Láska přes Wattpad

Kapitola 10

Díky za hlasy!! Vždycky mě potěší :))

Láska Přes Wattpad

Kapitola 10

Byla jsem pitomá, fakt hrozně pitomá.

Zakoktala jsem se, blekotala nesrozumitelná slova a nervózně se smála. Evanova otázka mě rozhodně vykolejila. Nevěděla jsem, co na to odpovědět, tak jsem udělala tu nejhloupější věc ve svém životě. A věřte mi, těch už bylo hodně.

Zavěsila jsem.

Snažila jsem zpomalit svůj zrychlený dech. Šokovaně jsem zírala na telefon. Proč jsem to udělala? Co to se mnou sakra bylo? Skryla jsem obličej do dlaní a vzteky jsem zavrčela. Byla jsem na sebe naštvaná. Jsem tak hloupá. Jak jsem to mohla udělat? Bylo to nad rámec drzosti takhle zavěsit. Co si o mě teď bude myslet? Na moji obranu, zpanikařila jsem. Bylo to jako reflex, kromě toho, moc jsem toho stejně neříkala. Jenom jsem samu sebe ztrapňovala koktáním a mumláním nedokončených vět.

Jeho otázka mi pořád zněla v hlavě. Líbil se mi někdo? Proč jsem se tak bála odpovědi? Jasně, mohla jsem na to zapomenout a dělat, jako že se nic nestalo, ale nemělo smysl samu sebe obelhávat.

Protože mně, Julii Anně Jonesové, se tak trochu někdo líbil. Zamračila jsem se, když jsem si to konečně přiznala.

Evan...

Rozhodně mě něčím přitahoval. Jasně, mějte mě za blázna. Vím, že je to šílené. Přece jsem toho kluka ani nikdy neviděla. Neměla jsem ponětí o tom, jak vypadal, ale tak nějak mi na tom nezáleželo. Bavilo mě si s ním povídat. Dokonce jsem si užívala i naše hádky, což bylo mimochodem dost často. Dokázal mi v břiše vyčarovat motýlky. A to ani nezmiňuji, jak jsem byla nervózní, když jsem uslyšela jeho hlas. Nechtěla jsem si představit, co by se mnou udělalo, kdybych ho viděla. Pravděpodobně bych umřela na zástavu srdce, což by byla pěkně naprd smrt.

Povzdychla jsem si a lehla si na gauč. Jak jsem se vůbec ocitla v situaci, kdy se mi začal líbit? Byla jsem si jistá, že na začátku jsem ho nenáviděla. Urážel mě! Dělal sprosté poznámky o mém příběhu. Pamatovala jsem si to, jako by to bylo včera. Prohrábla jsem si rukou vlasy. Možná, že jsem masochista.

Nadskočila jsem při zazvonění telefonu. V tichosti jsem na něj zírala. Chvíli jsem se ani nepohla. Pak jsem si uvědomila, že můj upřený pohled to zvonění nezastaví, tak jsem se pro něj  svou roztřesenou rukou natáhla. Co když to byl Evan? Co když to byl manažer továrny na výrobu Laysek, aby mi řekl, že už žádné další chipsy vyrábět nebudou? Polkla jsem, vyděšená z obou možností.

"Haló?" Odpověděla jsem a snažila se mluvit jistým hlasem.

"Jules!" uklidnila jsem se, když jsem uslyšela hlas Laury. Laysky byly v bezpečí.

"Čau Lau, jak je?"

"Jak je?!" imitovala můj hlas. Pak jsem si uvědomila, že zní naštvaně. "Proč mě ignoruješ na facebooku?"

"Co?"

"Super, teď jsi ještě hluchá,"

"O čem to mluvíš?"

"Jseš online na facebooku a pořád ignoruješ moje zprávy," vysvětlila.

"Fakt?" svraštila jsem čelo a pak jsem postřehla otevřený laptop na gauči. "Ou já jsem... jo, jsem online ale nebyla jsem u počítače,"

"Opravdu?" zeptala se sarkasticky.

"Přestaň s tímhle postojem Lau. Měla jsem... něco na práci," dokončila jsem nejistě.