Láska přes Wattpad

Kapitola 04

Po mučení, kterým pro mě byla gymnastika, jsem konečně mířila pryč ze školy. Mamka mi poslala zprávu, že se trochu zpozdí, takže jsem na ni musela čekat venku v té kose. I když už byla zima skoro pryč, mrazivé počasí se ve městě drželo pořád. Sedla jsem si na lavičku a s povzdechem jsem sledovala studenty, jak nasedají do svých aut a odjíždějí. Nemohla jsem uvěřit, že jsem vrazila někomu tak populárnímu jako byl Shane, a vyvázla z toho.

Znuděně jsem najela na wattpad a zkontrolovala moje oblíbené diskuze. Ráda jsem trávila čas vyměňováním názorů s lidmi na wattpadu. Pak mě něco napadlo. Klikla jsem na profil Evana a otevřela jeho sbírku básní. Chtěla jsem o něm vědět víc. Během čtení se mi oči zalily slzami. Byly všechny tak smutné a tak dobře napsané, že mě rychle vzaly za srdce. Jeho přezdívka mi teď dávala větší smysl, "Temnýbásník001", jeho básně nebyly jenom temné, ale taky neskutečně smutné.

Zvědavě jsem rozklikla jeden z jeho dvou příběhů. Byl to dobrodružný příběh o nějakých vraždách a podobných věcech. Chtěla jsem si to přečíst později, tak jsem klikla na druhý příběh. Překvapením jsem otevřela pusu. Bylo to o klukovi, o opuštěném klukovi. V předmluvě popisoval své smutné myšlenky o světě. Chtěla jsem vědět víc, tak jsem se v tichosti začetla.

Příběh hlavní postavy byl tak hluboký a silný, že mě velmi zaujal. Odehrával se ve škole, popisoval kroky, které musel hlavní hrdina podstoupit, aby překonal všechny těžké chvíle. Ztratil rodinu a lásku svého života. Bože, tenhle kluk věděl, jak se někomu dostat pod kůži. Během jedné emotivní scény se mi po tváři skutálely dvě velké slzy. Dívka, kterou miloval, mu zlomila srdce; dala mu kopačky kvůli jeho nejlepšímu kamarádovi. Jak to mohla udělat? Byla jsem tak soustředěná, že jsem úplně zapomněla, že sedím na parkovišti. Nevšimla jsem si postavy stojící přímo přede mnou.

Někdo si hlasitě odkašlal, očividně proto, aby upoutal moji pozornost, ale já jej ignorovala. Musela jsem se dozvědět, co Josh, hlavní postava příběhu, řekne své bývalé přítelkyni. Rychlým pohybem mi někdo sebral mobil z rukou.

"Hej!" Zakřičela jsem a vzhlédla "Ou," střetla jsem se s Shanovýma lískově oříškovýma očima; měly v sobě záblesk hněvu. Polkla jsem.

"Dlužíš mi omluvu," začal chladně.

"Já?" nevinně jsem na sebe ukázala prstem.

"Jo ty,"

"To tys mě urazil! Zasloužil sis to," řekla jsem a vstala, "vrať mi můj mobil,"

"Nezahrávej si se mnou, Jonesová," pomalu vyslovil moje příjmení.

"Vyhrožuješ mi?" zamračila jsem se na něj, když se ke mě přiblížil. Strachy o svoji bezpečnost jsem ustoupila o krok dozadu. Jeho rty se zformovaly do zlomyslného úšklebku.

"Uhoď mě znovu a uvidíš,"

"Uvidím co?" Přece jsem ho nemohla nechat mi vyhrožovat. Prudce popadl moji paži a přitáhl si mě k sobě. Snažila jsem se mu vyprostit "Pusť mě!"

"Ty seš tak..." nedořekl a v tichosti na mě zíral.

"Jestli mě začneš znova urážet, tak přísahám že-"

"Krásná," vydechla jsem a začervenala se, ale on se hned začal smát. Zamračila jsem se, když mě pustil a vrátil mi mobil. Pořád se hlasitě smál "Měla jsi... vidět... svůj... obličej..." snažil se vykoktat přes záchvat smíchu. Takže to byl jen vtip? Proč mě to vůbec nepřekvapilo? Samozřejmě že kluk jako on by si nikdy nemohl myslet, že jsem krásná. Jen jsem na něj zírala a ulevilo se mi, když jsem koutkem oka zahlédla mamčino auto. Prošla jsem kolem Shana ale on znovu popadl moji ruku a zastavil mě "Jak se jmenuješ?" No bezva, věděl moje příjmení ale ne moje jméno, klasika.