Já Smrtička

6.

      ,,Ještě jednou děkuju Nikolaii."
,,Já tě kdykoli rád obejmu." Pousmál se a já cítila jak mi proti mé vůli červenají tváře. Nikolai si toho všiml a mírně se ušklíbl. Potom se zhluboka nadechl a podíval se mi do očí. Zahlédla jsem v nich zvědavost.
,,Takže jsi otkazatsja?"
,,No, ne, jsem, já- Jsem griša." Sklopila jsme hlavu a zahleděla se na pošlapanou trávu od našeho tréninku. ,,Nikdo, kromě tebe, čtyř lidí a toho překupníka, Pekky Rollinse, to neví."
,,Grišové jsou fajn, řád?"
,,Kdybych byla v Ravce, byla bych korporálčik, smrtička, ale stejně, neumím tu sílu ovládat, proto se raději držím nožů. A teď už i meče. Když jsem v klubu a mám náladu, musím si namazat zápěstí takovou látkou...Jedna z nevýhod."
Usmál se a já mu úsměv oplatila, když byl tak blízko, začala jsem se ztrácet, v jeho očích, které zářily, chtěla jsem se odtrhnout, uhnout pohledem, ale nešlo to, byl tak blízko a přitom tak daleko. Dotkl se mé ruky. Pohled mi spadl na jeho dlaň, která držela mou kůži, potom jsem se mu zase zahleděla do očí.
Moje srdce bušilo, zrychlil se mi dech. Cítila jsme se dobře v jeho přítomnosti, z jeho doteků, když rukou posunul k mé dlani, pevně jí držel.
Druhou rukou mi odhrnul z obličeje vlasy. Prameny vlasů, které nedosáhnou do copu.
,,Můžu?" Zeptal se. Kývla jsem hlavou, aniž bych odtrhla pohled z jeho očí.
Políbil mě. Dlaní se dotkl mé tváře, moje kůže se zachvěla a já znovu zčervenala.
Polibek skončil a on sklopil oči. ,,Já- Já se omlouvám."
,,Neomlouvej se." Vyhrkla jsem a objala ho. Jeho paže se obmotaly kolem mého pasu. Opřela jsem se o jeho hrudník, slyšela jsem jak dýchá, cítila jsem jak mu tepe srdce. Opřel hlavu o mé rameno, jeho výdech jsem cítila ze zadu na krku.
,,Přijdeš zase?" Vyhrkl najednou, jakoby si myslel, že bych už nikdy nepřišla, jakoby mě měl vidět naposledy.
,,Někdy ano." Usmála jsem se.

       Rozloučili jsme se a já mířila na trh. Chtěla jsme si něco koupit, byla jsem celý den na nohou, grišovská ocel mě tlačila v patách, přeci jen to vyráběl amatérský materialčik.
Zahlédla jsem na střeše Inej, Sulijskou hubenou dívku, která patří ke gangu Gaunerů. Dřív se mnou byla ve Zvěřinci, její smlouvu odkoupil Kaz Brekker, nebo alespoň takhle mi to bylo řečeno, moje dobrá nálada mě přešla. Mávla na mě ze střechy. Kývla jsem na ní hlavou a vydala se za ní.
,,Co se stalo?" Zeptala jsem se.
,,Kaz má práci..."
,,Říkáš to zvláštním tónem, je to ilegální?"
,,Co jiného?" Hodila na mě ironický pohled.
,,Jupí." Vesele jsem se usmála a následovala jí k Vranímu klubu.

      Uvnitř mě do nosu praštil pach alkoholu a kouře. Uhnula jsem na stranu dvoum vyhlazovačům, co zrovna odváděli nějakého opilého a naštvaného chlápka.
Pak jsem uslyšela dost povědomý hlas, ,,Já mu dám, podvádět. Falešný mince, co je napadne příště."
Okamžitě jsem věděla, že to řekl Jesper. Pistolník, co nezahodí jakoukoliv příležitost hrát karty.
,,Agnes." Pousmál se na mě. ,,Dlouho jsem tě neviděl."
,,Ech, no..."
,,Ne, v pořádku. Jsi stále gauner, i když většinu času lítáš někde venku." Úsměv se mu roztáhl.
Na rameni mu přistála Kazova hůl, hodil po Jesperovi varovný pohled, úsměv mu zmizel a sklopil hlavu.

      Ďábel s tmavými vlasy nás vedl do místnosti, kde u stolu seděla Sophie, vlnostrůjkyně. Inej se hned posadila a byla ticho, skoro, jakoby v té místnosti nebyla.
Sophie si hrála s vodou ve sklenici. Různě pohybovala dlaní a prsty. Voda se formulovala do různých tvarů, podle toho, jak Sophie otáčela zápěstím.
,,Tohle je poslední mise, na kterou s vámi jdu...." Promluvila nakonec a znuděně si zívla.
,,Jak to?" Zeptala jsem se, když jsem se posadila na židli.
,,Stěhuju se do Ravky."
,,Co, kdy?" Jsme kamarádky a já se to dozvídám až teď? Očima jsem sklouzla na vodu, která se roztočila a najednou připomínala čtverec. Sophie se nadechla a nechala vodu spadnout do sklenice, až šplouchla na stůl. Položila ruku na stůl a pak jí znovu zvedla.
,,Na konci tohoto týdne bych měla dorazit do Malého paláce, takže dnes po této práci." Pousmála se a nechala vodu vyletět ze sklenice a zpět.
Kaz začal vysvětlovat práci, kterou máme. Podle všeho to bude dost složitý kšeft.
,,Počkej, počkej, počkej...." Zamyslel se Jesper. ,,Opravdu si myslíš, že nám to projde, ukrást vzácný obraz z lodi s vlajkou Shu-Hanu?"
,,Ano." Zamračil se Kaz. ,,Příští týden má jít na aukci, ale my jim ho vyfoukneme. Navíc, když se nám to povede, vyděláme dost."
,,Já si myslím, že to zvládneme." Pokrčila jsem rameny.
,,Když myslíš." Zamrkala Inej.
,,Je tu ale jedna věc, kterou byste měli nejdřív vědět." Zabrblal Kaz a přeletěl nás pohledem, nijak extrémně s ním nehnuly naše reakce. Jesper s nohama na stole se do té chvíle usmíval, najednou, když to Kaz vyslovil, se zarazil, sundal nohy ze stolu a naklonil se dopředu, ,,Jakou?"
,,Geels a Falešní hráči to ví. Takže..." Kaz zvedl bradu a tak jsem zahlédla na jeho čelisti zahlédla jizvu. ,,Budu potřebovat Inej a Agnes na střeše."
Inej jemně rozšířila oči. A přeskočila s pohledem na mě. Pak zpět. V ruce si pohrávala s jedním z jejích nožů, s jedním, který nemá jméno, chce ho pojmenovat po světci světla, který zatím není.
,,Fajn, sejdeme se o půlnoci pod věží s hodinami."
,,Co hlídka?" Zeptala se Sophie, která už se párkrát dostala do průšvihu kvůli hlídce, kterou Kaz podplatil míň než Falešní hráči.
,,Tentokrát se budou koukat opravdu jinam..." Ušklíbl se Kaz.
Všichni jsme se mohli vypařit.

      Na ulici jsem se zapletla mezi lidi, dala jsem si kapucí na hlavu a protáhla se mezi stánky na hlavní ulici. Šla jsem nenuceně dál, když v tom jsem pocítila hlad, nestihla jsem se najíst v klubu.
V hlavě se mi objevila myšlenka, že někoho okradu, chtěla jsem jí vyhnat z hlavy, ale znovu mi zakručelo v břiše. Kolem prošel, podle oblečení, bohatý člověk, z kapsy jsem mu vytáhla peněženku a zmizela mezi lidmi.
V tmavé uličce jsem z peněženky vyndala deset kruge, tak akorát na něco k jídlu. V tom z peněženky vypadl lístek.
'Sejdeme se za obchodem pana Roovela.'
Roovel byl starší člověk, obchodník, který opravoval a vyráběl boty. Přistěhoval se sem nedávno, přesto skvělé vydělává, někteří tvrdí, že má v dílně materiálčiky, ale co...
Přemýšlela jsme nad tím, že až budu mít nějaké peníze, koupím si u něj nové boty. S pořádnou ocelí v patách a pouzdry na nože.
Pohlédla jsem daleko na poslední budovy v mém dohledu, pak jsem se znovu podívala na ten lístek a došlo mi to. ,,Výborně, takže mě ten chlap nechal tu peněženku ukrást." Zamračila jsem se a vydala se k obchodu. Přesto jsem se někde stavila na jídlo.

      Stála jsem na obchodě pana Roovela a v uličce za ním zahlédla pohyb, stál tam muž s kloboukem a kabátem, stejný jako ten, kterého jsem okradla. Z každé strany stál muž, poznala jsem je, jsou to Falešní hráči, Oomen a Elzinger. Dva silní a protivní chlápci.
,,Nazdárek." Zašeptala jsem nahlas, když jsem seskočila dolů do uličky.
S Elzingerem to trochu cuklo. Stáhla jsem si z obličeje šátek a z hlavy kapuci.
,,Ehm...slečno Casenová." Vykoktal Geels, kterému bylo najednou vidět do očí, po tom co si sundal klobouk.
Pousmála jsem se a hodila po něm peněženku. ,,Koupil jsi mi oběd."
Zamračil se a chytl jí.
,,Co ode mě chceš?" Zeptala jsem se naštvaně.
,,Mám pro tebe nabídku za 500 kruge."
,,Co by jsi mi mohl nabídnout?"
,,Vím, že půjdete s Brekkerem na tu loď. Přines mi ten obraz."
,,Ty chceš, abych zradila gang gaunerů?" Zasmála jsem se a z opasku si vytáhla nůž, začala jsem si s ním v dlani pohrávat. Přehazovala jsem si ho z ruky do ruky a různě s ním převracela.
Oomen nenápadně ukázal, že má taky v opasku nůž. Odhrnula jsme si kabát a tím odhalila vestu plnou nožů. Geels si toho všiml a mávl rukou.
,,Nechceme žádnou krev."
,,Já chci krev." Ušklíbla jsem se.
Zastavila jsem pohled na Oomenovi, můj nůž proletěl vzduchem a zabodl se mu do hrudníku, mrtvý nebyl, pouze se skymácel na zem. ,,Duše." Zašeptal Elzinger, když poklekl k Oomenovi.
,,Notak nic mu není." Přišla jsem blíž, naklonila se nad něj a vytáhla mu z žeber nůž. Pevně jsem ho stiskla v ruce a otřela si Oomenovu krev o tvář a rty. Elzinger vyděšeně vytřeštil oči, ,,ty nejsi normální, nejsi člověk!"
,,Notak...je to jen krev." Zasmála jsem se. A rozetřela si krev po tváři. Zbytek jeho krve jsem otřela do kabátu, tak že nůž byl zase jako nový. Jemně jsem si nařízla kůži na nose, až z ní vytékaly prameny krve. Cítila jsme železnou chuť v puse, jak mi zatekla mezi rty a níž kolem brady. Právě teď jsem vypadala jako ďábel, možná hůř než Kaz a vítr, který mi čechral volné vlasy přidával dost děsivý efekt.
V Elzingerových očích se objevil náhlý strach, myslí si snad, že bych ho taky bodla? Ráda bych, ale to bych byla jen jako obyčejní vrazi, což já nejsem. Jsem Duše, Nemrtvá....pouze stín, který se jednou objeví, ublíží ti tak, aby se mohl vrátit a zničit tě.
Jak říkám, strach přichází, když jsme slabí a to já v tuhle situaci nejsem, v této chvíli jsou Geels a jeho muži jen kavky...
,,Za co to bylo?" Zeptal se zděšeně Oomen, když se snažil vstát a u toho si držel krvácející ránu.
Geels stál jak přikovaný, pohled mu cukal z Oomena na mě a zpět.
,,Jako varování, až budete chtít někoho podplatit, najděte si někoho méně nebezpečného." Nůž jsem zasunula k opasku a mírně se uklonila. ,,Bylo mi ctí, asi si najděte hojiče." Zasmála jsem se a zmizela ve stínu.