Undead nightmare 2

Prolog: Šťastná chvíle

Abigail [ebigejl], Dutch [dač], Hosea [houzeja], Sadie [sejdý]

"Abigail! Máme ho!" Zavolal Dutch. "Jacku!" Abigail vykřikla, když přibíhala za radostného smíchu a se slzama štěstí v očích "přinesli jste mi ho." Sundala svého čtyřletého syna z Johnova koně. "Jsem v pořádku mami, byli tam na mě hodní." Začal vykládat malý Jack tím jeho sladkým a nevinným hláskem. Abigail ho neposlouchala, zajímalo ji jenom to, že má svého kloučka zpátky. objímala ho a smála se. "Děkuju Arture, Johne a Dutchi, jsem vám vděčná." "Nikdy nenecháváme svoje vlastní pozadu." Odpověděl Dutch. "Hlavně když jde o synka tady Johna a Abigail." Pousmál jsem se, abych dal najevo že nepotřebuju stokrát slyšet díky, nepotřebuju nějakou obří vděčnost nebo něco takového, protože vím že ten druhý člověk by udělal to samé pro mě. Už se přišli podívat i ostatní na zachráněného Jacka. Všichni jsme pro něj jako strýcové a tety, a on je pro nás jako synovec. Přiběhli Hosea, Javier, Mary-Beth, a mnoho dalších, mám pocit že se nás sešlo všech 20. Dokonce i nová Sadie se přidala. A šlo se oslavovat, všichni byli šťastní. Bylo krásné konečně cítit nějakou tu dobrou náladu, poslední měsíc a půl nebyla žádná sláva, průšvih za průšvihem. Nejprve nezdařená loupež trajektu v Blackwater, největší ztráty co jsme zatím zažili, přišli jsme o 3 lidi. Šli nám po krku Pinkertons, vládní agenti, tohle není jak za starých dobrých časů, to jsme jenom setřásli policajty a bylo to, ale teď jsme loveni. Museli jsme prchat týdny až do hor v Ambarinu během ohromné vánice. Jak se rozjasnilo, přesunuli jsme se poblíž Valentine, tam nás zanedlouho našli taky, museli jsme prchat dál na východ, poblíž Rhodes. Tam jsme měli příležitost získat hromadu peněz, ale zase se to podělalo. Unesli Jacka a zabili Seana. To bylo před pár dny, teď se schováváme na jihu v bažinách. Všichni které jsme ztratili byli dobří lidi. Občas si přeju aby misto jednoho z nich umřel Micah, nic dobrého nevzejde z jeho přítomnosti. Veselé momenty jako právě teď jsou pro nás vzácnější než ty zatracené peníze za kterýma se ženeme celá ta léta. Trvalo jen chvilku od příjezdu a kemp je plný radosti. Většina, včetně mě, sedí u ohně, Javier zpívá a hraje na kytaru, ostatní popíjí a baví se. "Bylo to tam super. Ti lidi co mě tam vezli byly zlí, ale pan Bronte se o mě dobře staral." Podělil se o svá dobrodružství Jack, jeho nevinnost mu nikdy nescházela "Tak to jsem rád že se ti nic nestalo." Řekl John velice uvolněným hlasem. Těch pár dní co byl Jack nezvěstný, John byl napnutý jak tětiva od luku. "Mami, měla jsi někdy červy s omáčkou? Nebyli to opravdoví červi, ale vypadalo to tak, bylo to takové žluté a dlouhé, a prý se to jí hodně v Itálii." "No tak to jsem určitě neměla, a nevím jestli chci." Zasmála se, nejspíš Jackovo přirovnání nebrala vážně, ale nejevila žádný zájem to jídlo zkoušet. Jack nám ještě dál povídal jak se mu žilo u bohatých v Saint Denis. Zní to jako až moc velký luxus.