Pomsta temným

Zrádce?

Usnul jsem už asi před osmi hodinami a stále mě nikdo nebudí. Trošku mě to děsí. Je tu ještě Sonya nebo už je tu někdo úplně jiný? Nic nevím. Jak jsem tady dlouho? Co se naposledy stalo? Je Sonya opravdu můj přítel nebo si na něj jenom hraje? Na všechno si zjistím odpověď, ať to stojí co to stojí.
Ještě je tu ta věc s mým černovlásým dvojníkem. Ale toho jsem od té doby neviděl, takže to budu řešit jako poslední.
Najednou se probouzím, protože se ozvaly nějaké zvuky boje. Otevírám oči a vidím, že někdo napadl Breitaga a teď se s ním pere na zemi. Nevidím, kdo to je, ale má divokou černou kštici a kůži opálenou do hněda. Trochu mi jeho kůže připomíná moji, ale teď už jsem nebyl na světle několik týdnů, takže mám kůži nezdravě bílou.
Ten druhý se na mě otočí a je to jako bych se díval do zrcadla. Zase on. Bere Breitagovi, který je v bezvědomí, klíče a odemyká mi celu a kýve mi hlavou, abych vyšel ven. Nepromluví ani slovo a mě už štve to ticho. Jen stojíme a zíráme na sebe navzájem.
"Co ode mě chceš? Mám jít s tebou? Ale co když nechci?" mluvím trošku posměšným tónem, abych ho vyprovokoval k odpovědi. Najednou cítím hrozný tlak v hlavě. Jakoby mi měla explodovat. Už o sobě víc nevím.

Takové kratší pokračování. Nevím, jestli má cenu psat dál, moc lidí to nečte, takže asi psát přestanu. Uvidíme, co tahle krátká část. Omlouvám se za chyby a ať se líbí! A nějaká ta podpora by byla vítána.