Mělo nebo se to nemělo stát?

Chapter 9?

V 6:30 mi zazvonil ten otravný budík. nejraději bych s tím mobilem mrdla o radiátor, ale nemůžu. Taťka by mě jinak zabil, protože to je můj druhý mobil a už nemůžu žádný rozbít.

Vstala a jako každý den udělala vše potřbné a pak hurá do té budovy s jménem škola. Píčovina jedna

Konečně je konec, takže přezůt a jít domů.

Přišla jsem domů a sla si lehnout, protože mi bylo hrozně blbě, aneb mě brutálně bolelo v krku.

Nakonec jsem usla. Vzbudila jsem se ve středu na znovu hloupej budík. Protože mám doučko z češtiny

Normálka, vše co dělám všechny dny.

Jsem ve škole a čekám před třídou, protože ji máme ve svojí tř, ale dneska jsme ji měli ve třídě, kde se učí matika. Víte jak jsem to zjistila? Protože mě zatáhl "můj kámoš" o aktovku a tím si připoutal mojí pozornost.

Doučko v normálu. Tablety. Měli jsme si cosi cvičit, jenže já jsem byla mimo svět.

Po skole

Jsem doma a zase si jdu lehnout. Ale teď něco normálního. Aspoň na chvíli jsem trochu napsala jedné kapitolky a šla opět spát. Znovu jsem se probudila až ráno, aneb ve čtvrtek

Zase normální den jako vždy. Znovu bez "kámošů", s urážkami, s mimo světem, přemíšlením co budu dělat, a nakonec, co bych měla a neměla jíst.

Asi se ptáte, proč zrovna jídlo. Začínám mít z něho strach. Štitím se ho, sice pomalu ale jistě.

Opravdu to nedávám. Znovu jsem tak, kde jsem začínala. U strachu z toho, že mi budou nadávat, abych nejedla, že tu jsem na obtíž, že nikoho nezajímám. Ale mě to vlastně má být jedno. A taky že je. Ale oni to vědět nemusí, akorát dělám znovu pravý opak.