vůbec.
Když nemůžu ublížit jiným ublížím sobě.

Rozhlížela jsem se po pokoji. Bingo. U okna mám položený věci a mezi nimi je i má kudla. Otázkou je jak se k ní dostanu..
Nemůžu se posadit natož vstát. Zavolat někoho by byla blbost kterou by udělal Lubbock.

Někdo ťuká má dveře a vchází dovnitř.
"Dobrý den. Já jsem Iris, přišla jsem vás zkontrolovat a vyměnit obvazy."
" Nevykej mi, nemám to ráda."
Neodpověděla, jen kyvla hlavou a přistoupila k mé posteli. Všimla si prášků které ležely na zemi.
"Doufám ze ste je nespolikala vsechny."
"Sem snad blbá?!"
"Ne jen.."
Větu nedořekla a raději vyndala čistě obvazy.
Nůžkami roztřihla obvaz na noze.
Teď je má chvíle!!
Ze všech sil sem ji vytrhla nůžky z ruky a pokusila se ji bodnout jenže ihned co sem ji vytrhla z ruky nůžky skočila na zem.

Chvíli se na mě koukala s vyděšeným výrazem a poté utekla z pokoje.
Nůžky sem pořád svírala v ruce.
Že bych se bodla? Pohled na krev mi určitě zlepší náladu.
Zaměřila jsme se na břicho. Napřáhla jsem ruku a nic.
Někdo mi svíral ruku takovou silou až sem nůžky pustila.
Levi.
"Co tě to napadlo?!"
"Ty nevíš jak na tom sem..Levi.."
"Vím, pokusila si se bodnout Iris a když se ti to nepodařilo tak si se chtěla bodnout do břicha."
"Noa.."
" Iris, nechte nás o samotě."
"A-ano pane."
Rychle odešla.
To se mě tak bojí?..
Levi konečně pustil mou ruku a jako vždy se na mě koukal s arogantním výrazem.
" Nevím kdo nebo co si, ale zabíjet pro radost a brat to jako hobby? Nemyslíš si že je to přehnané?"
Neodpověděla sem mu.
" Dám ti sem ochranku, ne pro tebe ale pro ty, co za tebou přídou. Nechci aby další umírali."
Chvíli se na mě koukal a pak odešel.

Asi hodinu sem ležela v posteli s nezavázanou nohou.
Konečně, přišla Iris a s ní i její bodyguardi..
Skvělý, teď ji nebudu moct zabít..
"Nic nezkoušejte Kimi, máme svolení vás zabít."
"Pff." Zmohla sem se jenom na blbý Pff..