One last night

How can I fix this?

Peeta POV

,,Já to spravím."

Snažím se Katniss uklidnit a vytahuji jí otrávený šíp z těla. Rychle jí ránu obvazuji kusem mého oblečení ale krev prosakuje a odkapává na vlhkou zem.

Mám strach... umře mi v náručí... dojde mi a pevně ji sevřu. Cítím jak se mi začínají zamlžovat oči slzami ale rychle je potlačím.

,,Katniss, no tak, neusínej mluv se mnou!" Křičím na ní a snažím se vyčistit ránu od jedu.

,,Miluju tě." Šeptá a já se cítím tak bezmocný. ,,To nedělej! Ještě není konec. Nedávej mi svoje sbohem!" Říkám naléhavě a kolébám ji v náručí. ¨

Za mnou se objevuje Finick s mušlí plnou vody. Čistím ránu a zbytek jí vlévám do úst. Kašle ale aspoň otvírá oči.

,,Je to tis." Vydechne Finick, když si prohlédne šípy.

Tu rostlinu neznám. ,,Co to dělá?" Ptám se a hladím Katniss po vlasech. ,,No, postupně to zastavuje srdeční činnost." Řekne sklesle Finick a zvedne se z pokleku.

,,Kolik máme času?" Nehodlám se vzdát. ,,Nanejvýš 3 hodiny." Odpoví a smutně na ní pohlédne.

Stisknu rty. Setřu kapičky potu, které se jí tvoří na čele a jemně s ní zatřesu. ,,Katniss? Neboj bude to dobrý!" Říkám a ona se jen usmívá. ,,Já vím Peeto." Vydechne slabě a pohladí mě po tváři. ,,Musíš se odsud dostat!" Šeptne najednou naléhavě. ,,Teď už můžeš vyhrát!" Mluví dál ale já jen kroutím hlavou.

Já bez tebe nedokážu být Katniss.Pomyslím si smutně ale říkám jen. ,,Takhle vůbec nemluv, protože mi tě zachráníme! Haymitch nám určitě sežene lék uvidíš!" Mluvím k ní naléhavě a pozoruji Finicka jak sbírá z nedalekého stromu ořechy. Katniss jen přivírá oči a chytá mě za ruku.

Její dlaň je tak studená. Musím něco udělat! Jemně jí položím na zem a pod hlavu jí dávám kožený toulec.

,,Finicku hlídej jí. Já dojdu pro něco k jídlu." Řeknu mu a on jen kývá. Zřejmě si myslí, že potřebuji být chvíli sám, abych se srovnal s Katnissinou blízkou smrtí. Ale já se s tím nehodlám smiřovat. Mám v plánu jít na pláž a vyřvat si hlasivky při pohledu do kamer, které budou promítat moji tvář po celém Kapitolu.

Já jí zemřít nenechám, i kdyby mě to mělo stát cokoliv. Rozhodnu se pevně. Beru si jeden z Finickových háčku a jdu na pláž.

Vztekle ho házím do vody a pozvedám obličej k uměle vytvořenému nebi.

,,Kapitolané!" Vykřiknu hlasitě. ,,Nesmíte je nechat zemřít!"

Nechávám jim chvilku na pochopení.

,,Katniss čeká naše dítě!" Vytahuju eso z rukávu a tvrdě se dívám do kamer. Doufám, že mě natáčejí hodně zblízka.

Po tváři mi steče slza.

,,Prosím..."

Šeptnu, protože je mi jasné, že mi visí na rtech. ,,Zachraňte ji a naše dítě." Klopím hlavu k písku a snažím se uklidnit splašené srdce, které se snaží vyskočit z hrudi.

Chvilku se neděje nic. Sedám si na kámen vystupující z vody a vytahuju nitky z potrhané kombinézy. Musí něco poslat. Prostě musí. Opakuju si pořád dokola a snažím se počítat minuty, které pomalu ale jistě přibližují Katniss k smrti.

Připomínám si její rozpálenou kůži, když jsem jí líbal. Její vzdechy, když jsme se milovali. Úsměv, který věnovala tak zřídka.

Ze vzpomínek mě vytrhuje zvuk snášejícího se padáčku.

Chytám ho ještě ve vzduchu a rychle ho otvírám. Je v něm dlouhá injekce s podivně žlutým obsahem a připevněný vzkaz.

Udrž je při životě. H.

To udělám Haymitchy. To udělám. Pomyslím si a rychle běžím zpět.

Proplétám se změtí liján, když v tom mě na místě přikovává výstřel z děla. Srdce se mi v hrudi zastaví.

Není šance, aby to byl Finick. Když jsem odcházel byl naprosto v pořádku.

Nemůžu se pohnout.

,,KATNISS!"

Zakřičím z plných plic.

Druhý výstřel.

Padáček s lékem mi vyklouzl z ruky. Sesouvám se na kolena a ruce nořím do vlhké hlíny.
Neneneenenenenenenee..... běží mi hlavou. Nemůže být mrtvá to není možné.

Ale ty 2 výstřely jsem slyšel naprosto jasně. Pří jednom jsem mohl stále doufat.... Choulím se do klubíčka a tisknu k sobě víčka. Musí to být sen...

Z apatie mě vytrhuje hlas Plutarcha Havensbeyho:

,,Ohlašujeme vítěze 75 hladových her. Peeta Mellark."

Rozhostí se ticho.

Nedýchám. Nemůžu.

Srdce dávno muselo přestat bít.

Říkají že v takovém okamžiku člověku vyvstanou v mysli takové ty důležité okamžiky,milníky jejích vztahu ale není to tak.

Vidím cop míhající se v zástupu dětí ve škole. Její pohled zastřený touhou. Zpěv, který mě tehdy omámil a její úsměv.

Bořím do hlíny i obličej a křičím dokud mě nevyzvedne vznášedlo. A co bylo dál??

Na to co cítil nebyla slova v žádném z jazyků.

========================================================================================================================================================================

Ahojky :)

Dobře dobře... tak u tohohle jsem trošku plakala taky. Ale je to nezbytné zlo ;)

Doufám, že mě neukamenujete.

Dnes bude ještě wedding takže aspon nějaká pohodička ne? :)

Jinak Merlin s vámi a moc děkuju za všechny voty a komentáře :3 Strašně moc mi to pomáhá a nakopává k psaní :)