Můj život s únoscem

10.Část

Někdo zazvonil.Hlavou mi probíhala myšlenka ve smyslu Kdo to je? A co chce?
Co když to je někdo kdo mě hledá? A co já? Já si tady užívám s mym únoscem...
"Rychle se obleč a zůstaň tady!"-přikázal mi a oblíkal jsi tričko,kalhoty už měl na sobě.
Vyšel z ložnice.Zamkl dveře.Sakra!! Mohla jsem utéct!
Oblékla jsem si věci co jsem měla na sobě.Chodila jsem po jeho ložnici.Je obrovská a nádherná.
Byla laděná do bílo černé barvy.
Velká postel.Dřevěná podlaha.Skříně veliké a taky dřevěné.
Koupelná veliká a taky nádherná.
Dlaždičky jsou modré,vlastně celá koupelna je do modré barvy.
Uslyšela jsem bouchnout dveřma.
Trochu jsem se lekla.
Otočila jsem se a uviděla jsem ho stát ve dveřích.
Stál přímě a naštvaně.
"Co se stalo?"-zeptala jsem se.
"Ty!"-odpověděl mi naštvaně.
"Co já?"-řekla jsem vystrašeně.
Přibližoval se ke mě,couvala jsem.
Až jsem byla u zdi.
Byl u mě.Díval se mi přímo do očí.
Měla jsem strach.Strach z něho!
"C-co j-já?"-vykoktala jsem ze sebe.
"Musíš zmizet"-řekl.
"A kam?"-zeptala jsem se prekvapeně.
"Pryč,pryč z mého života!"křiknul na mě.
Rozbrečela jsem se.Jediný na co jsem se zmohla.Byla jsem i naštvaná.
Nejdřív mě unesl,držel tu a teď?
Teď chce abych odešla z jeho života?
Jsem zmatená a zoufalá.
"Tak mě pusť!"-křikla jsem.
Vyklouzla jsem z jeho držení u zdi.
Vyběhla jsem z jeho ložnice.
Běžela jsem směrem k východu.
Všude byla tma.Nemohla jsem nic najít.Dům byl jako bludiště.
Ale nakonec jsem východ našla.
Narazila jsem na něčí hruď.
Teo.Stál přede mnou.
"Něco my slib"-řekl mile.
"A co?"-zeptala jsem se.
"Že budeš na sebe opatrná!"-odpověděl starostlivě.
"Dobře"-řekla jsem s úsměvem.
"Jěště něco ti dám"-řekl a na krk mi dal náhrdelník.
Koukla jsem na náhrdelník.
Byl střibrný a jako přívěšek tam bylo srdce a v něm bylo napsáno
"Vždycky budu s tebou,i když budeš o de mě pře půlku zeměkoule.Najdu si tě,Vždycky si tě najdu!"
Usmála jsem se.
Odstoupil ode dveří abych mohla odejít.Nemohla jsem tomu uvěřit.
Jsem volná.Teda pro zatim.
Otevřela jsem dveře.Světlo.
Nadechla jsem se čerstvého vzduchu.Rozhlídla jsem se kudy poběžím.Až jsem našla ceduly s názvem města kde bydlím.
Rozeběhla jsem se s tim směrem.
Viděla jsem autobusovou zastávku.
Všimla jsem si že přijíždí autobus kterej mě doveze až k mému domovu.Nastoupila jsem do něho.
Sedla jsem si dozadu.A čekala.
*Po 45 minutách*
Jsem dojela domů.Vystoupila jsem z autobusu.A šla směrem k mému domovu.Konečně!
Byla jsem šťastná.

Doufám že se vám tato kapitola bude líbit ! :D
Děkuju za ready a voty :3