Brumbálův pokus

1

Toho dne nastal v kouzelnickém světě velký poprask. Harry Potter už byl víc jak půl roku nezvěstný. Nikdo nevěděl kde je. Lidé kteří byly na Brumbálově straně si mysleli, že ho Voldemort unesl. Zatím co smrtijedi si mysleli, že ho Brumbal schoval a snaží se to na ně svést. Pravda byla ale úplně jinde a to se kouzelnický svět dozvěděl toho rána z Denního věštce.

Stalo tam:

Všichni mě vždycky považovali za chlapce který přežil. A za chlapce který je, a vždy bude na Brumbalově straně. Nedávno se mě ale jedna osoba zeptala, za co Brumbal bojuje. Nejdříve mě to zmátlo, ale poté jsem o tom začal přemíšlet. Nejjednodušší odpověď byla, že je proti tomu, co říká Voldemort. Ale tohle není pořadná odpověď. A tak jsem se nad tím z hluboká zapremýšlel. Další možností bylo, že Brumbál se snaží lidi bránit před zbytečnou smrtí. Na to mi byla dána otázka, co je to zbytečná smrt. A ja zjistil, že ničí smrt není zbytečná. Smrt každého z nás má vliv na budoucnost a naším úkolem je pochopit, proč smrt našich blízkých, nebyla zbytečná. Další za co by Brumbál mohl bojovat byla ochrana mudlovskych dětí. Které nemají jak se bránit. Ale jak je možné, aby ochránil mudlovské děti, když nebyl schopný ochránit své vlastní dítě? Nemluvě o jeho chování k Zmijozelským dětem. Až poté mi konečně došlo za co Brumbal skutečně bojuje. Jde mu o to aby vše zůstalo stejné. Ale je to takhle správně? Je ten systém který tu je správný?

A právě po této otázce mi došlo, o čem tato válka je. Je o tom, jestli se tato společnost měnit má nebo nemá. Já si myslím, že by se tato společnost změnit měla. To ale neznamená, že souhlasím se změnami, které chce Voldemort. To ne! To co se snažím tímto článkem říct je, že od teď nejsem ani na straně Voldemorta ani na straně Brumbálá. Jsem na své vlastní straně a kdokoli se rozhodne přidat se na mou stranu, bude vítán. Ať už smrtijed nedo člen řádu každý bude přijat.

Harry Potter

Tento text mnoho lidí zmátl. Aby taky ne, tohle změnilo vše. Celý pohled na válku a především na Brumbála. Nikdo si nemohl nevšimnout zmínky o Brumbálově dítěti. Nikdo ale nikdy o žádném dítěti neslyšel.

---

,,Napsal jsi to hezky Harry." Usmála se na něj Mar. Ve skutečnosti se jmenovala Margaret, ale jak Harry velmy rychle pochopil, neměla toto jméno ráda. Mar měla dlouhé černé kudrnaté vlasy s ofinou. Své vlasy nikdy nedávala do culíku. Její oči byly hnědé, ale věčně schované za brýlemi. Mar se moc často nesmála, o to víc byl její smích pro Harryho cennější. Jinak ale byla velmy inteligentní. Harry měl problém s ní diskutovat na jakékoli téma, jelikož měla veliké znalosti snad o všem. Zároveň ale byla velmi tajemná a jen tak někomu se nesvěřila. O to víc si Harry cenil toho, co mu v posledních dnech svěřila. I když si někdy přál, aby o tom nevěděl.

Do místnosti vešel Severus. ,,Ahoj, Harry tím článkem jsi způsobil úplné pozdvižení. Brumbál si mě dnes zavolal k sobě do kabinetu a vyslíchal mě jako nějakého vězně, jestli nevím kde jsi a především jak ses dozvěděl o Mar." Usmal se na něj. ,,Ale neboj, samozdřejmě jsem mu nic neřekl." Severus si sedl vedle Mar na gauč a ona si přez něj přehodila nohy. ,,Myslíte, že jsem udělal dobře a že se ke mě někdo přidá?" Zeptal se Harry. ,,Harry, napsal jsi pravdu. A to dobře je. A i kdyby se k tobě nikdo další nepřidal, jsme s tebou my. Ale jsem si na sto procent jistý, že se někdo přidá." Odpověděl mu Severus. ,,No nic, já jdu k sobě." Řekla Mar a vydala se do druhého patra domu kde měla svůj pokoj.

Všichni tři bydleli v malém dvoupatrovém domku. Byl to opravdu malý domek, jelikož v prvním patře byla jen kuchyň, jídelna spojená s obývákem a malá koupelna. Zatím co v druhém patře byl jen malí pokojík. Tento dům patřil Severusovi ale do teď ho využívala jen Mar. To je důvod, proč má ona svůj vlastní pokoj a oni se musí dělit o obívák. Takže musí spát na rozkládacím gauči.

Harry byl v tomto domku ze začátku jako zajatec, ale jakmile se dozvěděl některé informace, zjistil že víc jak ve vězení, je zde doma. Mar i Severus k němu byly ze začátku nepřijemní. Oba dva jím opovrhovali a on nechápal proč ho tedy unesly. To se dozvěděl teprve nedávno. A i když to nahlas neřekl, byl jim za to vděčný.