One last night

Mrtvý bod

Katniss POV

Brutus se ke mně blíží s ostrou dýkou. Nemůžu se hýbat. Jsem přivázaná ke stromu a tak sebou jen škubnu.

Zavřu oči. Najednou slyším svůj vlastní výkřik. Vždyť ještě nekřičím. Proběhne mi zpomaleně hlavou a otevřu oči.

V tom ho uvidím. Na jedné větvi kousek od nás sedí reprodrozd. Brutus si ho také všímá a vrací pohled zpět ke mně. Přibližuje dýku k mé noze. Snažím se vykřiknout ale pichlavé lijány v puse mi jen víc rozdírají rty. Z jeho rány na noze odkapává čerstvá krev. Musí mu být jasné, že už moc dlouho nevydrží. Na čele se mu třpytí kapičky potu.

,,Tak krasavice teď ti ukážu, jaký to je pomalu umírat." Ošklivě se usměje.

Nikdo tu není. Tentokrát mě nikdo nezachrání,Pomyslím si. Ruší nás jen moje nahrané výkřiky a volání na Peetu. Jen doufám, že je dost daleko a nic z toho neslyší.

Znovu sebou trhám, když slyším Peetovy výkřiky.

,,Katniss! Katniss!!" Volá a já mu nemůžu odpovědět nazpět. Slyší jen mé prosby vycházející ze zobáčku reprodrozda. Ještě více sebou házím a spletené lijány pomalu povolují. Jistě,pomyslím si. Brutus asi netrávil příliš mnoho času u stanoviště s uzly.

Peetův hlas se přibližuje ale stejně tak Brutův nůž. Vím, že by proti němu neměl Peeta žádnou šanci. Stačilo by jedno máchnutí nožem a byl by mrtvý.

Rozevřou se mi oči strachem. Ne to nemůžu dovolit! Ale jak nás ochráním. Horečně přemýšlím. V tom vidím jemné vibrace prostoru nedaleko od Brutovy nohy.

Silové pole! Dojde mi a udělám rychlý výpad dopředu. Vší silou uhodím Bruta do prsou. Nečekal to a jeho zraněná noha mu nebyla dostatečnou oporou. S výkřikem padá dozadu a jen cítím příval napětí. Jeho tělo dopadá několik metrů ode mě a já si úlevně sedám na zem. Vtom uslyším výstřel z děla.

,,Katniss!" Slyším Peetův zoufalý výkřik a zkamením. Proboha snad si nemyslel... rychle vstávám a rozbíhám se za jeho hlasem. Proplétám se změtí liján a snažím se v něm najít šedou kombinézu.

Po chvíli ho nacházím. Leží na chladné zemi,rukama drtí v spadané listí a ze sevřených očí mu vytékají slzy.

,,Peeto... " Zašeptám a skláním se k němu. Beru jeho tvář do dlaní. ,,Peeto jsem tady. Otevři oči." Šeptám naléhavěji a třesu mu rukou. Pomalu rozlepuje víčka.

,,Jsi mrtvá." Vydechne a začne se klepat. ,,Nenenene." Opakuju horečně. ,,To dělo znamenalo Brutovu smrt. Spadl do silového pole. Jsem v pořádku." Naléhavě ho líbam. Po několik minutách se uvolňuje.

,,Myslel jsem si, že už tě neuvidím!" Zvyšuje hlas a pevně mě objímá. Stále mu tělem probíhá lehký třes. ,,Myslel jsem, že už tě nikdy takhle neobejmu." Zabořil obličej do mých vlasů a vdechuje jejich vůni. ,,Jsem tu." Opakuju a pomalu se zvedáme.

,,Co se ti to stalo?" Ptá se a přejíždí rukou po mých rtech. Ucukávám bolestí. ,,Brutus našel nějaké lijány, kterýma mi zavázal pusu." Odpovídám a klopím oči. Peetovy se v obličeji objeví rozzuřený výraz. ,,Co ti ještě udělal!" Procedil skrz zuby a stiskl ruce v pěst. ,,Nic jen... měl nůž a" Zadrhl se mi dech. V očích se mu objeví zloba, kterou sem u něj ještě neviděla. ,,Má štěstí že je mrtvý." Řekne temně, když vidí řezné rány na rukou a krku. ,,Neboj už jsem s tebou." Rozptyluju ho polibkem a nechám ho vést mě do jejich tábora. Mou ruku nepouští a já jí tisknu pevněji.