Tenkrát na louce//Seth Clearwater

Odhalení

Běžel jsem jak mi tlapy stačily. Vyhýbal jsem se stromům, všemožným větvičkám, dokonce i keřům s trny.

Sakra, může mi někdo říct, jak je ta holka rychlá? Však jsem se tak dlouho nezdržel. Zanadávám si a upaluju dál.

Pohled Kath
Po nepříjemnému telefonátu se sestrou a polibku se Sethem jsem musela odejít pryč. Bylo toho na mě nějak moc, ale v hlavě mě pořád užíral ten zvláštní pocit, který jsem cítila při tom polibku. Ještě teď, když si na to vzpomenu, tak mi přeběhne mráz po těle, ale v dobrém slova smyslu. Bylo to neuvěřitelně zvláštní, ale krásné a rozhodně chci tento pocit zažít znovu.

Hlavně mi bylo děsné horko. Nevím jestli to bylo tím, jak jsme na sebe byli natisknutí, ale je dost možné, že blouzním a mám teplotu.

Po trapném vysvětlování, že chci být chvilku sama se venku ještě protáhnu. Začnu od hlavy, beru to všechno postupně, abych potom neskuhrala, jak mě všechno bolí a končím nohami, na kterých jsem si dala velmi záležet, protože ty odvedou nejvíce práce.
Cítím jeho pohled v zádech. Vím, že mě pozoruje z okna a docela mě to těší. Pousměju se a stáhnu si své vlasy do ohonu a rozběhnu se směrem les.

Hlavou mi běhají různé myšlenky a vzpomínky, ale stejně se nejčastěji a nejraději vracím k polibku se Sethem, ty jeho hebké a horké rty, které se dotýkaly těch mých. Ještě teď se červenám jenom na to pomyslím.

Ani si neuvědomuji, jak moc rychle běžím a když doběhnu na louku, kde se odehráli ty špatné vzpomínky, tak prudce zastavím. Srdce mi bije jako o závod a mám co dělat abych popadla dech. Nohy mi připadají, jako kdyby byli z želatiny a ani ne za sekundu ležím na zemi.

Zhluboka dýchám, ale moc mi to nepomáhá, spíše se to zhoršuje. Z očí mi vytrysknou slzy a celé tělo se mi rozklepe. Hlavou mi kolují vzpomínky na Laurenta, jak se mě pokusil vysát všechnu krev z těla. Ty strašidelné červené oči a nebezpečné špičaté zuby, kterými se chtěl dostat k mé krční tepně.

Ovane mě slabý větřík, který mi pocuchá vlasy tak, že mi pár pramínků vypadne z culíku.
"Copak se ti stalo, má milá?" Zazní mi v uších a z nenadání cítím něčí dotek na mém rameni. My o vlku a vlk za dveřmi.

Ani nemusím zvedat pohled a hned vím komu ten hlas patří. Celé tělo se mi rozklepe ještě víc a tentokrát se na plno rozbrečím.
"Ale no tak má milá, přece se mě nebojíš nebo snad ano?" Z jeho hlasu poznám, že si ze mě dělá vyloženě prdel.

Pomalu k němu zvednu svůj ustrašený a uslzený pohled, který se však hned změní jakmile uvidím jeho ksicht.

Zamračím se jak nejlíp to umím., "Co po mně zase chceš Laurente?" Vyprsknu s nechutí, načež on se zasměje.
"Není to snad jasné?" Pobaveně se ušklíbne a olízne si rty. Nad tím svraštím obočí a pomalu se zvednu ze země. "Tak to máš blbý, protože to nedostaneš ani za nic" odfrknu si a opráším si legíny od suché trávy a hlíny.

"Myslíš?" Pronese zamyšleně a během sekundy me drží pod krkem. Urychleně chytnu jeho ruku tou mou, abych si aspoň trošku pomohla, ale vím, že to nemá úplně cenu, protože on je upír a já člověk. Svou hlavu přiblíží k mému krku a zhluboka se nadechne. "Oh bože, voníš úžasně" usměje se a jazykem si přejede přes vysunuté špičáky. Dokonce i oči nabraly tmavší odstín červené, takže už jsou krvavě rudé.
Bolestí přivřu oči a snažím se vykroutit.

Stisk má fakt pevný a mě už začíná docházet kyslík. Z krku se mi vyderou sípavé zvuky, nad tím onen upír protočí oči a s žuchnutím mě pustí na zem. Ihned se rozkašlu a promnu si krk.

"Ty jsi fakt neskutečnej hajzl, ještě větší než minule" odplivnu si. "Ty jsi fakt nepoučitelná" zakroutí hlavou a zákeřně se usměje.
Znovu mě chytne pod krkem a upíří rychlostí mě přimáčkne na strom. Záda se mi ocitnou v jednom ohni a tentokrát dech nemůžu popadnout už vůbec. Vykulím oči a pootevřu ústa se snahou se znovu nadechnout, což se moc nedaří.

On mi mezitím odkryje vlasy z krku. "Jsi vážně hloupá, Katherino" mlaskne. "Takhle si zahrávat s upírem, to se nedělá holčičko" pokárá mě a jazykem mi přejede po místě na krku, přesněji přes tepnu. Když už se chystá do mě zabodnout své špičáky, tak ho něco smete na zem.

Zády sjedu po stromě na zem a předkloním se, abych se mohla, co nejdřív nadechnout. Když se mi to podaří, tak uvidím onoho upíra, jak se pere s obřím vlkem, který je zbarven do hnědé barvy s trochou černých chlupů na zádech. To je ten, který tady na mě minule koukal!
Bum, upír zařve, protože právem přišel o ruku.

Vlk zakňučí jakmile ho upír druhou paží odhodí na strom. To už ale z lesa vyběhne asi dalších 7 vlků. Upír jako minule začne zdrhat, jenže tentokrát nemá šanci. Vlci ho roztrhali na kousky přímo přede mnou. Vyděšeně vykřiknu a koukám na zbytky, které z něj zbyly.

Již zmiňovaný vlk se na mě podívá a potom se zahledí na svého černého kamaráda, který na něj jenom kývne a se zbytkem smečky odběhne.

Jeho oči znovu spočinou na mě, pomalu ke mně přejde. Ani nedutám, jenom pozoruji jak se ke mně sklání a následně ucítím jeho jazyk, kterým mi jemně přejede po ruce. Všechen strach mě najednou přejde.

Pomalu zvednu ruku a položím jí na vlkovu hlavu a začnu ho drbat. On jen slastně přivře oči a trochu se přikrčí. Přitom se mu dívám do očí. On se najednou prudce zvedne a já se polekám. Odběhne za kámen a za chvilku se zpoza něj vynoří snědý chlapec s černými vlasy a hnědými kraťasy.

"Sethe?"