Ze stínů zhmotnění [CZ]

Kapitola 11.

Lillith

Lillith se vyhoupla na palubu a okamžitě se vrhla ke stěžni. Vyčkávala na svou příležitost, a náhle se jí naskytla. Jeden z posádky šel upevnit lana. Nechráněný cíl. Dokonalý cíl. Lillith k němu přistoupila a rychlým pohybem mu zlomila vaz. Padl na zem, mrtvé oči se šokovaně koukaly do prostoru, mezitím co měl krk v nepřirozeném úhlu. Lillith mu začala šacovat kabát. Našla jedinou zbraň, meč. Krátký, vzato ostrý a smrtící. Podívala se na stranu a všimla si kapitána, který rozhazoval povely. Vzadu, ovšem, byla Hyperie, která zrovna bodla jednoho chlápka. Takže princezna je k užitku. Do lodi udeřila vlna a mrtvá těla byla spláchnuta do moře.

Lillith se vrhla po dalším člověku. Specificky to byla vojačka. Měla červený plášť s vyšitými plameny a černé vlasy shované pod čepicí. Otočila se na Lillith a ta ji hned bodla do břicha. Loď se znovu prudce naklonila. Lillith uklouzla po podlaze, narazila do zábradlí a přepadla přes něj. Držela se a zoufale se snažila najít na povrchu lodi najít bod, o který by se mohla opřít a vyšplhat nahoru. Jeden námořník k ní přistoupil a zdálo se, že se rozhodoval mezi její vraždou či záchranou. Ovšem než se rozmyslel, Lillith už se dostala nahoru a rozsekla mu hrdlo. Z rány se vyřinula krev a námořník padl. Lillith ho přehodila přes okraj. Přiskočila ke dvou dalším členům posádky. Jednoho sekla do břicha, až se mu z něj vyvalily vnitřnosti a druhého bodla do srdce. Obě těla zastrčila za sudy.

Námořníci si začali všímat jejich chybějící spolunámořníků. Lillith dostala nápad. Přikradla se ke kapitánovi lodi a dala mu rukojetí do spánku. „Útočníci na lodi!“ Začali křičet. Zezadu ji za krk chytil námořník. Ona se mu snažila vykroutit, ale nakonec to byla Hyperie, co ji zachránila. Bodla námořníka do zad a ten se po ní ohnal. Lillith doufala, že si s ním Hyperie poradí, protože už na ni útočil jiný námořník. Loď se naklonila a Lillith koutkem oka zahlédla Viper, která vypadala k smrti unavená. Hyperie si toho taky všimla. Náhle se otočila, zavřela oči a roztáhla prsty. Nebe se rozzářilo a skrz mraky prosvitlo slunce. Z mraků přestalo pršet a vítr se zpomalil. Hyperii přes víčka zářily oči a čas se zdál jako zastavený. Všichni se přestali hýbat a zírali na ten jev.

Lillith se probrala jako první a využila příležitosti. Zbylých pár námořníků rychle poslala do bezvědomí. Hyperie se posadila a zdánlivě už přestala používat tu svou magii. Lillith vydechla a podívala se na stopy krve a pár bezvládných těl. Tehdy ji napadlo, jen na okamžik, jak mohla tyto nevinné lidi jen tak zabít. Jsi zrůda, Lillith, slyšela hlas své matky. Každý tak je. Svým způsobem.

„Co chceš s nima dělat?“ Hyperie se zeptala. Ukázala na bezvědomé lidi.

„Informace, nebo pomoc při manévrování lodě,“ Lillith si zastrčila mokrý pramen rudých vlasů za ucho. Pak jsi vzpomněla na Viper. S uvědomněním zaklela a vrhla se do podpalubí.

„Viper!“ Lillith zakřičela a uviděla Viper na zemi. Měla zavřené oči. Lillith k ní přiběhla, cestou zakopla o pytel. Popadla Viper za ramena a zatřásla s ní. Do Lillith se zaklesl strach. Přiložila k Viper ucho. Dýchala. Lillith spadl kámen ze srdce. Byla jen vysílená.

Popadla Viper a vytáhla ji na palubu. Opřela ji o sud. „Dej na ni pozor, prosím. Já jdu svázat zbytek posádky,“ řekla a šla do místnosti pod lodním můstkem.

V momentě, co vešla, málem zakopla o...něco na zemi. Našla nebližší lucernu a zapálila ji. Ukázalo se, že ta věc byla nějaká mapa. Lillith ji postavila a začala hledat lano. Uprostřed místnosti byl stůl, a na stěně visela mapa všech čtyř říší, souostroví Namia a ostrova Božího Hněvu. Od břehu říše Floral, jež byla na severozápadě od říše Inferno, se vedla klikatá uhelně černá čára až k ostrovu Božího Hněvu. Lávka smrti. Jediný známý pás na moři, kudy se dá proplout. Lillith prohledala stůl a našla to, co potřebovala, pak se vydala zpátky na palubu a začala tahat námořníky k jedné stěžni. Raz, dva, tři, čtyři a kapitán. Pět lidí. To je víc než dost. Začala je obmotávat provazem. Z každým kolečkem provaz utáhla. Nakonec udělala osmičkový uzel.

„A co dál?“ Zeptala se Hyperie.

„Teď, náš hlavní cíl je Floral. Dle mých navigačních schopností, nemám páru, kam dál.“ Lillith řekla upřímně. Hyperie si povzdechla.

„Říše Floral je jihovýchodě, takže jelikož je západ támhle,“ ukázala směrem na zapadající slunce. „A východ je támhle,“ rozpažila druhou ruku a nechala tu, kterou zdvihla první, klesnout. „Tak jihovýchod je...tudy...“ Ukázala jedním směrem. „Jednoduchý...“ broukla si.

Lillith přikývla a přiběhla ke kormidlu. Trochu ho pootočila a doufala, že teď jedou zprávným směrem. Na řízení lodi nebyla stavěná, ale proto nechala žít kapitána. Podívala se na západ slunce, který barvil moře do zlata. Líbilo se jí to. Nachvilku, svět se nezdál tak krutý. Připomělo ji to Hyperii a Viper. Byla za ně ráda, i když si to nepřiznávala. Nevěděla, jestli to tak cítily stejně, ale bylo jí to jedno.

Dívala se, jak slunce se utopilo v moři, pak se otočila na druhou stranu, kde už byl vidět měsíc. Tohle byla ona. Měsícem. Někteří ji neměli rádi, a nevyčítala jim to. Byla pro to zrozená a takhle taky zemře. Ať už zemře kdykoliv...

Zdravím, doufám, že se vám nová kapitola líbila 😃
Pokud mě chcete podpořit či zkritizovat, můžete mi nechat pod kapitolou komentář. Děkuju za přečtení ❤️ (P. S: Děkuji za 10 followerů!!!)

-Fantasy_Bookworm-