Louka, louka, a zase jen louka. Už se tady procházím celý den a furt nic. Nejzajímavější věc co jsem zatím viděl, je jeden jediný strom. A ten byl ještě k tomu hned vedle vesnice. Celkem se už začínám nudit. Alespoň jsem ale zatím nemusel zápasit. Teď bych ale i to ocenil. Alespoň jsem tu přežil déle než dvě hodiny. A máš to bratře.
Teď celkem začínám mít hlad takže: na chvíli jsem se zastavil, a vytáhnul přenosný sporák a hrnec. Všechno jsem to postavil, a šlo se vařit. Položil jsem si své borůvky, které jsem si vzal na hostině. Nakrájel jsem červené, a žluté jsem rozdrtil. Hodil jsem je do hrnce, a chvíli míchal. Po pár vteřinách z jídla vyšel rychle mizející dým. Když vyprchal veškerý dým, na talíři zůstalo jen chutně vypadající zeleninové kary. Jsem rád že mi matka doporučila tento samovar. Jsou na něm dokonce i napsané všechny recepty. Vážně nemám ponětí jak to funguje, ale je to dobrá věc. Sedl jsem si do trávy, s talířem položeným hned vedle mě. Ihned jsem se pustil do své večeře. Malý náznak borůvek jsem tam cítil, pořád to ale bylo výborné. Jedl jsem to celkem dlouho, i přesto že jsem použil jen dvě borůvky, takže to byla malá porce. Postavil jsem se, připravil pomůcky na vaření před můj vak, ty se zmenšili a já je tak mohl jednoduše uklidit.
No a jde se zpátky na cestu. Ani po další hodině jsem nic nenašel. Už to začíná být celkem depresivní. Co když všichni co se vydaly z vesnice, nepřežili kvůli tomu že tady venku čeká jen louka a nemohli najít zásoby? No každopádně po ještě další hodině furt nic. V další hodině jsem našel alespoň něco zajímavého. STROM. Anebo počkat. V dálce další strom, a vedle něho další stromy. Že by to byl Les!?! Rychleji v životě jsem snad nikdy neběžel. Byl jsem úplně vyřízeny z celodenní chůze, ale to mě v tu chvíli nezajímalo protože jsem našel les. Ani zrychlení jsem nepoužil, ale bylo to i tak stejně rychlé. Možná i rychlejší. Les už byl na dosah, ale já o něco zakopl. S takovou rychlostí to bylo celkem nepříjemné. Na zemi jsem rychle otočil hlavu, abych se podíval o co jsem zakopl. Bylo to hodně malé a třpytivé. Začalo to vydávat nepříjemný zvuk, znělo to jakoby ta věc brečela. Až podle toho zvuku jsem si uvědomil co to je. Byl to zářivý caterpie!
¡Ay! Esta imagen no sigue nuestras pautas de contenido. Para continuar la publicación, intente quitarla o subir otra.
Caterpie je dost běžný pokemon, ale zářivý!?! Každý Pokémon co se kdy narodí má malou šanci být zářivý. V naší vesnici se to nikdy nestalo, ale v sousední riolu vesnici ano. No to je jedno. Zvedl jsem se, a pomalou chůzí vydal blíž k lesu. ‚AU!!!‘ něco mě kouslo do nohy. Zase ten zatracený caterpie. Vypadal extrémně naštvaně. Pravděpodobně protože jsem o něj omylem zakopl. ‚chceš souboj? Tak jo, klidně!‘ jen jsem to dořekl, a caterpie na mě vyjela hbitým útokem. Moc hbitá ale nebyla. ‚ach jo‘. I tak jsem ale raději uškočil z cesty. ‚tak jo, teď je řada na mě‘. Uprostřed mého skoku jsem použil zrychlení, abych se k němu dostal rychleji. Když jsem se dostal přímo ke caterpie, použil jsem podkopnutí. Myslím že ji tento kopanec odrazil pár kilometrů daleko. Právě jsem vyhrál svůj první souboj v životě (asi). Musím uznat že to byl opravdu souboj století. Konečně jsem ale došel do lesa. Už se začínalo stmívat. Myslím že je čas na velký odpočinek.
¡Ay! Esta imagen no sigue nuestras pautas de contenido. Para continuar la publicación, intente quitarla o subir otra.
