Fedraibow-elf princess ✔

8.Drak nebo dračice?

Když jsem se ráno probudila, venku pršelo. Otevřela jsem okno, aby jsem si v pokojíčku trošku vyvětrala. Převlékla jsem se z pyžama a sešla jsem dolů. S rodinou jsem narozeniny ''slavila'' až dnes. Jelikož jsme se s Willem dneska měla setkat se svým drakem, tak jsme to nijak zvlášť slavit nemohli. Na snídani jsme si dali dort a pak mi dali dárky. Od táty (císaře) jsem dostala nové pyžamo. Vršek byl růžový a měl na sobě modro-bílého tučňáka. Spodní díl byl taky růžový,ale narozdíl od vršku na sobě měl bílá a modrá srdíčka. Od mámy jsem dostala fialový medailonek. Když mi ho dávala řekla mi, že ho budu potřebovat a že se dává všem (královského rodu) k 16. narozeninám a tak ho Will dostal taky, ale v modré barvě. Já jsem Willovi udělala diplom, na kterém byli fotky všech jeho vyhraných zápasů a on mě dal malou sošku draka, který měl na krku pověšený malý fialový medailonek. "Děkuji."řekla jsem a všechny jsem objala.

Když jsem se převlékla a dala se trochu do pořádku, šla jsem s Willem za dračím mistrem.
"Zkuste přivolat svého draka. Zapátrejte ve své mysli a zkuste najít vzpomínku na něj. Pak ho pomocí té vzpomínky přivolejte."řekl nám. "Až ho přivoláte, zavřete se s ním do kopule a sbližte se s ním. Pak se na něm proleťte." To bylo všechno co nám řekl. Když nám to dořekl, tak odešel a nechal nás tam.

Sedla jsem si a začala jsem pátrat ve své mysli. My elfové sice máme dobrou paměť, ale pořád jsem nemohla najít žádnou vzpomínku. Pořád jsem hledala a hledala, ale nic jsem nenacházela. Sedla jsem si tedy a začala jsem zkoumat můj fialový amulet. Chvíli jsem ho zkoumala a pak mi to došlo. "Poleť za mnou. Přileť..."opakovala jsem si ve své mysli a za stálého držení amuletu jsem se soustředila na toho draka. "Kdo jsi"řekl nějaký hlas a začal mi propátrávat mysl. Po chvíli se stahl a jenom mi zaznělo v uších"Už letím"a byl pryč. Pustila jsem amulet a skoro celá vyčerpaná jsem si ze sedu lehla na zem a čekala jsem. Will se na mě podíval a zeptal se mě jestli jsem v pořádku. Přikývla jsem a on se otočil a stále se snažil přivolat svého draka.

Asi po deseti minutách co jsem tam ležela přiletěl drak a sedl si přede mě. Ještě ani nebyl moc velký. Byl vysoký asi dva metry a na šířku když seděl tak měřil okolo jednoho metru. Rozpětí křídel měl asi tři metry. Měl bílou barvu, ale břicho a křídla měl duhové. Duhové měl ještě i peří na ocasu a ostny po tělě. Na čele měl fialový drahokam. Měl modré oči, kterými se zahleděl do těch mých fialových. Náhle se mi v hlavě ozval hlas:" Vytvoř okolo nás kopuli"
"A jak to mám udělat"
"Já to udělám za tebe"řekl ten drak a pomocí jeho hlasu v mě hlavě nás uzavřel do kopule.
"Jmenuji se Wyrnel a ty?"Řekl ten drak. Nó vlastně dračice,
"Já jsem Katrin Bella Queenová, těší mě."
"Mě taky"řekla a ozval se hrdelní smích.
"Co vy draci jíte?"
"Já přímo miluju zmrzlinu a ty?"
"Jo, já taky. Máš vyhlídnutého nějakého draka?"
"Žádného nemám, ale jeden se mi líbí. Ty někoho máš?"
"Nóó.. jak se to vezme. Asi jo, ale oficiálně spolu zatím nechodíme. A jak se jmenuje ten tvůj?"
"Nevím ještě jsem se ho nezeptala. A ten tvůj?"
"Ten můj se jmenuje Arwix. Potkala jsem ho na závodech a včera mi dal pusu..."
A tak jsme si povídali ještě docela dlouho.
"Co máme dělat až se sblížíme" zeptala se mě Wyrnel.
"Měla bych se na tobě proletět. Uneseš mě?"
"Možná na to nevypadám, ale unesu."řekla a zase se ozval ten smích"Kam máme letět?"zeptala se.
"To nevím, co kdybychom si zaletěli třeba na zmrzlinu. Nevíš o nějakém místě kde je dobrá?"
"Vím, letíme?"
"Letíme."
Wyrnel se přikrčila abych na ni mohla vylézt. "Sedlo nepotřebujeme?"zeptala jsem se
"Ne to zvládneš bez něj a pojď už."
Vylezla jsem ji tedy na hřbet, sedla si mezi ostny a ostnu před sebou jsem se chtila.
"Leť opatrně"řekla jsem.
"Neboj."
Odrazila se a pak jsme vzlétli. Bylo to úžasné. Vždycky jsem chtěla umět létat.

Letěli jsme nejdřív přes les a pak přes nějaké pole. Doletěli jsme do nějaké vesnice a tam jsme přistáli. Na námestí tam stál elf, co vyvolával:"zmrzlina, zmrzlina..." Došla jsem ke stánku a poprosila jsem o jednu skořicovou a celou vaničku čokoládové. Ten elf na mě nejdřív čuměl a nechtěl mi to dát, ale když jsem mu řekla, že jsem z královské rodiny dal mi to a ještě se slevou. Vzala jsem tu zmrzlinu a donesla ji až k Wyrnel. Než jsem já stihla sníst ten jeden kopeček měla to už vylízané tak dokonale, jako by to někdo umyl v myčce. Donesla jsem to tedy tomu obchodníkovi zpět a poděkovala jsem mu.
Pak jsem nasedla na Wyrnel a společně jsme odletěli zpět. Na zpáteční cestě už jsem se ani nebála a odvážila jsem se i na chvíli pustit.
Když jsem se s ní loučila, tak jsem ji dala pusu na čelo a pokusila jsem se jí obejmout. Drak se moc dobře neobjímá.