Můj život s únoscem

16.Část

Rozhodla jsem se že mu řeknu pravdu. Protože kdybych mu lhala tak by mu to došlo...
"Jeto důležitý"-odpověděla jsem vážně a trochu se bála.
Vstal ze mě,posadil se,chytl mojí ruku a koukal se mi do očí.
"Tak povídej"-odpověděl mile.
Nevím jak to mám říct.
"Víš jak mě tehdy unesly"
"Ano,souvisí to s tím že jo?"-zeptal se.
"Jo souvisí...Vlastně dneska mě má zas ten únosce únést.."špitla jsem a dala hlavu dolů.
"Podívej se mi teďka Grace do očí"-rozkázal.
Poslechla jsem.Zase jsem se mu dívala do očí.
"Poslouchej moc dobře,Si moje! To znamená že tě nikomu nedám..
I kdyby byl silnější nebo by mi něco udělal stále bych tě nikdy nepřestal hledat! Jasný?Miluju tě"-řekl a pohladil mi tvář.
"Já tebe taky"-odpověděla jsem a políbila ho na rty.
Líbaly jsme se a obímaly.Nikdy v životě ho neopustim.Nikdy!
Kdyby mě Teo unesl.. Utekla bych za Benem.. Za mím Benem.
***Večer***
Seděly jsme u večeře.Já,Sebastián,Ben a Thomas.
Vedle mě seděl Ben a vedle Sebastiána thomas.Měly jsme k večeři špagety.Ty Sebastián umí nejlíp.Samozřejmě už to klucy vědí že spolu s Benem chodíme.Jejich reakce? No.. Thomas moc překvapenej nebyl.. Tušil to už dřív.Sebastián byl nejdřív dost překvapenej ale potom byl moc rád.Protože ví jakej Ben je.Je to jeho nejlepší kámoš.
Po jídle jsem uklidila špinavý nádobí do myčky a myčku zapla.
Klucy seděly u televize protože dávaly fotbal...
V ruce měly pivo a brambůrky.Vypadaly jako kdyby jim místo 19 až 20 bylo 40.Za každý gól zařvaly..Ach bože... Jak malí.Vlastně Ben tu už tak nějak bydlí.Sebymu to nevadí spíš naopak.A Thomas tak napůl taky.Zrovna zazvonil telefón.
Tak jsem ho vzala.
"Ahoj,konečně jsi to ty.. Chybíš mi.."-řekl ten volající.Byl to Teo.
Nezmohla jsem se ani na jediný 'Ahoj'.
Prostě jsem tam tak stála s mobilem v ruce a nevěděla co mám dělat...
Všechno mi to došlo.. Nevolá jen tak.Unese mě dneska!! Už je nikdy v životě neuvidim... Brečela jsem.
"A-A-ahoj"-vykoktala jsem přes brek.
"Co se děje že pláčeš?"-zeptal se.
"Nechci tě... Nechci jet s tebou!"-křikla jsem ani nevím co mě to popadlo.
Začal se smát.
"Vtipný"-řekl.
"Myslim to vážně"-řekla jsem zvýšenym hlasem.
"Máš smůlu prostě jdeš semnou"-přikázal mi.
"Ne nejdu"-křikla jsem a zavěsila hovor.
Bojim se.Já k němu nechci!! A taky nepůjdu!
"Bene?"-špitla jsem a koukla mu do očí.
"Ano?"-řekl a šel směrem ke mě.
Skočila jsem mu do náruče.Jen tak tak to udržel aby jsme nespadly. Ale pevně mě objal.Políbil mě na vlasy.Miluju ho.

Ahojte :D doufám že se bude tato kapitola bude líbit :) Jinak jsou prázdniny takže budu častěji přidávat ! ;)
Děkuju moc za ready a voty :33