Část 1

132 8 4
                                    


Před čtyři sta lety, se v jedné z mnoha smeček narodil Alfě syn, jménem Dorian Dark, který svým přesvědčením, cílevědomostí a svým vlastním smyslem pro spravedlnost, změnil celý svět.

Už odpradávna měli vlkodlaci v sobě zakořeněno, že jsou ochránci lidí. Tak to zamýšlela jejich bohyně a po dlouhá staletí se tím i řídily. Jenže čas neúprosně plynul a vše se měnilo. Uběhlo mnoho let a vlkodlaků bylo stále víc a víc. Časem se z nich vytratila úcta k bohyni, která jich stvořila. A kdežto neměli vedení, kromě svých Alf, začali být neovladatelný.

Ne všechny smečky, jen některé. No i to stačilo, aby se svět propadl do temnoty, do které se narodil Dorian. V době, kdy byl ještě malé vlče, se v jeho krajině odehrávalo mnoho bojů, které neměli konce. V jednom z těch bojů, zemřel i jeho otec Damon, který se snažil ochránit, jak svou smečku, tak i rodinu.

Když jeho otec a zároveň Alfa smečky padl, jeho matka Zara, aby ochránila, jak jeho, tak i jeho sestru Darcey, s nimi utekla do hor, kde je i vychovala. Tehdy to bylo to nejbezpečnější místo, kde se dalo žít. V té době bylo Dorianu deset let a už tehdy, se chtěl všem postavit a pomstít smrt svého otce. No matka mu to rozmluvila. Řekla mu, že až bude dospělý, až pak bude mít šanci vydobýt si to, co mu po právu náleží.

A tak se i stalo. Když Dorian dosáhl věku jednadvaceti let, opustil bezpečí svého domova a vydal se s nadějí v srdci, získat zpět nejen svou smečku, ale i napravit to, co vlkodlaci způsobili svým jednáním. Už od mala měl svůj vlastní smysl pro spravedlnost, byl cílevědomý a odvážný. Neměl strach se postavit komukoliv a nikdy se nevzdával.

Léta přibývala a z Doriana se stal obávaný válečník. Během několika let, se mu povedlo získat zpět nejen svou smečku, ale i ve své zemi, která mu náležela, nastolit mír. Byla to doba krutých bojů, ze kterých pokaždé vyšel, jako vítěz. Jeho odhodlanost a touha dosáhnout svého cíle, ho poháněla vpřed.

Stávalo se, že už v boji nemohl. Několikrát se stalo, že jeho protivník byl silnější Alfa, nežli byl on. No i když byl nespočet krát sražen k zemi a i když si každý myslel, že už nevstane, jeho odhodlanost, houževnatost a jeho přirozenost nikdy se nevzdat, ho pokaždé postavily na nohy.

Než si vydobyl to, co chtěl, tedy celou zemi, uběhlo celé desetiletí. Stal se z něj nejobávanější bojovník, jaký kdy žil. Jeho pověst ho předcházela. Po celé zemi, si vybudoval takové postavení, o jakém se každému mohlo jenom snít. No, každý z těch bojů, kterým si prošel, zanechal na jeho těle památku.

Byl toho názoru, že pokud není nutno zabít danou osobu, tak ji nezabije. Což znamenalo, že když vyhrál nad Alfou nějaké smečky, nechal ho žít. Ale s tím, že mu přísahal věrnost, co znamenalo, že sice smečku nepřevzal, ale i tak mu patřila.

Takhle si po deset let, budoval svou pozici, aby se jednou mohl stát králem vlkodlaků. Aby mohl nastolit mír mezi dvěma druhy. Mezi lidmi a vlkodlaky. Tak, jak to bylo za starých dob, kdy ještě vlkodlaci, věřily ve svou bohyni. Aby měli jeho lidi vedení, které tak nutně potřebovali, jinak se mohlo klidně stát, že by se navzájem vyhubily.

V té době se usadil v zámku, který se nacházel, blízko tehdejšího hlavního města. Přestěhoval tam svou matku i sestru a svou smečku pasoval na královskou gardu. Netrvalo dlouho a uspořádal, pro všechny Alfy i jejich smečky, něco, jako ples, na počest jeho samotného. Kde mu měli všichni přítomní, počínaje Alfy, přísahat věrnost a tím veřejně potvrdit to, že ho uznávají, jako svého krále. Což taky učinily.

Od té doby uběhlo už přes tři sta let a mír, který před staletími nastolil, mezi lidmi a vlkodlaky stále trval. Tehdy byl moc rád, že všechno bylo tak, jak bylo. Občas byli sice neshody i potyčky, no nebylo to nic, co by se nedalo vyřešit. Od toho tam přece byl on, aby rozhodl a urovnal spory, které nastaly, mezi smečkami. Jeho slovo bylo zákon, co řekl to platilo a nikdo se neodvážil jeho rozhodnutí zpochybnit.

Jediné, co ho poslední staletí trápilo bylo, že se mu dosud nepovedlo najít si svou družku, svou spřízněnou duši a Lunu pro jeho smečky, která by mu pomohla vládnout a dala mu potomka. Byl už natolik zoufalý, že přemýšlel nad tím, na čas opustit své království a jít ji hledat do světa.

V té době, po poradě se svou matkou i sestrou a jejím druhem, se rozhodl, že na čas opravdu opustí království, aby mohl jít cestovat po světě a snad i tam najít svůj smysl života. S čím jeho matka, Darcey i její druh Oren souhlasily a slíbily, že se o království na čas postarají.

Tehdy odešel s klidným srdcem a vidinou, že někde ve světě najde tu, kterou tolik touží najít už léta. Křížem krážem se toulal od města k městu, jako zbloudilá duše a stále častěji si uvědomoval, že by nebylo od věci, se pomalu vrátit i domů. Nikdy se nevzdal a teď to taky neměl v úmyslu, ale řekl si, že padesát let, je přece jen dost na hledání družky.

Bloumal ulicemi města, které mu už po několik staletí náleželo a musel uznat, že za těch padesát let se značně změnilo. Na zádech, jako vždy měl svůj bágl, ve kterém měl oblečení a věci pro něj potřebné. Jak se rozhlížel všiml si, že tam, kde byli kdysi rodinné domky, tam teď stáli bytové domy. Město se rozrůstalo a on byl zato rád.

Na nebi svítily hvězdy, měsíc zářil v plné síle a když se zhluboka nadechl, ve vzduchu cítil déšť. Nikomu nedal znát, že je na cestě domů. Mělo to být překvapení, pro jeho rodinu. Moc se těšil, jak na matku, tak i na sestru, které po celou dobu neviděl. No, občas se s ním spojili přes vlčí frekvenci, nebo telefon, když s něčím potřebovali poradit. Byl rád, že viděl lidi pospolu s vlkodlaky. Když si občas vzpomene na časy minulé, jak to bylo tehdy, když byl ještě malé vlče a jak je to teď, vždy mu ta vzpomínka vykouzlí úsměv na rtech. Už jen z toho důvodu, jakou dlouhou cestu za ten čas dokázal ujít a co všechno se mu za ten čas povedlo uskutečnit.





Zbloudilá dušeWhere stories live. Discover now