Zbloudilá duše

Část 6

Popravdě, kdyby se král rozhodl, že si ji ponechá, jako spřízněnou duši a přikázal by jí se dítěte zbavit, nemohla by mu říct, ne. Jediné východisko v takovém případě, by byla její smrt. Nakolik, jen tak pokud ví, se dá přerušit pouto spřízněných duší. Sice slyšela zvěsti, že i kněží, když mají k tomu pádný důvod, to dokážou, ale zda je to pravda, či nikoliv, to netuší.

Její myšlenkové pochody, přerušil muž stojící před ní, když ji znovu pohladil po tváři. Nechápala, jak se mohla tak zamyslet, ale stalo se. S touhou, se mu podívala do těch jeho temných hnědých očí, které ji přímo hypnotizovali a v tu chvíli, si uvědomila, co přesně má v úmyslu udělat, když se k ní začal pomalu a opatrně přibližovat.

Všiml si, že po jeho slovech, byla chvíli mimo a on tu chvíli využil, aby ji dostal zpět do stavu, kde ho bude znovu vnímat. Něžně ji pohladil po tváři a začal se k ní s opatrností, jemu vlastní, tudíž s žádnou, přibližovat. Jeho pohled mu neustále běhal, z jejich plných rtů, k jejím nádherně modrým očím.

Netušil, zda je to brzo, či nikoliv, ale vydržet to už nedokázal. To pouto, co mezi sebou měli, ho plně ovládlo a on toužil jen po jednom. A to spojit se s ní. Spojit se se svou družkou a označit si ji, aby každý znal, že je zadaná. A hlavně, že je jen a jen jeho. A to samé chtěl po ní.

No, prozatím si mohl dovolit, jen to, na co se chystal. Nakolik, byla těhotná a on netušil, zda by její dítě, když je napůl lidské krve, to spojení ve zdraví přežilo. Nejdřív se musel poradit s královským smečkovým lékařem a až pak pokud svolí, se už nebude držet zpátky. Samozřejmě, pokud s tím bude Elion souhlasit.

Už byl natolik blízko, že cítila jeho dech, na své tváři. Byla tak vzrušená, jako nikdy předtím. Celým tělem, jakoby ji v tu chvíli procházelo snad tisíc mravenců, jak byla neklidná. Netušila proč, ale v jeden moment se jí zdálo, že zaváhal, nad tím, co měl v úmyslu udělat.

Zmateně se mu zahleděla do očí a když si všimla, že ji svým způsobem, žádá o svolení, pochopila. U srdce, ji nesmírně zahřálo to zjištění, že její druh, nechce nic dělat, proti její vůli. Na důkaz toho, že souhlasí s tím, co má v plánu udělat, se na něj nesměle usmála a své ruce přesunula, kolem jeho krku.

Po jejím svolení, si už jen stačila všimnout, jak se mu zajiskřilo v očích a vzápětí spojil jejich rty, v jednoduchém polibku, který rázem prohloubil. V tu chvíli, ji zasáhla taková smršť emocí, že měla co dělat, aby se udržela na vlastních nohou. V břiše měla pocit, že se jí tam rojí, stále víc a víc motýlků, který se chtějí nutně podívat na svět, jen si ještě nenašli škvíru, přes kterou by se měli dostat ven.

Jakmile mu dala své svolení, tedy aspoň to, pochopil z toho, když mu své ruce omotala kolem jeho krku, neváhal ani vteřinu. S vášní, kterou celá ta léta potlačoval, se jí vrhl, na její nadýchané rty a nemohl uvěřit, že se to opravdu děje. Že opravdu našel, svou spřízněnou duši, se kterou bude do konce svých dní.

To, co v tu chvíli cítil, nevěděl ani, jak to vůbec popsat. Najednou ho přepadlo tolik emocí, že měl potíž, rozeznat jednu od druhé. Tolik vášně, touhy, lásky a něhy, za celý svůj dosavadní život, ještě nezažil. A teď ho přepadli najednou a nepřipraveného. Dosud, si neuměl ani představit, jak silné je pouto, které tak dlouho hledal.

Měl neodbytnou touhu, si ji okamžitě vzít, ale musel se zastavit. Pravdou bylo, že kdyby pokračoval, tak by ztratil nad sebou kontrolu. A ublížit své družce, by bylo to poslední, co by chtěl. Netušil, že jeden polibek, s jeho vyvolenou, ho dostane skoro až do kolen.

I když mu jeho sestra, kdysi popisovala, co prvně cítila a jak probíhalo její první spojení s Orenem, tak ani ve snu, by se mu nezdálo, že by to mohlo být, až tak silné. V tu chvíli, jak se jejich jazyky propletly, jakoby pro něj přestal existovat celý svět a byli tam jen oni dva. A nikdo jiný.

Zadýchaně se odtáhl od ženy, která, jak viděl, byla na tom s pocity stejně, jako on a vzápětí si opřel své čelo o to její. Hluboce se jí zadíval do očí a následně promluvil. „Je mi to líto, ale nemůžeme pokračovat, i kdybych moc chtěl. Aspoň ne do té doby, než si promluvíme s lékařem, který potvrdí, že je naše spojení, bezpečné pro dítě, které čekáš." Věděl, že pouto, které je pojí, působí stejně silně na Elion, jako i na něj. A nemohl dopustit, aby se jim to zvrtlo, ať byla jejich touha po sobě navzájem, jakákoliv velká. Ne, pokud si nebyl jistý tím, že neublíží, jejímu dítěti. Tedy už jejich dítěti.

Nechápala, proč přerušil jejích polibek, když jí se tak moc líbil. Touha a chtíč, co jí v tu chvíli ovládly, procházeli celým jejím tělem a ona se jimi nechala unášet. Tedy až do doby, než ji Dorian stáhl zpět na zem. Snažila se rozdýchat ten zážitek, co s ním právě prožila a snažila se i ujasnit si, co jí to vlastně řekl.

Ve chvíli, kdy si uvědomila, co se mohlo stát a proč se zastavil, procitla. Upřeně se mu dívala, do jeho touhou naplněných očí a popravdě nechápala, kde vzal tu sílu v sobě, aby rozpojil jejich polibek a dostal znovu pod kontrolu, své emoce.

Musela uznat, že ona rozhodně, tak silného ducha neměla. Být to totižto na ni, pokračovali by dál a na následky, by se vůbec neohlížela. To pouto ji zcela ovládlo a tím ji i zamlžilo její mysl. „Děkuji ti." Řekla roztouženě, nakolik se její emoce, ještě nezklidnily. Nedokázala si ani představit, co by se stalo, kdyby je nezastavil včas a oni by pokračovali v tom, co dělali. „Nechtěně bych ohrozila vlastní dítě, kdyby si nás nezarazil." Dodala, už klidněji. Dech se jí pomalu vracel do normálu a i její srdíčko, které mělo v úmyslu doběhnout neexistující maraton, se taky pomalu zklidnilo.