Probudila jsem se okolo 13:00. Šla jsem se do koupelny připravit, umylá jsem se, nalíčila, vyšla z koupelny, která byla mimochodem obrovská, a převlíkla se. Sedla jsem si na postel a otevřela svůj notebook. Po dlouhé době hledání, jsem našla jen zajímavý článek z novin:
Dne 28.srpna 2003 v okolo šesté hodiny večer se konal teroristický útok v obchodním centru Chicago Ridge. Při tomto, již pátém útoku teroristické skupiny Flumpty , bylo zachráněno 2 roční dítě, které zatím nebylo identifikované, a bylo předáno do sirotčince.
Byl tam obrázek té holčičky a já jsem si všimla, jak mi byla podobná. To musím být já. Napadlo mě hned a začal jsem hledat více informací o této skupině. Našla jsem si všech 12 útoků Flumpty a hledala jsem mezi nimi souvislost, nějaký útvar, nebo něco takového. Když jsem ale všechna místa pospojovala, vyšla mi spíše šiška, než nějaký útvar. Zkoušela jsem v něm něco hledat, ale pořád nic. Šiška, ovál, elipsa, kruh, kružnice, válec, písmeno O, vejce se slaninou,... přemýšlela jsem, ale při zmínce vajec se slaninou mi zakručelo v břiše a já si teprve teď uvědomila, jaký mám hlad. Sešla jsem tedy dolů do restaurace a objednala si večeři. Když jsem se pak vrátila do pokoje, už jsem ani neměla chuť něco hledat, ale přece jenom jsem se donutila. Takže, co to tedy může být? Hmm... Pokračovala jsem v hledání nějakých informací o Flumty, ale nic víc jsem nenašla, jen zmínku o nějaké hororové hře, kde byl hlavní hrdina vejce Flumty. A pak mě to napadlo Vejce! To může být ono! Ale to by znamenalo, že už je skoro kompletní! Zbývá jen škola, několik minut jízdy autobusem odsud. Musím najít místo, kde se ukrývají! Hledala jsem jakoukoliv souvislost. Třeba jsou přesně u těžiště toho budoucího vejce. To by se museli ukrývá v... Hledala jsem přesnou adresu Bingo, v okolí rodinných domů, v opuštěném skladišti. Ihned jsem si zabalila vše potřebné a nastavila si budík na 1:30. Budu sice spát jenom 2 hodiny, ale co, stojí to za to. Pak jsem si už jen lehká spát a síla o zítřejším dnu.
Ráno:
Zazvonil mi budík a já hned celá natěšená vyskočila z postele. Stejně jsem celou noc nespala, kvůli tomu jak moc jsem se na dnešek těšila. Konečně se budu moct pomstít, udělám to, i kdybych za to měla zaplatit životem. Když už jsem byla plně připravená k odchodu, vytáhla jen si z kufru nůž, kterého si naštěstí na letišti nevšiml. Najdu toho, kdo jim velí a zabiju ho, jestli pak si mě ještě pamatuje. Nejspíš ale ne, jelikož jsem pořad na živu. Vyrazila jsem z hotelu, nechala klíček na recepci, zavolala si taxi a řekla řidiči, aby zastavil asi 1km před skladištěm. Rychle jsem vystoupila z taxi a došla ke skladu. Kate, to zvládneš.
... Radši nic nebudu říkat, sami moc dobře víte jak dlouho jsem už nepsala. Teď jsou ale prázdniny a já mám zatím spoustu volného času, takže, snad, výjde další díl co nejdřív.
-Vaše Lengiona
