Prolog✔️

73 4 0
                                    

Když jsem šla městem domů z mojí procházky, tak jsem nedávala pozor okolo mě, ale mému mobilu a TikToku. Když jsem už byla v mojí ulici, tak jsem zrychlila své slimáčí tempo na normálního člověka.

Jak jsem chtěla cca po 5min přejít přes silnici na chodník, který byl na druhé straně ulice, tak jsem se samozdřejmě ohlídla, ale asi špatně. Protože do mě někdo vrazil a já jsem málem spadla, kdyby mě ten dotyčný nezachitl včas.

Vraceli jsme si omluvy za to, že jsme za to mohly, ale jak jsem zvedla hlavu k tomu dvrdohlavýmu člověku, tak jsem myslela že na místě omdlím. Protože víte kdo to byl?! ON to byl samotný Charles Leclerc a ještě DO MĚ NARAZIL!! Kdybych u sebe měla papír a propisku tak bych mu jí vrazila do ruky.

když jsme si "chvíli" povídali tak už byla tma, a teď jsem si teprve vzpomněa na mamku. Takže jsem mu řekla pozdrav a chtěla už jít domů, jenže to mi nemusel chytit ruku a zastavit mě. Když jsem se na něho otočila s tázavým pohledem, ukázal mi svůj telefon, ale pořád jsem nevěděla co po mě chce. Tak mi to jednoduše řekl ,, Můžeme si vyměnit telefoní čísla?", tak jsem mu ho samozdřejmě dala, a nakonec jsme se rozloučili a šli jsme každý svojí cestou.

Když jsem přišla domů, tak jsem byla zkomandovaná za to, proč jsem doma tak pozdě, ale když jsem jí to všechno snažila vysvětlit, takvíte co mi na to všechno řekla? Že si nemám vymýšlet. Tak jsem šla radši za taťkou a ten byl z toho nadšený, že jsem potkala osobně mého oblíbeného jezdce Formule 1.Asi jsem nic neřekla o tom, proč tak moc zpožňuji F1 co? Tak já vám to tedy řeknu. Mám to po tátovi.

Mělo nebo se to nemělo stát?Onde histórias criam vida. Descubra agora