Media Girl [C.L]

kapitola 2.

Večer byl plný zábavy, v budově pro média proběhlo slavnostní zahájení sezóny. Spoustu lidí mi pochválilo můj první rozhovor a já na sebe nemohla být pyšnéjší, však stále mi před očima běhela situace s Charlesem, kdy řekl, že si mě najde.
,,Země volá Daphne," stojí vedle mě Mia a mává mi rukou před obličejem.
,,Co se děje?" zeptám se.
,,Pojď, bude se losovat," než si uvědomím co řekla táhla mě ke schodům.
,,Co se bude losovat?" ptám se jí.
,,Moderátoři si losují tým a pracují s nimi na videu pro kanál na youtube," řekla mi.
,,To nechápu, proč?" zeptám se jí.
,,Proč ne, ty se snad nechceš seznámit třeba s jezdci Mclarenu nebo Ferrari?" šlo poznat, že hned by si moje místo vzala, ale nemohla.
Když zavolali moje jméno k bedně, kde bylo 10 papírků s 10 týmy já měla tu možnost losovat první. Jsem totiž benjamínek firmy.
Uvažovala jsem nad tím, jestli je opravdu tým s kterým chci pracovat, láká mě Ferrari, ale vím že by to zároveň bylo mým rozptýlením.
Přijdu ke krabici a losuju papírek s názvem týmu. Mezi prsty vezmu 2 papírky, ale než se stihnu rozhodnout jaký, jeden mi vyklouzne. Vytáhnu ho a celá stuhnu, Scuderia Ferrari.
,,Slečno Waynová," osloví mě jeden z vedoucích firmy.
,,Koho jste si vylosovala?" zeptá se a podá mi do rukou mikrofon.
,,Budu spolupracovat s Ferrari," řeknu. Následuje apslaus na ostatních moderátorech vidím úlevu, nebo zklamání, je možné že jsem jim vzala jejich favorita.
Rozhlédnu se po místnosti a uvidím Charlese, jak s úšklebkem tleská. Co tu dělá, ptám se sama sebe. Sejdu ze schodů, ale nemám už tu odvahu dojít za ním, ani přece nevím, jestli tu byl kvůli mně. Po pár minutách se otočím jeho směrem, ale už tak nebyl. Buď se mi to jen zdálo, nebo že by tam opravdu stál, aby zjistil, kdo jsem?

~

Grand Prix v Saudské Arábii
Je středa a mě dneska čeká moderování videa s Ferrari. Podle všech informací, co zatím mám, tak budu sedět za kamerou a jen zadávat určitý úkol, jenže toho já se nebojím. Zbožňuji svou práci, ale Charles Leclerc ji dělá o to víc těžší. Neznám ho já, on nezná mě, pak nevidím jedinou spojitost mezi námi.
Stojím v červených šatech před zrcadlem, cítím se hezky. Na krk si pověsím cedulku Press a můžu jít. Procházím kolem různých budov, než se zastavím před tou s logem Scuderia Ferrari.
,,Nádech výdech Daphne, to zvládneš," řekla jsem si na uklidnění a vešla dovnitř.
Vevnitř bylo vše připraveno, kamery posezení, byli tam všichni, až na 2 hvězdy stáje.
Když přišli celý prostor ztichl. Povídali si spolu a když si sedli přede Charles, jakoby přišel o dech.
,,Daphne Waynová," podám ruku jezdci Ferrari, kterého jsem ještě nepotkala.
,,Carlos Sainz," představí se mi.
,,Charles Leclerc," představí se i on.
Za chvíli se vedle mě objeví člověk, který má natáčení na starosti.
,,Tedy, slečna Waynová bude vedle kamery, tedy záběr bude na vás 2. Bude pokládat otázky...," mluvil dál.

~

Je neděle, nečeká mě žádný rozhovor, jen Mia naléhala, ať se nevracím do Británie a zůstanu na nejlepší oslavu v roce, tedy jak uvedla, na Las Vegas nic nemá, ale tady je to úžasné. Jako moji jedinou kamarádku tady jsem ji nechtěla zklamat a tak jsem zůstala.
,,Slečno Waynová," přisla za mnou jedna ze spojek šéfů.
,,Garáž Ferrari vás chce během závodu vevnitř," řekla a odešla.
Já a Ferrari, stála jsem tam jak opařená.
Když jsem se dostala do své šatny kolla do sebe SOS panáka vodky, a měla najednou kuráže dost. Já vím, v práci se pít nemá, ale já mám od pátku odpracováno, zbytek už je jen volný víkend. Dám na sebe svoje bílé šaty a hnědou koženou bundu přes to. Chystala jsem se, jakoby mělo jít o nějaké vážné setkání.

~

Vešla jsem do garáže, kde už nebylo moc lidí, jen mechanici za monitory.
,,Jste slečna Waynová?" zeptal se muž, který se zjevil vedle mě.
,,Ano, to jsem já," vřele jsem mu podala ruku na uvítanou.
,,Frederic Vasseur," představil se mi. Hned jak řekl své jméno došlo mi to, ředitel stáje Ferrari.
,,Slyšel jsem na vás jen samou chválu, jste tu chvíli, ale už jste úžasná," řekl.
,,Děkuji, ani nevíte, jak mě těší toto slyšet," usmála jsem se.
I když moc času nezbývalo, provedl mě garážemi a pak mě vzal k dráze. Byl na mě hrozně milý, než se vydal na poslední kontroly před startem, nechal mě u jednoho z monitorů se sluchátky s logem Ferrari pozorovat průbeh závodu.
Závod, tak blízko celého dění byl zajímavý a pro Ferrari dopadl dnešní závod dobře 4. a 5.příčka, což je pár bodů navíc k dobru. Stihla jsem se vypařit s garáže ferrari, než se Frederic, nebo jakýkoliv jezdec stihl vrátit.

~

Je 20h a já už stojím nachystaná ve svém hotelovém pokoji a čekám, než mi pípne zpráva abych šla do taxíku. Mia byla celá nedočkavá a dokonce jsem od ní dostala i dress code, tmavě modré šaty a rudá rtěnka. Když už mi konečně ta zpráva pípla, obula jsem si podpatky a vydala se k taxíku.
,,Jsi naladěná a největší párty, kterou si kdy viděla?" zeptá se mě místo pozdravu.
,,Asi ano, nevím co od toho mám čekat," řekla jsem jí. Z mého hlasu zněla nejistota.
,,Ale notak, nejsme žádný nuly. Dneska si to zasloužené užijem," řekla a usměvavá jak sluníčko koukala z okna.
Když jsme přijeli pustili nás hnedka, žádná fronta, žádná kontrola věku, nic. Hned při vstupu nám vrazili do rukou šampaňské a Miansi hned přiťukla.
,,Jen chci říct má drahá, potkáš tu všechny," řekl, až mě to donutilo se zamysket, koho všechno tu potkám.
Najednou stojím sama v jednom ze sálů, Mia nikde a všude se buď povídá nebo tančí.
,,Daphne, pojď za náma," křikl na mě jeden hlas. Otočila jsem se a spatřila technika Ferrari Lorenza, kterého mi představil Frederico, jako špičku svého oboru.
,,Ahoj," pozdravila jsem ho s úlevou, když jsem tu někoho poznala.
Postupně mě se všemi seznámil, spousta nových lidí a plno zábavy a drinků, než se objevil Carlos Sainz. To Carlos dneska v závodě vybojoval Ferrari lepší příčku.
,,Daphne," podám mu ruku už trochu v náladě bez formalit.
,,Vím kdo jsi," řekl.
,,Nedáš se jen tak zapomenout," pokračoval. Mé normální já by nad tím přemýšlelo dalšího půl století, ale teď to ztrácelo veškerý smysl.

Šla jsem si pro ještě jeden drink a zároveň chtěla někde najit Miu, abychom už mohli odejít. Jenže sotva jsem stála na nohou a i přes všechnu snahu udržet nohy rovně se mi motaly.
,,Jejda, omlouvám se," zavrávorám a někdo mě chytne. Otočím hlavu k člověku, který mě podepírá a jsem ztracená v modrých očí.
,,Daphne Waynová, oslavuješ víc jak já," řekl.
,,Charlesi, já..já se omlouvám," omlouvám se, i když se mi už jazyk motá.
,,V jakém hotelu bydlíš?" zeptal se.
,,Proč dokážu tam dojít sama," řeknu a jsem hrdě odhodlaná ukázat svého silného vnitřního ducha.
,,Tak to ne," řekl vzal mě za ruku a zároveň táhl k východu.
,,Dozvím se tu adresu?" ptá se dál.
,,Vlastně, nemám tušení jaká to je," chychotám se dál. Nasedneme do taxíku a já do pár vteřin usnu, kde jinde než na jeho rameni.