Media Girl [C.L]

kapitola 8.

  Když jsem vyšla z hotelu, smála jsem se od ucha k uchu. Charles toho pro mě během jednoho dne udělal tolik a přes to chce, abych s ním byla ještě celé odpoledne.
  Ještě v noci, po tom o odešli policisté jsem napsala pronajímateli rychlý email, že díky událostem co se stali, nemůžu nadále bydlet v mém pronajatém bytě. Rozhodla jsem se, že s bydlením to nebudu přehánět, na nějaký čas se vrátím k mým rodičům do svého starého pokoje.
,,Ahoj mami," pozdravím svoji mámu, když zvedne hovor.
,,Zlatíčko, copak potřebuješ?" zeptá se mě.
,,Mami musím se vrátit domů. V noci se ke mě snažil dostat William," řeknu.
,,Jsi v pořádku. Jistě že se můžeš vrátit, najdeme ti nějaký byt později," řekne celá ustaraná.
,,Už musím jít, mám tě ráda," řeknu a rozloučím se s ní.

  Musela jsem se rozhodnout Charlesovu nabídku ohledně pomoci s novým bytem odmítnout. Zná mě moc krátkou dobou, aby byl tak štědrý a hlavně už toho pro mě udělal víc než dost. Po cestě zpátky do hotelu jsem si v jedné z pekáren koupila snídani a kávu na probuzení. Po včerejší noci jsem si i přes všechno cítila dobře. Možná to byl jen pocit, že jsem kolem sebe měla někoho, komu na mě hodně záleží, samozřejmě mimo rodiče a Logana. Před hotelem mi začne vibrovat telefon.
,,Dally, tobě se dovolat jen děs," řekne místo pozdravu.
,,Logane, taky tě ráda slyším. Jen zrovna nemám nejvíc času," řeknu mu když vcházím do hotelového lobby.
,,Copak, tvá práce v motosportu tě zaměstnává?" vyzvídá.
,,Počkej chvíli," řeknu mu.
,,Dobrý den, jsem Daphne Waynová, jdu za panem Leclercem," oznámím recepčnímu. Ten jen kývne hlavou a já můžu jít.
,,Slyšel jsem dobře, Leclerc? Dally, to nemůžeš myslet vážně," řekne.
,,Logane, ačkoliv si vážím že si zavolal , teďka nemám čas!" řeknu mu.
,,Fajn, zavolej večer. Chtěla s tebou mluvit Stella, ne já," řekne a rozloučí se se mnou. Stella je moje malá 4 letá neteř, kterou jsem už od Vánoc neviděla.
,,Ahoj," otevře přede mnou dveře Charles, než stihnu zaklepat.
,,Já ani neklepala, to jsi mě vyhlížel?" zeptám se.
,,Tak nějak, řekl jsem na recepci ať mi zavolají, až se tam objevíš," odpoví mi mezitím, co si bere věci.
,,Jsi neuvěřitelný," řeknu.
,,Musím se někde bez tebe stavit, počkáš třeba v kavárně nebo tak, zabere to tak 15 minut," zeptá se mě.
,,Nevěděla jsem, že máš plány," řeknu.
,,Neměl jsem, ale musím tu něco vyzvednout," řekne zrovna když nastupujeme do výtahu.

  Procházíme Sohem, zrovna ve chvíli, kdy mu zazvoní telefon.
,,Promiň, musím to vzít. Támhle je kavárna, dej si kávu a počkej na mě," řekl a ukázal na malou útulnou kavárnu na rohu.
,,Jo a vem si tu kávu s sebou," křičel na mě jestě když běžel k jedné z budov. Sobě i jemu jsem koupila Cappucino a s kelímky čekala venku opřená o telefoní budku. Vyhlížela jsem Charlese, jak vyjde ze stejné uličky kam zašel.
,,Já jsem tu," uslyším vedle sebe hlas. Trochu se leknu, ale netrvá dlouho a uvědomím si, že je to Charles. Otočím se na něj a uvidím, jak drží v ruce kytku.
,,Pro tebe," řekne a zároveň mi z ruky vezme cappucino.
,,Proč bys to dělal?" zeptám se ho celá dojatá. Už je to nějaký ten rok, co jsem dostala kytku. William mi ji dal, tak na prvním rande a pak už nikdy.
,,Abys na mě nezapomněla, než se uvidíme v Imole," řekne.
,,To bych nemohla notak. Hrozně jsi mi pomohl a já bych ti měla být vděčná," řeknu.
,,To bylo to nejmenší," řekne a upíjí si svoji kávu. Začalo se stmívat a my mířili k metru.
,,Jsi na mě až moc hodný, ale děkuji. Hezčí jsem asi nikdy nedostala," usmívám se  jako sluníčko.
,,Doufám, že překvapení vyšlo," zeptá se.
,,Děláš si srandu, jistě že vyšlo. Vážně je nádherná a já nevím, jak ti poděkovat," povídám.
,,Nijak. Kdykoliv můj táta donesl kytku mé mámě řekl, nejhezčí kvítka pro mnou nejhezčí dívku. Tak to ber stejně," řekl.

~

  Právě stojím v hotelovém lobby a čekám na Charlese až se z hotelu odhlásí. Slíbil mi, že mě jeho auto doveze k mým rodičům domů, než on odjede na letiště.
,,Tak můžeme," řekne a vydáme se ke dveřím.
,,Děkuju Charlie," vypadne ze mě.
,,Za co? Vždyť se jen snažím pomoct," odpoví mi.
,,To je jedno, ale udělal si pro mě toho tolik," chtěla jsem mluvit dál, ale zazvonil mu telefon.
,,To je můj brácha Arthur," řekne.

  Většinu času v autě Charles stále telefonuje. Dokonce jsem přestala i poslouchat a jen z okýnka koukala na deštivý Londýn.
,,Promiň," řekne zrovna když vjedeme do ulice, kde bydlí moji rodiče.
,,Už jsem tady takže," jen ukážu z okýnka na dům před kterým jsme stáli. Charles vystoupí a otevře mi dveře.
,,Tos nemusel," řeknu, jenže on nic neodpoví.
,,Uvidíme se teda v Itálii," řeknu.
,,Ozvi se mi, že v Londýně jde všechno dobře," ujišťuje se. Na souhlas kývnu a on mě vtáhne do objetí.
,,Pá," řeknu vydám se ke dveřím. Než bych se stihla otočit slyším, jak se motor postupně vzdaluje a mě čeká dlouhý měsíc než se vydám do Itálie.

~

  Dny v Londýně pomalu utíkaly. Od Charlese jsem neměla žádné zprávy, ani se nepochlubil svými výsledky, nebo zážitky ze závodů. Dokonce jsem psala i Kice, jestli netuší co se děje. Odepsala mi, že se jí zdá stejný jako vždy. Strávila jsem hodiny a hodiny přemýšlením nad tím, zda jsem ho urazila tím, že jsem odmítla jeho peněžní pomoc s bytem. Po všem, jsem se jen chtěla postavit na vlastní nohy s nikým za mnou, jenom já.
,,Tak už se tím netrap," řekne Mia potom co mě uvidí, jak zase koukám do neznáma a přemýšlím.
,,Já jen netuším, co jsem udělala. Nemůžu ani spát," odpovím jí už celá v koncích.
,,Víš, je tu něco, co jsem ti možná měla ukázat už 2 týdny zpátky. Řekne a podá mi telefon.
,,Nechápu, že jsi je neviděla. Byly všude a každý tady v kanceláři o nich ví," řekne a já zůstanu celá opařená.
,,Myslíš, že ty fotky nás dvou od paparazzi jsou důvod proč mi neodpovídá na zprávy a je takový odtažitý?" zeptám se.
,,Dávalo by to smysl," řekne.
,,Bože, co já mám jen dělat," přemýšlím a už ztracím naději.