"Můžeš mi vysvětlit proč jsem našla moje tričko v tvém pokoji?" řvala jsem na bratra minimálně třikrát,protože mě očividně schválně ignoroval."Chtěl jsem si vyzkoušet jaký to je nosit holčičí tričko s jednorožcem" vtipálek."Hahaha to nebylo vtipné Joe a zabiju tě jestli zjistím ze si mi ho vytahal!".Odpovědi jsem se nedočkala.Málem bych zapomněla! Jmenuju se Sophie ale říkají mi Soph. Jak už jste zjistili mám bratra,naštěstí jen jednoho, ten se jmenuje Joe. Naši rodiče jsou rozvedení a nežijí spolu.Já bydlím s bráchou,už mu je osmnáct a někdy mi celkem dává zabrat když na mě pokřikuje, že jsem pubertální sedmnáctka, ale neuvědomuje si,že už jen asi měsíc a je mi osmnáct též. Miluju hudbu,už když jsem byla malá,dobře bylo mi asi 5 tak jsem chodila do kroužku zpěvu,kde naše učitelka byla neochotná jakékoliv pomoci,proto jsem tam chodila rok a potom jsem se na to vykašlala. Zpívala jsem jenom doma ve sprše nebo na hudebce ve škole.Rodiče mě ve zpěvu dost podporovali,dokonce i Joe,což bych do něj nikdy neřekla.
Asi bych mohla dojít do obchodu pro něco dobrého,mám na něco chuť,jakože na jídlo.Vejdu do pokoje kde mám i dveře do šatny a vytáhnu si černý leginy a bílé tričko s nápisem 'California'. Miluju Kalifornii,jsem tu spokojená se vším.Přes sebe jsem pak jen přehodila šedivý svetřík a mohlo se jít. "Joe?"."Co zase chceš ségra?" .Chtěla jsem se ho zeptat jestli něco nepotřebuje v krámku,ale co,řekl ať neotravuju,tak jak chce."Už nic,jdu pryč za půl hodky jsem doma". Nečekala jsem na odpověď a vyrazila jsem směr starbucks. Vim, starbucks nebyl v plánu,ale je to cestou a aspoň uvidím svého kamaráda.Když nad tím tak přemýšlím...Já se moc s holkama nebavím,spíš mám kamarády kluky..Jen jsem se nad tou myšlenkou usmála a šla dál.Když jsem ovšem viděla těch lidí uvnitř krámku se starbucks,nějak se mi tam nechtělo,tak aspoň půjdu pozdravit Matthewa(mého kamaráda). Když jdem vyšla dovnitř cítila jsem tu známou vůni. Obešla jsem frontu a houkla jsem na něj "Ahooj Matthew máš asi moc práce co?"."Ahoj,Jo mám hodně práce,takže vůbec nemám čas si s tebou popovídat,promiň" řekl smutně,protože každý den se za ním stavím a povídáme si."To nevadí,hlavně se věnuj zákazníkům,tak já zase jdu tak pá". Když jsem otevírala dveře,že už půjdu ven,někdo mě chytl ze zadu za oči a řekl "Hádej kdo jsem?".Absolutně jsem netušila,ten hlas mi nikoho nepřipomínal, celkem jsem se lekla a bála se.
- Takže ahooj,tohle je první díl mé nové story,noo začátek nic moc :/ já vím...V druhém díle už se objeví někdo známější a celkem jsem zvědavá co se bude dít,protože se celkem vůbec nedržím podle toho co jsem chtěla původně psát.Snad se najde aspoň někdo kdo si to přečte..Snad jo :D musím si věřit. Tak ahooj u dalšího dílu.
Christie xx
