Anděl strážný, anebo démon?

Chaos

Chvíli jsem byla zaskočená, ale polibek jsem jí opětovala. Tělem mi projela vlna energie. Bylo to jako kdyby mnou projel elektrický proud. Když se odtáhla, řekla: ,,Ros, už nechci žít věčný život bez tebe." Hleděla jsem na ni. Z myšlenek jsem měla chaos.

,,Tori." začala jsem pomalu ,,Já potřebuju čas na srovnání si myšlenek. Líbat tě bylo úžasné, ale je to pro mě úplně nový pocit. Vždy jsem byla ve vztahu s mužem. A tohle je diametrálně odlišný pocit. Víš, víc intenzivní a vlastně asi lepší. Já nevím. Ty jsi příliš krásná na to, abych tomu všemu uvěřila." Tori na mě jen nevěřícně hleděla.

,,Děláš si srandu?" vybuchla po chvíli. Nebyla to exploze hněvu, ale zoufalství a překvapení. ,,Já ti řeknu, že svět je plnej bytostí z jiných světů, že ti hrozí nebezpečí a že musíš zemřít. Ať už proto, aby jsi mohla žít věčně, anebo proto abys zavítala do kruhů Inferna. A tebe nejvíc trápí, že pro mě nejsi dostatečně krásná? Měla bys být vyděšená, nenávidět mě. Mohla jsi mě nechat odejít. Ale to ne. Ty mě objímáš, necháš se líbat a dokonce mě políbíš zpět." spustila monolog motivovaný jejím momentálním rozpoložením. Překvapená jejím výbuchem se šeptem zeptám: ,,To líbám tak zle, že tě to tak dopálilo?" Moje otázka v ní vyvolala další vlnu údivu. Zavrtěla hlavou. 

Když se jí podařilo získat zpět sebekontrolu odpověděla už vyrovnaným hlasem: ,,Ty mě vůbec neposloucháš. Líbáš perfektně. Já nechápu to, že nemáš strach z toho, co vše ještě může ve světě číhat. Víš jen zrnko z celého moře podivností  a ty jako největší problém vidíš svou nejistotu. Bojíš se, že nejsi dostatečně krásná, zkušená a nevim co ještě. Nedokážu žít s vědomím, že si tohle myslíš, ale nechci žít bez tebe. Přeju si, abys pochopila, že nejsi bezchybná, ale přesto jsi perfektní."   

Rozbušilo se mi srdce. Všechny ty pocity, které jsem nechápala, teď dávaly význam. Nikdy jsem se nezabývala svou orientací. Muži o mě jevili zájem a doma mi řekli, že tak to má být. Rodinu, ve které jsem vyrůstala, jsem potřebovala opustit, co nejdříve. Vír myšlenek, vzpomínek i emocí se zrychloval. Zavřela jsem oči. Vyschlo mi v ústech. Otevřela jsem oči. Victoria seděla u stolu a sledovala každý můj pohyb. Otočila jsem se k ní zády, abych si vyndala sklenici a naplnila ji ledovou vodou z vodovodního kohoutku. Po celou dobu jsem cítila na zádech její pohled. Napila jsem se.  Nespěchala jsem. Už dávno jsem pochopila, že se nemůžu snažit ovládnout chaos, protože to je nereálné. Usilovala jsem se tedy stát součástí toho zmatku. Sklenici jsem opláchla a uklidila zpět do police. Victoriin pohled se mi stále zabodával do zad. Konečně jsem se otočila. Naše pohledy se setkaly.  Ten její byl dokonale ledový a nečitelný. Sesunula jsem se k zemi. Posadila jsem se do sedu se zkříženýma nohama. Zády jsem se pohodlně opřela o kuchyňskou linku. Nastal čas, abych jí vysvětlila své absurdní chování. Při pohledu na Tori jsem se neubránila úsměvu.

,,Nezáleží mi na tom, jak moc nebezpečný svět je, ani na tom, co v něm číhá. Během života jsem potkala víc monster, než láskyplných bytostí.  Už v dětství mi přestalo záležet na mém vlastním životě. Myšlenka na smrt mě neděsí. Jediné čeho se opravdu bojím je osamění. Proto mám priority srovnané jinak než očekáváš. Nechápala jsem proč mě pohled na tebe nutí do úsměvu, proč žárlím na každého kdo se tě dotkne. Dnes jsem pochopila. Vše začalo dávat smysl. Mám jen strach, že když uvěřím ve skutečnost tvé lásky, rozplyne se jako mlžný opar. Z lásky mi vždy zůstaly jen šrámy, proto je podle mě neopětovaná láska horší než smrt.  Nebojím se zemřít, má-li to být nový začátek života s tebou." dokončila jsem své vysvětlení.  Doufala jsem, že aspoň trochu dává smysl.

Čekala jsem s bušícím srdcem na její reakci. Victoria se zvedla ze židle. Přistoupila ke mně a natáhla ruce mým směrem. Chytila jsem jí. S modrým zábleskem mě vytáhla na nohy. Bez jediného slova mě vedla do svého pokoje. Její výraz se změnil. V očích jsem zahlédla modré jiskry a na rtech jí hrál šibalský úsměv. Když s tichým cvaknutím zavřela dveře od pokoje, projela mi celým tělem nervozita. Z jediného jejího pohledu jsem pochopila, že všechna slova jsme dnes už vyčerpaly. Nechala jsem se pohltit chaosem.