Můj život s únoscem

5.Část

Dojely jsme k Teovi domů,má obrovskej dvou patrovej dům.
Kolem domu se nachází les.
Jeto tu nádherný ale já chci domů!
"Co s semnou budeš dělat?"-zeptala jsem se..
"To co chci"-řekl a kouknul se mi do očí.
"Zapomeň !"-křikla jsem na něho.
"Moc vtipný zlatíčko ale teď mi patříš!"-křiknul na mě taky.
"A to řekl kdo že ti patřim??"-zeptala jsem se ho.
"Moc se ptáš a to já nemám rád!"-křikl a vypnul auto.
Vystoupil z auta,otevřel mi dveře.
"Pojď"-rozkázal mi a chytl mojí ruku aby mi pomohl.
Odváděl mě ke dveřím bytu.
Odemknul a otevřel dveře,chytl mě za loket a táhnul do vnitř domu.
"Stůj tady!"-rozkázal mi a odcházel zavřít dveře.
Mezitím sem si prohlídla dům.
Byl obrovskej jak z venku tak i ze vnitř.
Moderně zařízenej.
Stála jsem u prostřed obýváku.
Teo přišel odvázal mi ruce.
"Máš hlad?"-zeptal se mile.
"Ne"-odpověděla jsem ale ve skutečnosti jsem hlad měla a taky že mi nahlas zakručelo v břiše.
"Proč lžeš?"-zeptal se smutně.
"Proč? Protože já od tebe nic nechci!"-křikla jsem.
"Přece nebudeš,kvůli tomu hladová! A kort když nevíš co tě čeká!"-řekl naštvaně.
"Počkej.... Mě něco čeká?!"-zeptala jsem se překvapeně.
"Jo,přece když jsem si tě unesl tak tady nebudeš nic dělat?"-Křikl vytočeně.
"Ty nemáš právo mě unášet a držet tu!"-řekla jsem naštvaně.
Otočila jsem se a chtěla odejít z domu pryč ale Teo mě chytl za ruku tak silně že jsem bolestí sykla.
"Au"-řekla jsem a cítila jak mi padá slza.
"Takle semnou mluvit nebudeš! Jsi teď moje! Můžu si s tebou dělat co chci!"-křiknul tak že jsem se ho bála ale stále mě za loket držel tak silně že tam budu mít modřinu a né první..
"Pusť mě!"-řekla jsem zoufale.
Nic stále mě držel za loket silně.
Kouknul se mi do očí.
Cukla jsem sebou abych se mu já nemusela koukat do očí.
"Nechci aby jsi mi plakala"-řekl tiše.
"Tak mě pusť.. Bolí to.!"-řekla jsem mu.

Takže další část.. Doufám že se bude líbit ! :3