Já Smrtička

Předtím

      Dívka běžela po střechách starších domů, měla pevné odhodlání, jenže smrt, kterou viděla přímo před očima se nezapomíná. Teď má v plánu zabít člověka, který jí dostal do Ketterdamu, kde je právě teď. Člověk jí odtrhl od rodiny a udělal z ní to co je...Vrah.
Kdyby jí tehdy neodtrhl od rodiny, stejně jako spousty dalších dětí, nic podobného by se nestalo a ona by v rukou nesvírala nůž.

      Běžela po střeše a neslyšitelně skočila do okna. Dům obchodníka s dětmi byl tichý. Uslyšela kukačkové hodiny, které visely na zdi. Rozhlédla se kolem a uviděla stůl, Nejspíš jsem v pracovně, nikdo tu není. Pomyslela si dívka.
Pomalu a tiše otevřela dveře a sešla schody. Opřela se o zeď, protože z kuchyně uslyšela hlas jak si zpívá. V duchu se zasmála, tenhle člověk obchoduje s lidmi a přesto si dokáže zpívat. Prošla ke dveřím a počkala. Pomodlila se ke všem svatým a vytáhla si nůž z opasku. Přeběhla k muži a v dlani nůž přetočila.
,,Hele-"
Nestihl to doříct, praštila ho tupou stranou nože do nosu.
,,Au, zbláznila jste se, přijít ke mně d-do-"
Stiskla ruce v pěst naštváním. Padl na kolena a těžce dýchal. Sice nechápala co se děje, přesto odhodlaně a vzpřímeně stála nad trpícím obchodníkem.
,,K-d-o-Kdo j-si." Chraptěl.
,,Vaše noční můra," odsekla.
,,C-c-c-co T-to d-d-ě-děl-dělá-š."
,,přesně to co vy jste udělal mně. Pomalu vás ničím."
Bolestně zakřičel. ,,Proč, neznám tě!"
,,To nemusíte, stačí, že já si pamatuji vás." Řekla pevně a pěst úplně stiskla.
Chlap padl na zem a z nosu a pusy mu vytekla krev. Ruce uvolnila a svěsila ramena, zabít člověka je pro ni jednoduché, tak proč je tohle jiné. Chvíli se zasekla, ten muž byl mrtví a ona je Griša, Smrtička.
Někdo prošel kolem okna a uviděl její tvář, ne to je Pekka Rollins. Bohatý obchodník, který si snaží přivlastnit Pátý přístav, přestože má patřit Kazu Brekkerovi a jeho gaunerům.
Chtěla utéct, ale do domu vrazil i se svými muži. Chtěla tu sílu použít znovu, ale nešlo to. Polkla a snažila se utéct někudy jinudy.
,,Chyťte jí!" Zakřičel Pekka.
Hned jak se proti ní rozeběhli dva muži, vzala z kuchyňské linky dva nože. Velmi nebezpečně s nimi máchala, ale ona moc dobře věděla co dělá, jednomu muži probodla nohu až zakřičel.
,,Jste banda neschopných hlupáků!"
Zahřměl Pekka a namířil na ní pistolí, hned jak nabil začala panikařit. Nože nechala spadnout na zem, pevně se zabodly do dřevěné podlahy. Zvedla ruce nad hlavu a zvažovala možnosti útěku. Odhodlání, které pořád má, jí teď opustilo a ona nevěděla co dělat. Pak si uvědomila, že má dva nože ve vlasech, schované.
Pekka přistoupil blíž, mezitím co dívka vymýšlela plán. Pistoli jí opřel o čelo a samolibě se zasmál.
,,Ty jsi jen malá holka...která-"
Z vlasů vyndala nůž a zabodla ho Pekkovi mezi žebra. Zasténal a bolestně pustil pistoli.
,,malá?"

      Utekla ven z domu a běžela směrem pryč, od všeho.
Zastavila se v jedné z tmavých uliček Ketterdamu, takže skoro na každém rohu Barrelu, temné části Katterdamu, ve které se to hemží zloději.
,,Já, já, já... zabila člověka. Já jsem griša...jsem jsem smrtič."
Být griša byl dlouhý čas rozsudek života a smrti. Když se v Ravce stvořila Vrása stínů, většina grišů utekla na ostrov Kerch do Ketterdamu, jenže se tu většina z nich stala pracovníky, majetkem. Nejlepší bylo, aby griša svou sílu skrýval, ale teď to ví Pekka Rollins.
Zaryla si nehty do vlasů a uklidňovala se.
,,Agnes, to bude dobrý, zabila jsi tolik lidí. Ne to nebude dobrý, zabít bylo jednoduché, ale zjistit, že jsem Griša."
Dřív by se z Ketterdamu snažila uprchnout, ale teď je to její domov.

      Nevím, zda to moje matka přežila, když mě unesli, ale sestru mi zabili před očima, tehdy mi bylo osm. Později jsem se objevila v Ketterdamu, ve Zvěřinci jsem zabíjela pro Tante Hellen, prodala mě a já sloužila bohatší rodině, před očima mi jí zabil....Pekka.