I'm young BUT

9. deeptalk

Když jsem se probudila Kryštof už vedle mě nebyl, nejspíš odešel aby nás nikdo neviděl, což je dobře. Vlastně ani nevím co se stalo. Neřešila jsem to, byl to jen nějaký "úlet" i když se vlastně nic nestalo.

Šla jsem se kouknout z okna jak je dneska venku, a svítilo sluníčko, koukla jsem se na počasí a bylo 30 stupňů. Takže dnešek strávím u bazénu nebo v bazénu.

Šla jsem do kuchyně se nasnídat, byli tam všichni. Když se na mě koukl Kryštof trochu jsem zpanikařila, uvědomila jsem si co se vlastně včera stalo. Rychle jsem odvrátila pohled a začala si sypat cereálie do misky. Když jsem si šla sednout tak nebylo jiný místo než vedle Kryštofa.

Po chvíli me kopl do nohy, otočila jsem se na něj s nechápavým pohledem a on mi ukázal na telefonu napsaný: potom se sejdeme na hřišti. Achjo, takže na to asi oba nezapomeneme jen tak, chci na to vůbec zapomenout? Je strašně hot, ale je to mého bratra nejlepší kamarád. Kývla jsem hlavou na souhlas a dal jsem se věnovala jídlu.

Když jsem dojedla, šla jsem do pokoje převléknout se protože jsem pořád byla v pyžamu. Vzala jsem si černé džínové kraťasy a bílý top. Vzala jsem si telefon a šla jsem na hřiště.

Když jsem tam došla, Kryštof už tam byl. Koukal do telefon a když mě zahlédl, dal si ho do kapsy od kraťasů a šel ke mně. "Proč tu jsem?" Zeptala jsem se hned. "Asi bychom si měli promluvit." Odpověděl. Kývla jsem hlavou ať tedy mluví. "Um, no, zopakujeme si to dneska? Bylo to fajn ne?" Znervózněl a poškrábal se za hlavou. "Proto jsem musela jít až sem? Nemohl jsi to napsal zprávou?" Řekla jsem, vážně jsem touhle dobou mohla být u bazénu. "Ne, je to jediný místo, kde můžeme být sami." Řekl a šel blíž. "Chceš mě tady znásilnit?" Zeptala jsem se a šla dál. "Není to znásilnění když to chceš." Odpověděl a upřeně na mě koukal. "Kdo řekl ze to chci?" Složila jsem ruce na hrudi. "Já." Šel zase blíž. Nevěděla jsem co se to se mnou děje, celé moje tělo zůstalo stát, věděla jsem že bych měla jít dál, ale zůstala jsem na místě. Moje srdce se rozbušilo, zrychlil se mi dech. Kryštof mi dal pramen vlasů za ucho. "Jsi mého bratra nejlepší kamarád." Řekla jsem. "Hm, co s tím?" Řekl klidně, hraje blbého nebo mu to vážně nedochází? "Dokážeš si představit jak by reagoval Honza kdyby o tomhle všem věděl?" Ustoupila jsem konečně. "O čem? Nejsme spolu ani jsme spolu nic neměli." Složil ruce na hrudi, asi čekal že mu řeknu že se mi líbí či co. "Spal jsi se mnou v posteli." Řekla jsem a dala si ruce do zadních kapes. "Nespal jsem ale s tebou." Odpověděl. "V posteli jo." Odpověděla jsem já, ani nevím o čem se tady bavíme, je jasný že by byl Honza naštvaný kdyby se jen dozvěděl že spolu teď mluvíme. "Můžeme to zopakovat." Mrkl na mě. Neuvěřitelný. "Neposloucháš mě snad? Co kdyby to zjistil Honza?" Složila jsem ruce na hrudi zase. "To už by stejně bylo
Pozdě, bylo by jedno jestli by to bylo jednou nebo víckrát." Argumentoval. Co si tím vůbec chce dokázat? Nebo co od toho očekává, pořád jsem jen sestra jeho nejlepšího kamaráda, mladší, sestra. Možná mu chybí mladší do jeho seznamu koho už ojebal, nebo chce nějaký letní úlet, nebo jsem jen sázka?

"Přemýšlíš jaký jsem v posteli? Nechceš to spíš rovnou zkusit?" Odtrhl mě od myšlení Kryštof. "Je mi 14." Zopakovala jsem stejně jako v ten večer. "Počkám. 15 ti bude za týden ne?" Jak to ví? "Stalkuješ mě nebo co?" Zasmála jsem se. "Možná , děsí tě to?" Vlastně neděsí, což je trochu ujetý. "Ani ne." Zvedla jsem hlavu abych na něj lépe viděla. "Hm, no vlastně jak by mohlo, nejsem tady jediný kdo někoho stalkoval že?" Asi víme kam tím míří. Pokrčila jsem jen rameny a nic neřekla.

Vzdychl. "Co je?" Řekla jsem krátce. "Co mám s tebou dělat?" Sedl si na lavičku za ním, co tím myslel? "Jak jako co se mnou máš dělat?" Zeptala jsem se zmateně. "Nevím, 14ti letá malá holka s traumatem, ale je neuvěřitelně sexy ať už udělá cokoliv." Vůbec nevím jak tohle mám brát. A proč tak změnil celou svoji náladu? "Tohle asi nebude kompliment?.." zeptala jsem se zmateně. "Já sám nevím, nevyznám se v tobě." Koukal na mě, jeho výraz ale vypadal jinak, jako kdyby byl vážně zmatený, ale co je na tom nejhorší? "Já v sobě taky ne." Tohle. Sedla jsem si vedle něj. Jen jsme seděli vedle sebe, přerušila jsem ticho. "Počkat, řekl jsi že jsem malá?" Vzpomněla jsem si co o mě říkal. "No řekl, kdybych měl soudit podle výšky kolik ti je, řekl bych tak 11." Urazil mě, asi. Netuším nikdo si z mé výšky nikdy nedělal srandu. "A co čekáš když sám měříš přes 180 cm." Řekla jsem a bouchla ho. "184, děkuju." Za co děkuje?.

Chvíli jsem neodpovídala, ale potom jsem nakonec něco řekla. "Proč se se mnou bavíš?" Vypadlo ze mě. Tuhle otázku si pokládám od doby, co přijel. "Upřímně? Nerozbrečíš se mi tady když ti řeknu pravdu?" Tak teď buď si mysli že jsem obrečená, nebo to bude nějaký hodně bolestivý důvod. "Chceš říct že jsem ubrečená?" Zeptala jsem se. Vlastně má důvod si to myslet, už jsem před ním brečela, a ne jednou, bohužel. "Ne, vím nad čím teď přemýšlíš, docela dost se dá z tvého pohledu přečíst, na tom by jsi měla zapracovat. "Nevíš nad čím přemýšlím." Odpověděla jsem jen. "Měla jsi důvod přede mnou brečet, vlastně před kýmkoli." Věděl nad čím přemýšlel, vážně bych nad tím asi měla zapracovat. "Nepřemýšlela jsem nad tímhle." Zalhala jsem. "Taky by jsi měla zapracovat na lhaní, nejde ti." Řekl. Možná to není ve mně ale v něm, má nějakou schopnost. Mlčela jsem.

"Kdo se s kým rozešel?" Cože? Nevím o čem mluví. "Co?" Koukla jsem na něj nechápavě. "Ty nebo tvůj ex?" Upřesnil. Už jsem to pochopila, bohužel. "Já." Řekla jsem rychle. "Jsem na tebe pyšný." Ta věta mi v hlavě zazněla ještě asi třikrát. Tohle mi Lukáš nikdy neřekl. Koukala jsem se na něj zmateně, proč je na mě pyšný zrovna za tohle? "Proč?" Zeptala jsem se ho. "Protože to byla správná věc." Řekl. "Jak to mohla být správná věc? Miloval mě, a já se na něj vykašlala." Miloval mě. Minulý čas Vallerio, musíš se už taky posunout dál. Řekla jsem si. "Miloval? Jak si tohle vůbec můžeš myslet? Víš co znamená láska?" No, jak se to vezme že.. "Ne nevím, ale říkal mi to, a dával mi komplimenty, a taky mi psal na dobré ráno i noc." Tohle něco znamená ne? "To samé můžu dělat já, a potom říct že jsme kamarádi. Když někoho miluješ, nedovolila by jsi aby mu někdo ublížil, natož aby jsi mu ublížili ty, opakovaně, vědomě. On věděl co dělá Vall, ale pokračoval. Nemiloval tě." Nemiloval mě. To je poprvé co jsem tu větu slyšela živě. "Ale já jeho jo." Zarazila jsem se když jsem to řekla nahlas. Vzpomněla jsem si na doby, kdy jsem mamce brečela do náruče, a ptala se jí, proč to udělal. "Miluješ ho ještě?" Ou. Miluju? "Já nevím." Odpověděla jsem a podívala se na něj. "Nemiluješ. Věděla by jsi to." Možná, já teď nevím hodně věcí, třeba kdy budu zase v pohodě, proč se to stalo zrovna mě, proč to vůbec dělal, nebo dělá? Udělalo se mi špatně když mě napadla myšlenka, že to může právě teď dělat jiné holce, a že nějaká holka se teď může cítit stejně jako já, může hodiny sedět na posteli v noci, a přemýšlet jestli není na čase ho opustit, ale zároveň nechce, může si myslet že takhle normální vztahy probíhají, a je pozdě na to, ji zachránit. Je pozdě na to zachránit i mě? Budu se navždy bát lidského dotyku? Budu se navždy bát vztahu? "Nad čím přemýšlíš?" Asi jsem mlčela moc dlouho.

"Myslíš že už je pozdě? Jakože už mi nemá kdo pomoct? Třeba už se navždy budu bát doteku. Ale to nechci víš? Chtěla bych být jako ostatní." Proč jsem mu to vůbec řekla? Musí si myslet že jsem blázen. "Těžko říct, ale myslím, že až najdeš správného člověka, dotek ti vadit nebude."
Postavil se. Možná si nemyslí že jsem blázen.

"Stejně nepochopím jak ti to mohl dělat, jsi taková nevinná, jo jsi krásná a sexy, ale jsi nevinná, křehká a roztomilá. Musel to být psychopat, kdybych ho potkal zabil bych ho, nezasloužila sis to." Já to taky nechápu abych byla upřímná, sice nevím jestli mě tak nevidí jen Kryštof, ale i kdyby jsem nebyla krásná, sexy nevinná a všechno co říkal, nezasloužila jsem si to, nikdo by si to nezasloužil.

"Max mi říkal že mě ničí, a ať se s ním rozejdu, měla jsem ho poslechnout." Vypadlo se mě, dneska se mě padají doslova sračky. "Max?" Jsem uvařená,neměla jsem o Maxovi mluvit. "Můj nejlepší kamarád." Nejradši bych se zabila upřímně, dobře to se asi nehodilo teď. "Kde je Max teď?" Co to je za otázku? "Zabil se." Sklopila jsem hlavu. "Promiň." Řekl jen. "Nesnáším tě víš to? Taháš ze mě moji minulost, kterou bych nikomu jen tak neřekla, a ani tě pořádně neznám." Není to pravda. Nejde ho nesnášet. Nic neřekl, jen mě obejmul. "Lžeš, nejde mě nesnášet." Snažil se odlehčit situaci. Nic jsem neřekla. "můžeme už jít domů?"