Už od malička jsem byl velice osamělý. Nikdy jsem si nenašel pravé kamarády a rodiče mě nikdy pořádně neuznali. Vždy se všichni dívají jen na mého staršího bratra. Ten se už dávno vyvinul v Lucaria. A já jsem už o rok starší než když se mu to povedlo a furt nic. Ani jsem se ještě nenaučil žádné pořádné útoky. Zatím umím jen hbitý útok (quick attack) a zrychlení (agility). Narozdíl ode mě bratr umí už i podkopání (dig), což je jeden z nejsložitějších útoku co je možný se naučit. Jakože ano chápu proč ho mají tak rádi, je silný a veliký (což se úplně nedá říct o mě). Doufám že někdy budu alespoň z poloviny tak silný jako on. Je tu ale jedno velké rozhodnutí které musí každý udělat. Každý riolu a vzácně i lucario si v deseti „rioletech" může vybrat jestli chce zůstat ve vesnici nebo jít za hlavní bránu a doufat že zažije velká dobrodružství a pořádně zesílí. Já jsem velice nadšený protože právě za týden mi bude konečně deset. Pořád ale nevím jestli vylezu ven a nebo zůstanu a nechám se vytrénovat našimi nejzkušenějšími a nejstaršími členy klanu. Ti právě trénovali celou mojí rodinu. Nikdo pořádně neví co se za branami skrývá. Všichni co kdy odešli, se už nevrátili. Třeba i můj strýc kterého jsem viděl jen když jsem jako malý vylezl z vajíčka, byl to totiž jediný člen rodiny který se nebál zkoušet nové věci. Doufám že ho zase někdy potkám.
أنت تقرأ
Pokemon: vznik legendy
المغامرةMalý a velmi slabý riolu se jednou setká s velmi zajímavým chlapcem. společně se zkamarádí a výdaji na svou společnou Pokémoni cestu. (Floyd)
