Liga Vzestupu

4.

Sedím na lavičce a předemnou chodí táta ze strany na stranu a řve na kluky, který právě dostávají trošičku nakopáno. Doslovně.

Majda se někam vypařila a vůbec netuším kam. To ji je podobný. Vždycky říká jak tu se mnou bude a pak se někam vytratí.

Naštěstí skončí první poločas a kluci se k sobě sběhnou, plácají se po zádech a u toho se ženou do kabiny.

Nasranej táta za nima vyrazí úplně červenej. Kdyby jste vedle něj dali rajče nepoznáte rozdíl.

Nedavám tomu moc velkou pozornost. Vytáhnu si mobil a zkontroluju ho jestli mi někdo náhodou nepsal nebo nevolal.

,,Vév nechceš nás zachránit? Prosím!" vyruší  mě Viťas, kterej se vzadu courá a řve mým směrem. Vzhlédnu k němu a střetnu se s tím pohledem. Po obličeji mu stékají kapky potu, nooo, spíše potoky potu. Všichni kluci jsou na tom dost podobně.

,,Hele asi vás v tom nechám vymáčet" ušklíbnu se na něj. Je ode me pár metrů. S Viťasem neboli Vításkem se známe už od malička je to vlastně jedinej z hráčů, s kterým jsem se bavila, nebo takhle hráli jsme si spolu jako malý děcka. Jeho mamka byla hodně dobrá kamoška s tou mojí...

Padne na kolena a spojí ruce, tak rychle že vydají hlasitý plesknutí.

,,Prosíím!" zaškemrá a pár kluků ye za ním otočí a smějí se.

,,Viťas neriskuj mojí trpělivost!" zařve na něj táta, tak hlasitě že se jeho hlas roznese po skoro celým stadionu.

Viťas se lekne a rychle se zvedne a běží do hloučku kluků, aby se schoval.

Zasměju se a zakroutím hlavou. To je pako.

♧♧♧

Táta se po nějaký době vrátí v zácloně se sparťany. Všichni vypadají dost odhodlaně. Nebo to aspoň skvělé hrajou. I táta se tváří už míň nasraně.

Zvednu foťák abych zachytila tenhle moment. Přiblížím si ho k obličeji, jako dnes už několikrát a zaostřím.

Přejíždím mezi všemi. Obraz oddaluju a pak zas přibližuju. Když se zastavím zas na "úžasně skvělým" kapitánovi.

Když už chci vyfotit jeho nepříliš oslňující výraz. Zvedne ke mě zrak a podívá se přímo do objektivu. Samozřejmě se nezapomene usmát.

Odsunu si foťák z obličeje a namířím pohledem přímo na něj. Propaluju Ladislava svým pohledem a on se na mě jen přiblbě usmívá.

,,Co tak čučíš na Láďu?" drkne do mě Majda vedle mě, která se tu z ničeho nic objevila. Cpe si do pusy obří sýrovou bagetu. Zvedne se mi žaludek, ale dokážu to tak nějak nevnímat. ,,Chceš taky?" přísune ji ke mě.

,,Né fakt nechci" odstrčím bagetu od sebe co nejdál. ,,A nemluv když máš plnou pusu. Je to nechutný" dodám ještě a zhnuseně kouknu na sejráka.

,,Aspoň zbyde víc pro mě" mykne rameny a snaží se nacpat zbytek bagety to pusy. Já se jen od ní znechuceně otočím a sednu si na lavičku.

♧♧♧

Rozhodčí pískne a druhý poločas začne.

Táta předemnou zas pochoduje jak splašenej. A Magdaléna se někam vytratila. Zase!

,,Tyvole ale tak to bylo za žlutou!"