One-shot [ BTS]

Daddy?- Taekook 18+

Summary: Když patnácti lety Taehyung zklame svého Daddyho.

Jungkook celou noc seděl a jen popíjel tvrdý alkohol. Jeho oči byly celé rudé od pláče, který nešel přestat. Jak mohl, jak mohl jeho Tae tohle udělat? Vždyť se o něj vždy tak hezký staral, dával mu vše. Tak proč si teď Tae užívá s někým jiným?

Jungkook nedokázal přestat myslet na to, co cizi člověk děla jeho děťátku.

Od všech těch zlých myšlenek ho bolela hlava a alkohol tomu vůbec nepřidal.

Bylo skoro ráno, když Jungkook uslyšel bouchnutí vchodových dveří a náhlý chichot potichu blížícího se Taehyunga.

Když se Tae zul a mířil si to do horního patra. Zastavil ho náhlý hlas, který až moc dobře znal.

" Jaký bylo doučovaní s Yunem?" V tu chvíli Taehyung zamrzl v pohybu. V duchu si říkal, že Jungkook to určitě ví. Určitě ví, že místo doučovaní byl na party s Joonem a pak se nechal ošukat na záchodech.

" Joo, bylo to fajn. Hodně jsme braly zlomky. Proč nespíš? Zase máš nespavost Daddy?" Tae se pomalu blížil k sedícímu Jungkookovi.
Když viděl jeho rudé a oteklé oči. Zděsil se.

Nikdy neviděl Jungkooka plakat...

Najednou na něj padla tíha vinny. " Zlomky?" Zasmál se Jungkook nahlas. " Zlomky, Tae?" V Jungkookovi se vařila krev, když spatřil červený flíček na krku Taeho.

" Připadám ti jak blbec? Myslíš, že nevím, kde jsi byl a co a dělal? Užil sis to? " Tae jen zabodl svůj pohled do země.

" Užil sis Namjoona?"

" Daddy, promiň já -

"Stačí, nechci nic slyšet." Na to se Jungkook zvedl a odešel. Tae vypadal zdrceně.

Hned běžel za Jungkookem se slovy, ať na něj počká. Že ho má potrestat. Ale Jungkook nezastavil. " Daddy, prosím "

" Jsem Jungkook"

Nad tím se Tae zastavil. Nikdy mu nemohl říct jménem ani když byly třeba na nákupu a najednou mu má říkat jménem? Co jsi to je udělal Tae?

" Daddy!"

Jungkook se zastavil ve dveřích ložnice " Dneska spi, prosím v pokoji pro hosty" A zavřel dveře.

Nemohl jsem to nechat být. Bouchal jsem já jeho dveře a nedal mu pokoj.

" Prosím! Můžeš mi udělat cokoliv! Jen mi to odpusť!" Na to Jungkook otevřel dveře a vtáhl mě dovnitř.  " Svlékni se a lehni si na postel " řekl to tak chladně, že mi přešel mráz po zádech. Udělal jsem to.

" Proč jsi to udělal? " nahnul se úplně ke mě.

" Byl jsem opilý " I tak jsem se měl kontrolovat. Neměl jsem někoho nechat se dotýkat mého těla. " Ach, to znamená, že když jsem opilý tak mohu před tebou někoho ohnout a ty mi to odpustíš? " Jen při té myšlence se mi udělalo zle. Nezvládl bych vidět Jungkooka jak se někoho dotýká.

Začal vytahovat ten nejtenčí bič, co měl. Už teď vím, že to bude extrémně bolet.

" Víš ty si ani tu bolest nezasloužíš ... nejraději bych tě vyhodil na ulici, ale vím že nemáš kam jít" Ve skutečnosti byl Jungkook ten nejlaskavější člověk, kterého jsem znal. Nikdy mě netrestal bezdůvodně, vařil mi, odnášel mě do školy, platil mi školné, učil mě a pomáhal mi. Tak proč se mi žák zatemnil mozek? Ani ten sex nebyl dobrý. 

" Víš jak mě to bolí? Bolí mě vidět značky na tvém krku, cítím z tebe jeho vůni" začínal jsem už plakat. 

" Pláčeš? Proč ty pláčeš? Byl snad tak špatný ?" V tu chvíli jsem cítil ostrou bolest přes mě břicho. Jungkook mě švihl bičem přes břicho, kde se hned vyrojil červený šrám. " Tak mluv!" Další rána do stejného místa. Plakal jsem, ale spíš než bolesti jsem plakal kvůli Jungkookovi. Neměl jsem to dělat.

"Ne! Nestalo mi to za to! "

" Tak proč ?" Další švih.

" Nemůžu na tebe ani koukat!" pustil bič na zem.

" Ne, prosím pokračuj. Nepřestavěj! Zasloužím si to!  Prosím pokračuj, slibuju že budu lepší pro tebe. "  Skoro jsem nemohl mluvit přes ten pláč. Nedokážu existovat bez Jungkooka. Je moje vše.

" Otoč se, nechci aby si na mě Koukal"
Otočil jsem se na břicho a v tu chvíli jsem cítil tolik bolesti.

Udeřil mě bičem snad 60x krát . Celé moje tělo hořelo. Jako by bylo v jednom ohni.

" Jdi se osprchovat a pak se přijď najíst. Až dojíš namažeme ti ty rány." Vtiskl mi polibek do vlasů. A já se v tu chvíli cítil tak šťastně.

" Takže mi to odpustíš? "

" Tentokrát ano, ale příště se o to nepokoušej" Hladil mi vlasy.

" Nikdy to neudělám už"