V zajetí lásky - Vkook (18+)

22

„Jméno?" zeptal se policista naproti mě přes stůl v mém kabinetě, pohled upírajíc na papíry.

„Kim Taehuyng." řekl jsem klidně.

„Věk?"

„21."

„Jako první... Jaký jste měl nebo máte vztah s panem Kim Namjoonem?" probodl mě pohledem, ale to nic na mém výraze nezměnilo.

„Bral jsem ho jako přátelského kolegu a kamaráda, teď se mi ale znechutil." řekl jsem klidně, druhou polovinu věty jsem ale řekl s opovrživým podtónem.

Něco si poznačil do papírů.

„A jaký máte vztah k Jungkookovi?"

Můj výraz se nezměnil, v hlavě mi ale lítaly myšlenky a hlavně srdíčka.

TAEHYUNGU! KLID!

„Normální. Nikdy jsem ho neučil ani na suplovaných hodinách, kromě dneška, takže ho moc neznám."

Lež, lež aaa lež. Modli se, Taehyungu, aby ti to sežral.

Asi by mi neprošlo: Jsem do něj bláznivě zamilovaný, na všech sociálních sítích ho sleduju nebo odebírám pod jiným jménem a identitou a vím o něm skoro všechno a stejně tak i o jeho psovi.

Ne, to by mi nevzali.

Jestli to ale prokoukne, může si myslet, že spolu máme něco víc nebo co a to se snažím zatajit, což bych to Jungkookovi nechtěl takhle komplikovat. Krom toho, že by se dřív nebo později s touhle komplikací dozvěděl, co k němu cítím a s tím, že si ani nejsem jistý, jestli je vůbec gay, to teď prostě nemůžu skonit.

„Tak... Zhruba v kolik hodin jste pana Kim s Jungkookem uviděl?"

Krátce jsem se zamyslel.

„Někdy kolem třetí, myslím."

„Fotil jste mu ty cucfleky a podobně na jaký mobil?"

„Na můj."

„Můžu je vidět?"

„Samozřejmě." vyndal jsem si mobil z kapsy, najel na fotky a podal mu ho.

„Čas sedí..." zamumlal si pro sebe a něco si zapsal do papírů.

„Děkuji." vrátil mi mobil a já ho s mírným úsměvem přijal.

„Kdy začala ta vaše nedůvěra, že je něco v nepořádku?" zadíval se mi do očí.

Tak Taehyungu, přeřekneš se a je po tobě.

„Den před tím, než Jungkook tak dlouho chyběl."

„Můžu vědět, proč jste šel tehdy do jeho kabinetu?"

„Den na to jsem měl jít k doktorovi a protože jsem skončil s opravováním prací svých žáků pozdě a hledal jsem někoho, kdo by byl ještě v tu dobu ve škole a mohl by za mě odučit ty první dvě hodiny, napadl mě pan Kim."

„Jak to bylo dál?"

„Zaklepal jsem a zkusil kliku, jestli tam ještě je, ale bylo zamčeno. Skoro hned se ale ozval. Pak bylo několik málo sekund ticho a nakonec otevřel. Zdálo se mi, že má trochu opuchlé rty z líbání a pak jsem se podíval dozadu za něj na Jungkooka."

„Popište mi ho."

„Jungkook stál u stěny zády k ní a teprve potom, co jsem se na něj podíval, od ní odstoupil. Poslední vrchní knoflíky košile měl rozepnuté a na jeho tvářích byly vidět stopy slz. Až když při odchodu procházel kolem mě, jsem si všiml, že má taky trochu opuchlé rty a vzadu na zátylku jsem pak viděl ještě natmavlé flíčky."

„Ptal jste se na to pana Kim?"

„Ne, ale nelíbilo se mi to. Myslel jsem si, že má stopy slz kvůli tomu, že se s ním pan Kim bavil o té "krádeži", která se ten den ráno stala."

„A pak jste si hlídal jeho absenci, když začal chybět, je to tak?"

„Ano a po týdnu a půl, když zase šel do školy, jsem si ten den chtěl pohlídat, že odejde s ostatními. Po čase na oběd jsem čekal u skříněk, kde byla i jeho a čekal, až projde. Čekal jsem půl hodiny a pak jsem se vydal do kabinetu pana Kim."

„Pokračujte" vybídl mě.

„Už z pár metrů jsem slyšel nějaké zvuky. Pan Kim říkal něco ve smyslu, že se z toho už nevyvleče, oslovil ho ‚králíčku'  a 'baby boy' a že tu už nikdo není, myslím. Podíval jsem se klíčovou dírkou a když jsem viděl část toho, co se tam děje, napsal jsem si do mobilu číslo policie a vtrhl jsem tam, že z něj má zlézt a podobně."

„Tam problém nebyl?"

„Ne."

„Jak to vypadalo? V jaké byly pozici?"

„Pan Kim seděl obkročmo na Jungkookovi, jednou rukou mu držel ruce nad hlavou, tou druhou mu zacpával pusu a dělal mu cucfleky na krku. Pak jsem na Jungkookově krku viděl i kousance, které jsem taky později vyfotil. Jungkook měl rozepnutou košili, to, že byla i trochu roztrhlá, jsem se dozvěděl až potom." mluvil jsem klidně a na mém obličeji trůnila klidná maska, měl jsem ale co dělat, abych nedal najevo, jak jsem se znovu naštval.

„Dobře, děkujem. A je tady ještě něco.." vytáhl si mobil a ukázal mi ho. Byl na něm záznam z kamer u skříněk. Byl tam Jungkook a Namjoon. Namjoon přitiskl Jungkooka na zeď. Slyšel jsem, co mu řekl. Zmáčkl mu očividně silně zadek. Políbil ho. Ten pohled mě nehorázně naštval, že jsem měl problém si udržet maximálně svraštělé obočí.

„Tohle bylo druhý den, co pan Kim nastoupil na tuhle školu. Změnilo se jeho chování k Jungkookovi podle toho, co jste viděl tehdy naposledy a zastavil jste to?" zeptal se, ale já jsem prvně nedokázal pobrat, na co se mě zeptal. Tak teď jsi mě Namjoone znova nasral.