CZ | Elven Destiny | Zaklínač FF | ✓

Kapitola 15 - O šest měsíců později

Ahojte! Vítám vás u předposledního dílu a doufám, že se vám bude líbit - a že se vám líbila i celá tato fan fikce :) Budu ráda za votes a komentáře a užijte si čtení!

Rychlým, avšak rozvážným krokem jsem procházela lesem kdesi hluboko v Temerském království. Od smrti všech tří králů se hodně změnilo. Politiku jsem moc nesledovala, ani to, jestli se ten královrah někdy chytil. Bylo mi to jedno. 

Od té doby, co jsem odešla od Iorwetha se mi moc dobře nevedlo. Žila jsem v lesích a lovila kvůli svému přežití, tak jako za starých časů. Pravda, částečně mě to možná i bavilo a byla jsem ráda, že jsem konečně zase volná, ale za jakou cenu? K čemu je volnost, když je člověk na všechno sám?

Toho dne jsem bez většího cíle putovala hvozdem a ačkoliv jsem již od okamžiku, co jsem do něj vstoupila, poznala, že není něco v pořádku, nedělala jsem si přílišné starosti. Až když jsem si všimla stále zvětšující se mlhy kolem, zbystřila jsem.

Najednou jsem zaslechla v dáli děsivý zvuk, který se mi zavrtal do morku kosti. Zastavila jsem a okamžitě jsem tasila Dlouhý trn. V dáli zavyli vlci. V tu chvíli se přímo naproti mně rozletělo obrovské hejno havranů a já jen na poslední chvíli stihla uskočit stranou. 

Otočila jsem se. A pak se tam objevil.

Pomalu vyšel z mlhy, narovnal se a jeho mrtvolné oči se hněvivě zaleskly. Byl skoro dvakrát tak vysoký jako já, místo hlavy měl dlouhou zvířecí lebku a obrovské parohy. Tělo měl kostnaté a na něm potrhané oblečení. Dlouhé paže někde v předloktí přecházely do něčeho, co se podobalo kořenům.

Lešij.

Příšera poklekla a dotkla se rukama země. Přímo pode mnou se z hlíny vynořily obrovské kořeny a já měla co dělat, abych dokázala uskočit včas, než mě mohly probodnout skrz naskrz. Věděla jsem, že mu dozajista neuteču, ale také jsem ho nemohla porazit v tváří v tvář. Jsem mrtvá. Jsem totálně mrtvá.

Rychle jsem se rozeběhla zpátky, pryč od něj, abych si získala čas. Lešij mírně pokynul rukou a odněkud z mlhy na mě vyběhla trojice bílých vlků. Rychle jsem se po nejbližším z nich rozmáchla a jen o pár centimetrů minula jeho hlavu. Druhý po mě mezitím skočil, ale včas jsem se sehnula, takže jeho chlupaté tělo prolétlo těsně nad mou hlavou. Než dopadl, probodla jsem ho zezadu a bílá kožešina se zabarvila krví. Vlk padl k zemi mrtev.

***

Geralt z Rivie, proslulý zaklínač a lovec příšer, procházel lesem a hledal známku přítomnosti lesního ducha. Vše bylo připraveno, nyní ho musel už jenom najít.

Zakázka na Lešije, drahá záležitost. A oni mi nabídnou pouhých pár orénů. Ale lepší něco než nic, nějak si vydělávat musím.

Z dálky zaslechl zvuky boje a okamžitě přidal do kroku. Už cestou tasil stříbrný meč, na jehož hlavici se velebila ocelová hlavička vlka. Proplétal se mezi stromy a brzy konečně spatřil, co se na mýtině dělo. Není to Aliella? Ty vlky snad zvládne.

Silným úderem se pustil do Lešije, který byl stále otočený čelem k elfce a pomalu se k ní přibližoval. První ránu stihl. Poté se potvora otočila k němu a na dívku už zcela zapomněla...

***

Právě jsem se prudce ohnala po dalším z vlků, když jsem v dáli zahlédla postavu Geralta. Ten se ihned dal do boje s Lešijem. Zkusila jsem na něj zavolat, ale nejspíš mě přes hluk boje neslyšel. Když jsem však byla rozptýlená zaklínačem, tak na mě jeden z vlků skočil a srazil mě na zem. Jeho drápy se mi zaryly do tváře, až jsem musela bolestivě syknout. Naštěstí nezasáhl mé oko, nerada bych dopadla jako Iorweth.