Polibek / Stein27

30.

Uběhly další tři dny a Péťa včera slavil narozky.

Byli někde s klukama a vrátili se až dneska odpoledne.

A mimochodem se chová nějak zvláštně.

Je hodnej, ale od toho dne na mě ani jednou nesáhl.

A mně jeho dotek chyběl.

Takže si budeme muset promluvit, protože je pro mě peklo sdílet s ním jeden byt a nesmět na něj ani sáhnout.

Ale předem ho potřebuju trochu rozrušit, aby mi řekl pravdu.

Jak to mám asi udělat?

Něco mě napadlo.

Mám na sobě jen volny bílý triko, který mi končí asi v půlce stehen a kalhotky, takže na sebe navlíknu černý podkolenky s krajkou.

To už jsem poznala minule, že pro tyhle věci má Péťa slabost.

Rozejdu se do jeho pokoje a bez zaklepání vejdu dovnitř.

Sedí na posteli a něco právě píše.

"Potřebuješ něco?" zeptá, ale ani se na mě nepodívá.

"Ani ne" jdu pomalu k jeho posteli a on teď sleduje každý můj krok.

Vlezu si k němu do postele posadím se obkročmo na jeho klín.

"Anastázie, nech toho" odloží svůj telefon a zadívá se mi do očí.

"Nelíbí se ti to snad? " nakloním se k němu a pohnu se bokama.

Z jeho úst vyklouzne tichý vzdech a já vím, že mám vyhráno.

"Jen chci slyšet pravdu Petře, co jsem předtím řekla špatně?" znova se zavrtím a začnu pusinkovat jeho krk.

"Nevím o čem mluvíš"

"Vážně ne? Docela mi totiž chybí tvůj dotek" šeptnu, chytnu jeho ruce a dám je na moje boky.

"Přestaň s tím" řekne a ruce ze mě sundá.

"Proč?" nechápu ho.

"Protože tohle celý je špatně An, nechci bejt tvůj první. Nechci, aby si to dělala jen, protože neznáš následky toho všeho, nechci aby si toho pak litovala" nic mu na to neřeknu a vtisknu mu polibek na rty.

"Možná jsem hodně mladá, ale ne blbá. Kdybych to nechtěla, neřekla bych ti ať pokračuješ, když si mi dával na zadek" opět svoje rty začnu tisknout k jeho krku a ruce sunu pod jeho triko.

Bříšky prstů škádlím jeho kůži rozpálenou vzrušením a i já sama ze sebe vypustím pár vzdechů, když se pánví pohybuju proti té jeho.

V momentě kdy Petr zakloní hlavu se zvednu z postele a pobaveně sleduju jeho výraz.

"Kam jako jdeš?"

"Ignoroval si mě tři dny, myslím že jeden další tě nezabije" ušklíbnu se a otočím se na odchod.

"Já si myslím, že zabije. Notak An, otoč se a pojď dodělat to co si tady začala" ukáže směrem na jeho rozkrok a já se zasměju.

"Popros mě" řeknu vážně a jako odpověď se mi dostane překvapivý výraz v jeho obličeji.

"Nebudu tě prosit" zasměje se a rukou si prohrábne vlasy.

"Jak myslíš Petře" chytnu kliku dveří a otevřu je.

"Počkej" ozve se za mnou a já se sama pro sebe ušklíbnu.

Docela nám zcitlivěl.

Otočím se zpátky k němu a čekám co z něho vypadne.

"Vrať se zpátky ke mně do postele a už mě konečně udělej, prosím" poslední slovo řekne skoro neslyšně, ale mně to je docela fuk.

Řekl to.

Poprosil mě.

A tak udělám to o co mě poprosil.

"Nenávidím to co semnou děláš, kurva Anastázie doháníš mě k šílenství" řekne mezi vzdechy, když mám jeho mužství v puse a on mě drží za vlasy.

***

Mate tu dalsi, love u guys❤️.