První ✔️(3)

Kapitola 1 - cihly a střepy

Tentokrát jsme byly ve Velkém sálu a trpěly při další lekci etikety, když okny proletěly cihly. Elise okamžitě skočila na zem a s fňukáním se začala plazit k postranním dveřím. Celesta se zapištěním vyrazila k zadní stěně místnosti, přičemž jen taktak unikla spršce roztříštěného skla. Kriss mě popadla za nadloktí a společně jsme se rozběhly k východu.

„Honem, dámy!" zakřičela Silvia. Do vteřiny se u oken seřadily stráže a spustily palbu, jejíž zvuk mi hřměl při útěku v uších. Na tom, jestli rebelové útočí kameny, či nebezpečnějšími zbraněmi, už nezáleželo. I ta nejmenší agrese vůči paláci byla trestaná smrtí. S útoky už nikdo neměl trpělivost.

„Nesnáším běh na podpatcích," bručela Kriss s dlouhou sukní přehozenou přes ruku a s očima upřenýma na konec chodby.

„Jedna z nás si na to bude muset zvyknout," poznamenala zadýchaně Celesta.

Zakoulela jsem očima. „Jestli to budu já, budu nosit každýden jen tenisky. Tohle mě už nebaví."

„Mlčte a utíkejte!" zaječela Silvia.

„Kudy se dostaneme dolů?" strachovala se Elise.

„A co Louis?" funěla Kriss.

Silvia neodpověděla. Jak jsme za ní pospíchaly bludištěm chodeb a hledaly cestu do sklepení, míjely jsme v protisměru nekonečný proud strážců. Opravdu jsem je obdivovala a žasla jsemnad jejich odvahou běžet kvůli ochraně druhých do nebezpečí.Muži v uniformách ženoucí se kolem nás byli naprosto nerozlišitelníjeden od druhého, dokud jsem se pohledem nesetkala s povědomýmazelenýma očima. Na Zaynovi nebyl znát ani strach ani nervozita. Stálpřed ním problém a on ho musel vyřešit. Takový prostě byl.Zahlédli jsme se jen na krátký okamžik, ale i to bylo dost. Se Zaynem mi stačil zlomek vteřiny, abych mu beze slov povědělaBuď opatrný a vrať se v pořádku. Stejným způsobem mi odpovědělNeboj, hlavně se opatruj.Zatímco jsem neměla potíže komunikovat s ním beze slov,mluvit s ním nahlas byl vážně problém. Náš poslední rozhovorneskončil zrovna šťastně. Chystala jsem se právě opustit palác apožádala jsem ho o čas, abych se po Selekci mohlavzpamatovat. Jenže nakonec jsem v soutěži zůstala a zatím jsemmu ani nevysvětlila, jak k tomu došlo.Možná se mnou už ztrácel trpělivost a přestával ve mně vidět jento dobré. Musela jsem to s ním spravit, protože jsem si život bezněj nedokázala představit. Dokonce i nyní, kdy jsem doufala, že siLouis vybere mě, mi svět bez Zayna připadal nemyslitelný.

„Tady je!" zvolala Silvia a zatlačila do tajného panelu ve zdi.Se Silvií a Elise v čele jsme vyrazily po schodech dolů.

„Zatraceně, Elise, přidej trochu!" seřvala ji Celesta. V té chvílijsem jí tu hrubost odpustila, jelikož totéž jsme měly na jazyku imy ostatní.

Cestou do temnoty jsem se snažila smířit se s následujícími hodinami promarněnými tím, že se budeme ukrývat jako myši. Našehlasité kroky překrývaly všechny ostatní zvuky, dokud se přímonad námi neozval mužský hlas.

„Stůjte!" zakřičel.Kriss a já jsme se otočily zároveň. Ze tmy se vynořil strážce.„Počkejte!" zavolala Kriss na dívky pod námi.

„To je stráž."Zůstaly jsme stát a těžce jsme oddychovaly. Když k nám konečně dorazil, také sotva popadal dech.„Promiňte, dámy, ale rebelové utekli hned, jak jsme zahájilipalbu. Zdá se, že dnes neměli náladu bojovat."

Silvia, která si dlaněmi uhladila šaty, promluvila za nás.„Prohlásil král situaci za bezpečnou? Pokud ne, vystavujetetyto dívky velkému riziku."

„Za bezpečnou ji prohlásil velitel stráže. Jsem si jistý, žeJeho Výsost..."

„Vy nemluvíte za krále. Pojďte, dámy, pokračujeme."