Bad boys.Good lips. - Nash Grier

8.Part

"Nech se překvapit." odpověděl mi a dál se věnoval řízení.Mohla jsem si všimnout jak se úsmál.Nechala jsme to být moc dobře jsem věděla , že to z něj nedostanu.Proto jsem se opřela o sedadlo a koukala na ubíhající cestou.A přemýšlela co má modrooký kluk v plánu.

Jeli jsme ještě několik minut než jsme zastavili před restaurací.V tu chvíli jsem byla docela ráda  , že jsem si vzala sukni.Nash vypl motor a vystoupil z auta.Za chvilku se objevil vedle mě a otevřel mi dveře jako gentleman.Vystoupila jsem tedy z auta a čekala až Nash zamkne auto.Mezi námi panovalo trapné ticho.Měla jsem otázky na které jsem se chtěla zeptat , ale rozhodla jsem se , že se ho zeptám až budem ve vnitř.Cestou do restaurace mi opět otevřel dveře.Došli jsme k číšnikovi který stál u dveří.(nemůžu si vzpomenout jak se jmenuje ten člověk co má ty rezervace. :DDD)

"Rezervace na jméno Grier." řekl mu Nash a usmál se na mě.Sice ho moc neznám , ale na škole je největší grázl a všichni z něj mají respekt.A teď tu stojí jako pravý gentleman je milý a dokonce se i usmívá.Je to divný.

"Ano.Je tu rezervace na stůl pro dva na jméno Grier.Následuj te mě.Prosím." odpověděl mu klidně číšník a mrkl na mě.Nash se napl a přitáhl si mě k tělu a toho číšníka zabíjel pohledem.Klidnými kroky jsme ho následovali k našemu stolu Nash si mě celou dobu držel u těla.Dokud jsme nebyli u našeho stolu a neposadili se.

"Co jsi dáte k pití?" zeptal se nevrlé číšník asi mu došlo , že mě nezbalí.Nebyl ošklivý , ale popravdě Nash byl mnohem hezčí.

"Dáme si červené víno." odpověděl mu hrubě Nash.Číšník odešel a za chvilku se vrátil s našim vínem a opět odešel.Nash pozvedl svou sklenici a čekal dokud neudělám to samý.Poslechla jsem ho a také pozvedla svou sklenici s vínem.

"Na tvé rozhodnutí zlato." tak na todle se mi připíjet nechtělo , ale ať je po jeho.Kývla jsem hlavou na souhlas a on se zářivě usmál a poté odpil ze své sklenice a já udělala to samé.Nash jsi vzal svůj jídelní lístek a pročítal ho.Bylo zajímavé ho pozorovat jak se soustředit. Najednou se na mě podíval a usmál se.

"Baví tě mě pozorovat." pozvedl jedno obočí a na tváři měl svůj klasický ušklebek.Nenapadlo mě nic co bych mu na to měla říct.Byla mu blbost říkat , že na něj nekoukám jelikož mě viděl jak na něj zírám.Jen jsem se na něj usmála a odpila si vína.

"Ty jsi nic nevybereš?" zeptal se a svýmá očima se vpíjel do mých.Opřela jsem se pohodlně o židly a nepřerušila oční kontakt.

"Dám si to co si dáš ty." mile jsem se usmála.Cítila jsem se uvolněně což v Nashove společnosti moc nebývám.Možná to je tím , že se chová jinak.Nashe se na mě jen usmál a zamával na číšníka , který okamžitě přišel.

"Už máte vybráno?" mile se na nás usmál.Nebyl to totiž číšník , který nás vedl k našemu stolu.Tendle byl o něco starší.

"Ano.Dáme si biftek se zeleninou." číšník si to zapsal a poté odešel.

"Trefil jsi se.Miluju biftek." usmála jsem se na něj.Vlastně se usmíváme celou dobu.

"To jsem rád." řekl a odpil si svého víná.

"Neměl by jsi pít , když řídíš." řekla jsem mu.On se na mě jen drze ušklíbl.

"Jedna sklenička nevadí." Odpověděl i když si myslím , že by pít vůbec neměl.

"Nashi můžu se na něco zeptat." zeptala jsem se ho s malými obavami v hlase.

"Jistě , že můžeš.Jen se ptej." pořád se usmíval.Bože ten jeho úsměv.

"Dobře.Proč jsi mě jsem vzal?Proč se chováš tak mile? A ta nejdůležitější otázka proč chceš zrovna mě?" všechno jsem na něj vyhrkla a čekala na jeho odpověď.Chvilku se na mě jen díval a upil si vína.Poté položil skleničku. A začal mluvit.

Tak že další díl je tu doufám , že se vám líbí.

The Paulin