Upírka jménem Elizabeth

I.

Žiji se svým otcem v Londýně. Dnes je 15. května roku 1820 a mám své 17 narozeniny. Proto se u nás dnes bude pořádat ples. Plesy jsem měla vždycky ráda. Až na poslední rok.

,,Slečno Elizabeth které šaty si dnes chcete obléci?" Zeptala se mě má komorná Margaret. ,,Vyber ty které se ti budou líbit Margaret." ,,Jistě slečno. Slyšela jsem, že se k nám do města přistěhoval někdo velice bohatý. Třeba si vás vybere za ženu." Usmála se na mě.

,,Ale prosím tě, vždyť u nás žijí daleko hezčí dívky než jsem já. A pokud je opravdu bohatý určitě ho bude chtít královna provdat za svoji dceru." ,,Nesmíte se tak podceňovat slečno Elizabeth. Jste neobyčejně krásná. Víte kolik dívek vám závidí vaše krásné vlasy a neobyčejně modré oči?" Usmála se na mě a já jsem jí ho oplatila.

,,Patříš mezi ně Margaret?" Začervenala se a vyhnula se odpovědi. ,,Účes máte hotový slečno." ,,Je nádherný jako vždy. Jednou z tebe bude ta nejlépe placená komorná v celé Anglii. Teda pokud mi tě neodvede nějaký mládenec."

,,Kdo by chtěl obyčejnou komornou slečno?" Zeptala se mě. ,,Ty jsi ta nejhezčí a nejšikovnejší komorná v celém Londýně. Pokud si tě někdo bude chtít vzít, tak tě propustím že svých služeb." ,,Jste ta nejlaskavější osoba na světě slečno Elizabeth."

Tím naše konverzace utichla. Užívaly jsme si klid, který v domě pak dlouho nebude. Už jsem měla skoro oblečené své krásné bílé šaty. Někdo zaklepal na dveře. ,,Ano?" Zavolala jsem. ,,Elizabeth za chvíli budou přicházet první hosté." ,,Už jsem skoro hotová otče." ,,To rád slyším." S těmi slovy odešel.

Margaret mi uvázala mašli na šatech a tím pádem jsem byla zcela připravená. ,,Děkuji Margaret. Můžeš pro mě něco udělat?" ,,Cokoliv budete chtít slečno Elizabeth." ,,Které z mých šatů jsou podle tebe nejhezčí?" Margaret přešla k mému šatníku a začala v něm hledat. Po chvíli vytáhla tmavě modré šaty. ,,Nejvíce se mi líbí tyto. Chcete si je obléci?" ,,Já si je oblékat nebudu. To ty."

,,To nemůžu. Ty šaty jsou dražší než můj majetek." ,,Vezmeš si je a půjdeš se na ples také bavit. Dnes mám narozeniny tak to prosím udělej a navíc si slíbila, že pro mě uděláš cokoliv." ,,To mě dnes nejspíše čeká můj první velký ples." ,,Pomůžu ti s nimi. Sice jsem ještě nikomu nepomáhala do šatů, ale někdy to být musí." ,,Jste velice hodná slečno. Děkuji." ,,Taky ti ráda pomůžu."

Jak byla Margaret oblečená do mých šatů, tak jsme se vydaly dolů.

Už dorazilo dost hostů. Někteří z nich už dokonce tancovali. ,,Jdeš pozdě." Zavrčel mi otec do ucha. Obrátila jsem oči v sloup. Ani v den mých narozenin nemá dobrou náladu. Koutkem oka jsem zahlédla starého pana Jenkinse. Chtěla jsem utéct pryč, ale otec už ho zahlédl. ,,Podívejme se to je milý pan Jenkins." Pan Jenkins byl starý a několikrát ženatý. Hlavně byl neobyčejně zvrhlý. Pokaždé co jsem s ním tancovala mě osahával, ale to nebylo zdaleka to nejhorší.

,,Dobrý den pane Jenkinsi. Ráda vás zase vidím." Nahodila jsem ten nejfalešnější úsměv a promluvila jsem nejvíce sarkasticky. Ani jeden nepoznal, že to nemyslím vážně. ,,Také vás rád zase vidím slečno Elizabeth." Usmál se a mrkl na mě. U toho mi přejel po zádech mráz. ,,Teď mě jistě omluvíte, ať můžu přivítat i jiné hosty." Pan Jenkins se na mě stále usmíval. ,,Jen běž děvenko."

Nikdo jiný neměl tak škaredý úsměv jako on. Udělalo se mi z něj špatně, takže jsem zamířila do zahrad. ,,Slečno jste v pořádku?" ,,Jen musím na vzduch. Ty se dál bav Margaret."

Ven jsem vyšla tak rychle, až jsem do někoho vrazila. Kdyby mě nechytil, byla bych na zemi. ,,Moc se vám omlouvám. Netušila jsem, že tu někdo bude." ,,Nemusíte se omlouvat slečno. Určitě jste měla dobrý důvod takto vyběhnout z oslavy narozenin jedné z nejvlivnějších dívek z celé Anglie." ,,Já neutíkám. Jen jsem potřebovala chvíli na vzduch." ,,Když to říkáte." U toho se trochu zasmál.

Byl velice pohledný. Ještě jsem ho na žádném jiném plese nevyděla. Měl blond vlasy a nejspíš zlaté oči. ,,Co o té dívce víte?" ,,Jen velice málo z toho co říkala matka mého přítele. Vím, že už dva roky je uvedená do společnosti a zatím své nápadníky jen odmítala. Prý je velice arogantní. Nevychází z domu a když už výjde tak jen na plesy. Chováním připomíná spíše jejího otce než její zesnulou matku."

,,Proč jste tedy přišel?" ,,Dnes její otec řekne jméno jejího manžela. Je to velice zajímavé. Otce už nejspíš nebaví za jeho dcerušku platit." Ze dveří vyšla Margaret. ,,Slečno měla by jste se vrátit. Už vás hledají." Muž co tu ještě před pár sekundami stál, byl pryč. ,,Jistě už jdu."

Otec mě probodával pohledem přes celý taneční sál. ,,Teď prosím udělejte místo pro vévodu Collinse a jeho dceru Elizabeth." Vydala jsem se ke svému otci. Na tváři jsem měla jako obvykle falešný úsměv. Poklonili jsme se a začali jsme tancovat. První tanec byl ticho, ale jak začali tancovat i ostatní hosté začal.

,,Kde jsi zase byla?" ,,Musela jsem na vzduch." ,,Ty nemáš co chodit na vzduch. Máš být tady. Tohle všechno je jenom pro tebe!" Byl tady i ten záhadný mladý muž. Ve světle byl daleko hezčí. ,,Co když tohle nechci? Nikdy se mě nezeptáš co chci." ,,Plesy přeci miluješ." ,,Už rok co mě prodáváš na každém plese je nesnáším. A tebe taky." Při těch slovech se otec zamračil a začal mi drtit ruku.

Zamračil se i ten záhadný muž, ale ten mě nemohl slyšet. Šeptali jsme tak, že jsme se málem neslyšeli navzájem. ,,Jak se opovažuješ takhle mluvit se svým otcem?" Naštěstí skončila skladba a mé utrpení tím skončilo. Bohužel se mým směrem blížil pan Jenkins.

Otočila jsem se a zase jsem do někoho narazila. ,,Omlouvám se." Byl to zase záhadný, mladík ze zahrad.

,,Slečno Elizabeth nemusíte do mě pokaždé narážet, když se mnou chcete mluvit." Lehce jsem se tomu pousmála. ,,Divím se, že by se mnou chcete promluvit." ,,Ta dívka co předemnou stojí je zdaleka jiná než si všichni myslí." ,,Jak si tím můžete být jistý?" ,,Arogantní vůbec nejste. A mluvil jsem s vaší komornou Margaret. Jsem velice všímavý člověk." Zasmál se.

,,A také jsem se jí zeptal kde vzala tak nádherné šaty, když k nim obuv vůbec nesedí." ,,Zeptal jste se slušně?" ,,Jistě, Lizzie za koho mě máte?" Usmál se na mě. ,,Snad vám nevadí, že jsem vám řekl Lizzie." Také jsem se na něj usmála. ,,Nebude mi to vadit, jen když mi prozradíte své jméno." ,,Nicolas."

,,Ráda tě poznávám Nicolasi." ,,Také tě rád poznávám Lizzie. Prozradíš mi kdo je ten muž vedle tvého otce?" ,,Pfff. To je pan Jenkins. On si mě nejspíše vezme." ,,Ty si ho chceš vzít?" ,,Nechci. Která dívka by ho chtěla? Už byl třikrát ženatý a všechny jeho ženy zemřely. Vždy za tím byla nějaká nehoda."

,,Proč si nevezmeš někoho jiného?" ,,Chtěla bych někoho kdo mě bude milovat a né někoho kdo si mě koupí." ,,Koupí?" ,,Ano koupí. Můj otec mě prodává každou noc po plese. Ve městě se roznesly drby a mladí muži se mnou kolikrát nechtějí ani tančit." Jeho pohled se změnil. Nebyl to, ale pohled znechucení.

,,Vezmeš si mě nebo se mnou utečeš." ,,Utéct?" ,,Jistě už jsem navštívil mnoho ze světa. Můžeme spolu utéct do jiného státu. Šel by s námi i můj přítel. Je také ve městě, ale takové akce ho nebaví, takže zůstal doma." ,,A co peníze?" ,,S těmi si nemusíš dělat starosti Lizzie." Nikoho jsem tady neměla ráda. Jen Margaret. Musím jí to říct. Nečekám, že mě pochopí. Podívala jsem se Nicovi do očí a usmála jsem se. ,,Kdy vyrazíme?" Také se na mě usmál. ,,Vyrazíme....."