Polibek / Stein27

32.

Pohled Petra:

Vypadá úžasně.

Přímo božsky.

Miluju když se směje.

Přál bych si, aby tenhle večer trval už navždy.

Po večeři na kterou jsem ji vzal jedeme na hotel.

Chci si užít její přítomnost co nejdýl a co nejvíc to jde.

"Copak?" zasměje se, když ji sleduju celou cestu výtahem.

"Jseš nádherná" potom co to řeknu, její tváře jemně zčervenají a já se nad tím musím sám pro sebe usmát.

"Je roztomilý, že jsem tě viděl už i nahou a ty se červenáš nad tím, když ti dám kompliment" ušklíbnu se a chytnu ji za ruku, když výtah zastaví.

Společně vystoupíme a jdeme směr pokoj číslo dvacet sedm.

Náhoda?

Nemyslím si.

Kartou odemknu dveře a vejdeme dovnitř.

Zavřu za náma a oba si odložíme věci.

Chytnu ji do náruče a procházím s ní pokojem.

"Petře neblázni, mám boty!" rozesměje se, když ji položím na postel.

A tak si k ní kleknu a boty jí opatrně sundám.

Ona sedí na kraji a pozoruje každý můj pohyb.

"Chci to" promluví, když se na ni podívám.

"Co?" nechápu co tím myslí.

"Chci, aby si byl můj první a chci to teď" pokračuje v mluvení, když se posadím vedle ní.

"Notak An, zasloužíš si to zažít s někým kdo tě miluje a láska je něco co já ti nabídnout nemůžu" i, když bych moc chtěl.

"Nepotřebuju, aby si mě miloval Petře, i tak si se ke mně celou dobu choval líp než ostatní kluci" její obličej malinko zesmutní a ona si položí hlavu na moje rameno

To mě ale docela zarazí, vždyť já jsem se k ní přece nikdy nechoval nějak zvlášť hezky.

"V tom případě radši ani nechci vědět jak se ti kluci chovali" vře ve mně krev jenom při pomyšlení na to, že jí možná někdo z nich ublížil.

"No jo no, holt na ně asi nemám moc štěstí"

"Mrzí mě, že se občas chovám jak kretén, nezasloužíš si to" rukou jí lehce vyhrnu šaty a chytnu ji za stehno.

Přejíždím palcem po její kůží schované pod vrstvou silonu a sem tam slyším jak se uchechtne, jelikož ji to zřejmě lechtá.

"Neomlouvej se Péťo, všichni děláme chyby" chytne mě za ukazováček ruky, kterou ji hladím a posune ji výš.

Doprdele, ona má zase ty krajkový silonky.

Jestli přede mnou bude dneska bez těch šatů, tak se asi zblázním.

"Byl si někdy zamilovanej?" promluví po chvíli co oba mlčíme.

Proč se mě na to ptá?

"Jo"

"Jakej to je pocit?" neskutečnej.

"To se nedá popsat An, to musíš zažít" zasměju se a stoupnu si.

Asi jsem v něčem docela změnil názor.

"Ale jestli o to stále stojíš, můžu ti dopřát pocit plný slasti a rozkoše" ušklíbnu se a natáhnu k ní obě ruce.

Zvedne ke mně pohled a chytne se mě.

V momentě co ji vytáhnu na nohy začnu znova ochutnávat její rty a moje ruce zabloudí k zapínání jejích šatů.

***

Je tu dalsii👀! Love u guys❤️.